Skip to main content

Prapodivné potíže II: Stín sviště (Ukázka, strana 99)

Page 1

Poslední ševelivá slova, než se doktor Lambshead znovu propadl do apatie: „Jonathane. Začínáš blednout. Zatím to není nic hrozného. Nikdo by to na tobě nepoznal. Ale… měl by ses s tím nějak popasovat, brachu. Jestli se ovšem nepletu. Poslední dobou mi hlava tak úplně neslouží, chlapče zlatá.“ Pocit pádu a blednutí. A smutná touha po dědečkovi, i v tuhle chvíli tak odtažitém a vzdáleném. Byl to i nebyl smutek z trápení nad osudem milovaného člověka. Směs osobního a neosobního. Byl zavalený emocemi. Ztracený. Stýskalo se mu po domově. Po Poxforthu. Po zátoce Robina Hooda. Po Floridě. Být kdekoli jinde, jen ne tady. Kdekoli, kde by stačilo jen být a nemuset přemýšlet. Přemýšlet a promýšlet. Když slezl zpátky na kamenné nádvoří, připadal si úplně vyždímaný a chraptěl. Jejda na něj mluvil, ale Jonathan ho stěží slyšel. „Nic víc z něj teď nedostaneš,“ říkal. „Možná už nikdy. A nesmíš nikomu říct, že je tady.“ „On tu vlastně tak docela není,“ opáčil Jonathan. „Ne úplně.“ „To je bohužel pravda.“ „Nechal mi v domě dopis. Myslíte, že ho napsal před tím, nebo po tom, co…“ „Určitě před tím. S tím si nedělej starosti. Tohle se rozvinulo až v poslední době. I když určité známky tu byly už dřív.“ „A ten jeho seznam spojenců?“ „Tak někde napůl, kdybych měl odhadovat. Já ten seznam viděl, takže připouštím, že to tak bude. Chtěl, aby každý z toho seznamu souhlasil, že na něm bude.“ „Takže ta veverka ze Saltzburgu není spojenec?“ Chabý vtípek. „Ale ne, ta veverka rozhodně ano. Ale Hlavovazové nejsou – to byl nějaký amatérský oddíl ragbystů. Kdysi dávno, on a jeho parťáci.“ „Děkuju, že se o něj staráte,“ řekl Jonathan a myslel to upřímně. Taková přehnaná spotřeba zdrojů. „To je to nejmenší,“ opáčil Jejda. „Když uvážíme, kolik toho pro nás udělal. Pro Reggieho. Kolikrát nás zachránil před prozrazením. Pomohl 97

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518937


nám vystavět budovu Ústavu. Spousty věcí, co vidíš kolem, jsou jeho zásluha.“ Ta hrůza, co Jonathana svírala, zatímco klábosili o běžných věcech. Kvůli té poslední otázce, kterou nepoložil, kterou se bál dědečkovi položit. Ale udělat to musel, bez ohledu na odpověď. Bez ohledu na doktorovy zakalené oči. Doktor Lambshead se vytrhl z dřímoty a zmateně se rozhlížel, ale oči měl jasné. Jonathan si nebyl jistý, jestli má dost silný hlas, aby dolehl až k těm letitým uším. Měl ještě tuhle poslední otázku, hop nebo trop. Hlas se mu při ní zlomil, rozdrolil se na kousíčky. Je Sara taky naživu? Je moje matka živá? Mrak, který doktorovi zastřel tvář, a jeho rysy, najednou jako by stažené do sebe, mu odpověděly dřív, než k němu dolehl dědečkův hromový hlas. „Ne, Jonathane. Mrzí mě to. Zahynula v lavině. Nedaleko odtud. Je mi to hrozně líto.“

 Zpátky v Jonathanově pokoji, pohled netečně upřený na louku zalitou zářivým sluncem. „Švýcarsko leží tímhle směrem,“ ozval se za ním Jejda. „Itálie tamhle.“ Ukazoval hned sem, hned jinam. Jonathanovi to bylo jedno. „Ale Kometu si za Kometálii nikdo nevybere.“ Zas ten hluboký hvízdavý smích. Někdy se Jejda vážně choval jako mimozemšťan bez špetky odhadu pro situaci. Nebo možná jen nechtěl brát Jonathanův žal na vědomí. Už dřív si všiml, že to tak lidi dělají. Že si s ním nevědí rady. Aby alespoň přerušil tenhle cestopisný výklad, vrátil se ke své původní otázce. „Proč je můj děda tak obrovský?“ „Totiž, příteli,“ opáčil Jejda, „tohle se těžko vysvětluje.“ „Tak mi to prostě řekni.“ 98

Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518937


„To vy jste se zmenšili. Když jste propadli těmi dveřmi v podlaze. Proto to trvalo tak dlouho. Ten pád, myslím.“ „Aha. To je všechno?“ „Jedině tak necháváme lidi vstoupit do Ústavu a na louku. Napoleon tohle kouzlo dotáhl k dokonalosti, když potřeboval dostat svou armádu přes Alpy. V jednom kuse tehdy někam táhl a něco dobýval. Jinak byste všechno zničili, protože jste mnohem větší než my svišti. Doktor Lambshead je tu ale tak dlouho, že se vrátil do původní velikosti. Jako se do ní vrátíte vy, až odsud odejdete.“ Legrácka. Sen. Zvláštní, že právě tohle se teď jevilo ze všeho nejdůležitější. Nejdůležitější ze všech těch věcí, co mu vířily lebkou.

99

Ukázka elektronické knihy


Turn static files into dynamic content formats.

Create a flipbook