„Určitě ne. Mám s tebou jiné plány,“ odpověděl s okamžitým rozhodnutím. „Ale představa té internátní školy je pro mě nesnesitelná! Hned jak to bude možné uteču a utopím se.“ „Ubohá Cinthie, ubohé nešťastné dítě!“ jeho hlas náhle zněl hluboce a něžně, zatímco pohlédl zastřenýma očima na její zarudlou, vzdorovitou tvář. V jeho srdci se vzedmula obrovská lítost a soucit s nešťastnou dívkou, jejíž život byl zmařen v jeho počátcích beznadějnou láskou. Řekl si, že se musí povznést nad sebestřednost let a věnovat čas a myšlenky tomu, aby dceři rozjasnil život. Možná by se z ní mohla vyklubat láskyplnější dívka, než v jakou se kdy odvážil doufat, ale i kdyby ne, do tváře mu zírala jeho zanedbaná povinnost. Už se jí nemohl vyhýbat, když se Cinthia odpoutala od starého života a neměla nikoho jiného, na koho by se mohla spolehnout, než jeho. Musí ji zbavit zoufalství a beznaděje, aby byla spokojená se životem. Mluvil velmi jemně a laskavě: „Pokud si myslíš, že ve škole nevydržíš, musím pro tebe vymyslet jiné plány. Jak by se ti líbilo chvíli cestovat?“ Její modré oči se náhle zaleskly zájmem a rychle vykřikla: „To by mě potěšilo víc než cokoli jiného, co mi můžeš nabídnout. Říkám ti upřímně, že jsem nešťastná a že změna prostředí je jediným lékem na mé potíže.“ „Poslyš, Cinthie, mám pro tebe velmi příjemnou zprávu.“ Podívala se na něj trochu nedůvěřivě a on pokračoval: „Jeden náš příbuzný ti nedávno odkázal malé jmění, které ti umožní vést v
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518817
budoucnu velmi příjemný život podle tvých představ. Jsem jmenován tvým poručníkem a ty budeš mít příjem deset tisíc ročně.“ „Deset tisíc ročně!“ zalapala Cinthia po dechu překvapením a radostí nad svým štěstím, neboť pro člověka, který byl vychován tak prostě a skromně, se to zdálo být velkým bohatstvím. Byla mladá a krásná a vždycky toužila po rozkoších, které si mohla koupit za peníze, a náhlá zpráva, že se jí splní její sen, ji skutečně oslnila tak, že se jí na smutných rtech objevil úsměv a v očích záblesk radosti. Její otec si pomyslel: “Její smutek nakonec neležel tak hluboko a snadno ho ukojí cetky, které si hloupé ženy tak rády kupují, ale jsem rád, že je to tak.” Pokračoval srdečně: „Já sám jsem nikdy nebyl bohatý a můj příjem nikdy nebyl větší než polovina toho, co je teď tvůj, a to jsem si ho vydělal pilnou prací. Měl jsem v úmyslu udělat vše pro to, abych ti rozjasnil tvůj smutný mladý život, toto dědictví přichází velmi vhod, aby ti umožnilo uspokojit tvé touhy.“ „Ano, jsem za něj velmi vděčná. Nyní mohu hledat neustálé rozptýlení, abych zapomněla na svůj žal,“ odpověděla s táhlým povzdechem, který mu ukázal, že nezapomene tak snadno, jak doufal. Nenapadlo ji zeptat se na jméno příbuzného, který jí odkázal tak hezké dědictví, ani si nevšimnout, že otec o ničí smrti nemluvil. Ve své dychtivosti přijala své štěstí bez zvědavosti, v rostoucím vzrušení sepnula své malé ruce a vykřikla: „Tati, vždycky jsem si přála přeplout moře. Vezmeš mě s sebou?“ „Ano, Cinthie, ale neměla bys nejdřív vidět něco ze své země?“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518817
„To může počkat, tati. Nejdřív si přeji, aby mě od Artura Variana dělila celá šíře světa.“ „Možná to bude nejlepší,“ souhlasil, protože její slova se dotkla bolavé struny v jeho vlastním srdci. Kdo jiný by mohl lépe znát strastiplnou bolest lásky a ztráty než Everard Dawn, který obojí zakusil až do hořkého dna. A jak mohl někoho vinit z šíleného útěku před vzpomínkami, když byl neklidným vyhnancem únavné roky bez lepšího důvodu. Opona spadla za burácení hudby orchestru a přeplněná budova se začala vyprazdňovat a světla zhasínat. Oba se zvedli a Cinthiin otec náhle řekl: „Vrátíme se do hotelu? Nebo bys chtěla ještě dnes večer odjet do New Yorku a připravit se na plavbu prvním parníkem?“ „Do New Yorku pojedeme ještě dnes večer, ale nejdřív se půjdu rozloučit se svou drahou přítelkyní madam Rayovou,“ řekla a spěchala do zeleného pokoje. Everard Dawn vyšel ven a poslal vzkaz paní Varianové, zatímco čekal na svou dceru. Zněl jednoduše: Našel jsem Cinthii v divadle a na její upřímné přání okamžitě odjíždíme do New Yorku, abychom tento týden odpluli do Evropy. Ve změně prostředí a v návalu vzrušení bude hledat zapomenutí na tuto bolestnou epizodu svého života. E. D. Cinthia k němu vzápětí přišla z šatny madam Rayové, kde strávila dlouhou půlhodinu, a otec viděl, že na hustých třásních
Ukázka elektronické knihy