galaxií se stovkami miliard slunečních soustav. Proč inicioval na Zemi život? Cíleně jej podrobil zkoušce nejméně pěti globálních vymírání a poté dal šanci hominidovi pochybujícímu o nutné přítomnosti režiséra v této hře. A to jsme, vážení přátelé, ani nenakousli otázku mnohovesmírů všech typů,“ křičel do hlučícího obecenstva mladík. „V nich jsou vyčerpány všechny možné historie a alternativy. Co pak zbývá Hybateli, aby tvořil a organizoval?“ Trvalo drahnou chvíli, než se posluchači ztišili. Bylo zapotřebí využít přítomnosti autority samotného biskupa. „Bratři,“ předstoupil před mikrofon, „pozvali jsme k nám mladého vědce, by projevil svůj názor. Buďme tolerantní a zkusme si připravit argumenty do diskuse. Víře je přece dialog vlastní.“ Černovlasý muž znovu přistoupil k mikrofonu a nekompromisně navázal: „Námi pozorovaný svět a vesmír je karikaturou reality. Nebýt hranic matematických a fyzikálních zákonů, respektive rovnic, nikdy bychom se pravdu o tomto kosmu nedozvěděli. Bohužel ani tyto matematické a fyzikální formulace nenahlédnou nekonečnost možností Absolutna za tímto rámcem. Nepochopitelnou univerzalitu skýtající všechny možnosti, veškerou rozmanitost, úplnost, harmonii, vzbuzující tu nejbujnější fantazii, můžete klidně nazvat Bohem.“ Sál rázem ztichl.
98
TISK_Absolutno_VNITREK.indd 98
31.10.2022 16:53:21
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518813
Padlý anděl Mlžným oparem nicoty vedly slonovinově bílé schody, po nichž stoupali muži. Světlonošové. Budoucí Prométheové. Oči upřené k nadoblačným výšinám, přitahováni úplnou božskou dokonalostí. Nevnímali ty před sebou, ani ty za nimi. Kráčeli vzhůru s jediným cílem – přiblížit se absolutnu. Krok za krokem, stupeň za stupněm. Necítili hlad ani žízeň. Nevnímali bolest ani strádání. Naplněni jedinou myšlenkou – být po boku Bohu a stát se andělem. Někteří tiše hovořili sami k sobě, jiní exaltovaně vzpínali ruce ke křišťálově čistému, fundamentálnímu. Vydali se na cestu, aby vesmír naplnili vírou, aby jej prodchnuli láskou, nebo pro vlastní prospěch, majíce na mysli, že po boku Nejvyššího budou též svatými. Křiku, který se náhle rozlétl do všech stran, nevěnovali ani špetku pozornosti, vtaženi do sebe. Snad jen koutkem oka zahlédli, jak jeden z nich rotoval v hrůzostrašném pádu. Zaváhal, neměl dost sil, prolétlo jim hlavou. Oni však svůj úkol splní. Dosáhnou svého cíle. Nešťastník se zmítal, trhavými pohyby se snažil změnit svůj úděl. Postupně ztrácel pírka z křídel rašících na jeho lopatkách.
TISK_Absolutno_VNITREK.indd 99
99
31.10.2022 16:53:21
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518813
Nebyl nikdo, kdo by se ustrnul, kdo by zmírnil jeho muka. Při nekonečném letu pozbyl všechnu naději. Proč mu nikdo nepomůže? Tolik víry, vzepětí a snahy se změnilo ve zklamání a vztek. Když se konečně roztříštil o hladinu černého zmaru, pocítil téměř zadostiučinění, že se přesto stal něčím novým, součástí čehosi, co bylo odvrácenou stranou jeho předsevzetí a důvěry. Transformace z křišťálové čistoty v koncentrované zlo jej vůbec neudivila. Nevzpěčoval se. Ostatně proměna byla rychlá. Naplněn strašnou nenávistí snoval plán na pomstu. Cloumaly jím sadistické choutky. Tak příjemné! Jak to, že čísi strach a úzkost, nemohoucnost a bezbrannost mohou být natolik orgastické? Řeznická krutost mu najednou nebyla cizí. Ovládli jej démoni Hieronyma Bosche. Ostatně, dobro a zlo mají pouze odlišné znaménko. Ještě obklopen temnotou začal chystat projekt kruté evoluce, v níž se nikdo nebude mazlit se slabými a nepřizpůsobivými. Vybral hominida bez skrupulí vraždícího ostatní nadějné druhy a nominoval jej na Pána tvorstva. Trpělivě připravoval charakteristiky genocidních krutovládců. Hnal k dokonalosti zvěrstva a moc. Zplodit hada nekonečného ujařmení lidstva už bylo hračkou. Země vstřebala plaza do svých útrob z plamenů a žáru v naivní představě pomoci, jíž se jí dostalo od univerzální síly. Alespoň tak hada chápala. Ochranitelsky postavila před bránu temna psa Kerbera, 100
TISK_Absolutno_VNITREK.indd 100
Ukázka elektronické knihy
31.10.2022 16:53:21