Cathy Williamsová
Vždycky byla hrdá na to, že nepatřila mezi lidi, kteří se snadno nechají omámit bohatstvím. Díky tomu, že s Jamesem Stowem pracovala, moc dobře věděla, kolik peněz utrácel za své přítelkyně. Často totiž na jeho stole nacházela pohozené účtenky od luxusního zboží. V duchu byla přesvědčená, že ty ženy ve skutečnosti přitahovaly právě tyhle drahé věci. Teď jí došlo, že i ona si užívala příjemného pohodlí, které šlo ruku v ruce s velkým bohatstvím. Na dokonalé písečné pláži si pochutnávala na lahodném jídle připraveném těmi nejlepšími šéfkuchaři a připadala si dokonale šťastná. Znamenalo to, že je povrchní? Ne. Bylo to mnohem horší. Štěstí jí nepřineslo pojídání kuřete s hranolky z plastové krabičky, ale James. To díky němu byla šťastná. Buď jak buď, teď se musí vrátit nohama na zem, a to rychle. První den byla opravdu přesvědčená, že to půjde. Vybalila si věci, novou garderobu zasunula hluboko do skříně, odkud za pár let poputuje přímo na charitu. Neuměla si představit, že by si ty pestrobarevné věci ještě někdy vzala na sebe. Připomínaly by jí ty dny, které uplynuly tak rychle. Šla brzy spát a přitom si plánovala, že až půjde následující pondělí do práce, nikdo na ní nepozná, že má zlomené srdce. Soucitné, rozpačité a všetečné pohledy od kolegů bylo to poslední, co potřebovala. Jenomže osud s ní měl jiné plány. Co teď pro všechno na světě bude dělat? Telefon neustále vyzváněl a vyzváněl. Před jejím domem stáli dva muži s kamerami, postávali u auta a kouřili, zatímco čekali na ni, až vyjde z bytu, kde se skrývala celý den. Připadala si jako pod palbou a neměla nejmenší tušení, jak z toho ven. První telefonát, který ji upozornil na to, že se ocitla v hledáčku kamer, byl od jedné kolegyně z práce. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519086
Ráj na Barbadosu
„Ahoj holka, co se to děje?“ ozval se Trishin zpěvavý hlas. Ale ještě před tím, než jí Ellie stihla odpovědět, zasypala ji Trish otázkami, po kterých zůstala Ellie jako opařená. Druhý telefonát hned zavěsila. V telefonu si vyhledala titulky bulvárních médií a sledovala, jak se z jejího života stává učiněná hrůza. Dalo se pochopit, že James je miláčkem bulváru – neskutečně pohledný uznávaný miliardář, který si úspěšně podmanil nelítostný svět obchodu. K novinářům se vždycky choval zdvořile, jako by chápal, že dělají jen svou práci. Ochotně s nimi spolupracoval, dokud se drželi v mezích, které stanovil on sám. Pravidelně se objevoval na titulních stránkách novin i časopisů, často díky všem těm krátkým románkům s vysoce postavenými a známými ženami. Jenomže teď… Teď byla tou ženou ona… ta, která konečně „ulovila nejžádanějšího starého mládence“… Nenápadná asistentka, která „v tichosti okouzlila svého šéfa“… Jediná, která „jej dokázala přimět, aby jí navlékl zásnubní prsten…“ Za týden už to bude pryč a novináři si najdou zase jinou oběť, to bylo jisté… Jenomže teď… Teď byla uvězněná ve svém vlastním domě. Nezbývalo jí než doufat, že se všechen ten humbuk přežene dřív, než bude muset z domu vyjít a vrátit se do práce. Ellie se prostě zhluboka nadechne a všem bude tvrdit, že jde o absurdní omyl. Stavět se k problémům čelem je nejrychlejší způsob, jak se s nimi vypořádat. Jenomže nesměla zapomínat na matku a její stav. Jako by každý problém otevíral dveře stále dalším a dalším. Nad šálkem čaje se snažila přijít na to, jak vyřeší celou tu kupu problémů. Tok jejích myšlenek přerušilo ostré zvonění domovního zvonku. Ignorovala ho, dokud jí znovu nezačal zvonit mobil. Tentokrát číslo poznávala. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS519086
Cathy Williamsová
James. Srdce se jí na okamžik zastavilo a na vteřinu zavřela oči. Nemohla na něj přestat myslet. Dostaly se tyhle nechutné zprávy až za Atlantik, až na Barbados? On sám sledoval jen seriózní média. Ale šeptanda ho určitě dostihla i tam. Neochotně hovor přijala, odhodlaná zůstat pozitivní, ačkoliv si ze všeho nejvíc přála před vším tím zmatkem utéct. „Otevři ty dveře, Ellie!“ „Jamesi…“ „Otevři ty dveře! Stojím venku.“ „Venku?“ „Za dveřmi, abych byl přesný.“ „Tam já nejdu. Je tam spousta lidí.“ Hlas se jí třásl, tak si odkašlala. „Zbavil jsem se jich.“ „Vážně?“ Zaplavila ji úleva. Poprvé v životě cítila, jaké to je mít někoho, kdo vás podrží. Ellie zamířila přímo ke dveřím, bez ohledu na to, že byla oblečená jen do starého trika, úzkých legín a na nohou měla pohodlné papuče. Otevřela je jen na škvírku, jen aby se ujistila, že je to vážně on. A byl. Několik vteřin na něj jen zírala, až skoro zapomněla na to, co se kolem ní děje. Měl na sobě tmavé džínsy, tmavé polo triko a přes rameno přehozenou hnědou ošoupanou bundu. Jeho očividný klid jí bral dech. „Neměl bys teď být už v letadle směrem na Havaj?“ „Otevři ty dveře a pusť mě dovnitř. Ty dva novináře jsem poslal pryč, ale nemůžu zaručit, že se nevrátí. Na milenecké hádce na schodech, když máme před svatbou, by si určitě smlsli.“ Ellie rychle sundala bezpečnostní řetízek a o krok 100 Ukázka elektronické knihy