Charlene Sandsová
„Aspoň doufám. Ale je to na tobě. Ale ať se rozhodneš jakkoli, stojím za tebou.“ „A vaše máma?“ „S tou si promluvím a všechno jí vysvětlím. Láska je prostě komplikovaná záležitost a máma bude ráda, že zase někoho má a chce zase žít. To je obrovská novina.“ „Všechno se to seběhlo tak rychle a mě z toho jímá hrůza. Říct bych mu to ale měla.“ „Jak jsem řekla, stojím za tebou, ať už se rozhodneš jakkoli.“ „Díky.“ Harper se kousla do rtu. „Jen musím najít příhodný okamžik.“ Stolek u krbu byl prostřený tím nejlepším, co v celém domě bylo. Skleničky na víno se oslnivě třpytily a v každém rohu pokoje se mihotaly plamínky svící. Cade rozprostřel na zem polštáře, na které se mohli posadit, v krbu hořel nízkým plamenem oheň. Večeře byla připravená a stejně tak on. Chtěl Dawn opravdu potěšit a hodně mu záleželo na tom, aby se mu to povedlo. Tohle všechno udělal pro ni, aby se stal součástí jejího světa, aby jí ukázal, jak moc mu na ní záleží. Netušil, kdy a jak se to vlastně stalo, ale zamiloval se do ní až po uši. Najednou si ani nedokázal představit, že by tu byl bez ní. Vytáhla ho z jeho temnoty a znovu mu ukázala světlo. Byla krásná, zábavná a sladká. Den, kdy mu vstoupila do života, bude už navždy jeho šťastným dnem. Když byl s ní, všechno mu připadalo tak správné. Přešel ke dveřím jejího pokoje a zaklepal. „Cade?“ Vešel do místnosti, vzal ji za ruku a zvedl ji ze židle u psacího stolku. „Zavři oči.“ „Proč?“ „Prostě je zavři a pojď se mnou.“ Pro jistotu jí je ještě zakryl dlaněmi a společně 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519160
Tajemství šéfkuchařky
kolébavým krokem vypochodovali z pokoje, až dorazil ke stolku u krbu, prostřenému pro dva. „Teď už je můžeš otevřít.“ Ustoupil stranou, aby se mohl pokochat její reakcí. Rozzářený pohled jejích očí, když se rozhlédla kolem, mu napověděl vše, co potřeboval vědět. „Ach, Cade. To je nádherné.“ „Tak jako ty.“ „Jsem unesená.“ „Tak jen doufám, že úplně stejně na tebe zapůsobí i večeře.“ „Voní to krásně.“ „Posaď se,“ vybídl ji, a když se usadila na polštář, zamířil zpátky do kuchyně. Se stolem jsem zapůsobil, konstatoval v duchu. Teď jen, aby se mi to samé povedlo i s jídlem. Kéž by ho dokázala alespoň spolknout. Pasírované brambory vypadaly skvěle. Chtělo to jen trochu bylinek, másla a silnou ruku. Bylo neuvěřitelné, o kolik lépe chutnaly než obyčejné šťouchané brambory. Nandal je na talíř jako první, pak na ně naaranžoval dvojici dušených žebírek, které ještě překryl stříškou z chřestových špiček. Na začátečníka amatéra to vůbec nevypadalo zle. Přinesl oba talíře ke stolu a nejprve obsloužil Dawn, která se zamyšleně dívala do ohně. „Prosím a přeji dobrou chuť.“ Podívala se na talíř a její výraz se rázem změnil. „Páni, Cade, to je úžasné.“ „Ještě jsi neochutnala.“ „To ani nemusím. Už teď vidím, že jsi udělal všechno správně. A prezentace je polovina úspěchu. Bude to skvělé.“ Promnul si zátylek. „To doufám.“ Již lehce uklidněný se také posadil a čekal, až si Dawn nabere první sousto. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519160
Charlene Sandsová
Pomalu si ho vložila do úst, zavřela oči a začala opatrně kousat, aby si vychutnala všechny chutě. „Úžasné.“ „Opravdu?“ „Je to vynikající, Cade. Naprosto dokonalé.“ Nedokázal se ubránit úsměvu. „Díky.“ Podívala se na něj a v očích jí zářil obdiv. „Odvedl jsi skvělou práci.“ „A neříkáš to jen, abych se cítil lépe?“ „To si nechávám až na později. Do ložnice,“ mrkla na něj. „V tom případě ti budu vařit každý večer.“ Usmála se a sledovala, jak jim oběma nalévá víno. „Na tebe a tvé kuchařské umění,“ pronesla a zvedla sklenici k přípitku. Přijal její pochvalu, ale v duchu připil i na to, že mu vstoupila do života a zachránila ho před tím, aby klesl až na dno propasti svého žalu. Cade seděl na posteli a díval se na Dawn. Nedokázal si ani představit, že by se mu mohl ještě někdy naskytnout úchvatnější pohled než ten, který mu nabízela hnědovláska ležící s rozcuchanými vlasy vedle něj. Otevřela oči a okamžitě k němu vztáhla ruce, aby ho vzala kolem krku a políbila. „Dobré ráno,“ usmál se a opětoval její polibek. „Hmmm,“ povzdychla si. „Proč vstáváš tak brzy?“ „Ono už není zrovna brzy, zlato. Je skoro deset.“ V noci si to v posteli opravdu užili a stačilo, aby si vzpomněla, co všechno spolu prováděli, a ihned se jí sevřelo tělo a zrychlil pulz. „Deset?“ Dawn se zvedla a podívala se na něj. „Proč jsi mě nevzbudil?“ „Protože jsi vypadala jako Sněhurka, která usnula alespoň na sto let. Jenom nevím, jestli ta s trpaslíky taky tak chrápala.“ „Cade, já nechrápu.“ 100 Ukázka elektronické knihy