2
Praktická imunohematologie – erytrocyty
2.9.3
Genetika, molekulární genetika
Kell fenotyp je výsledkem interakce mezi produkty 2 nezávislých genů – jeden je autozomální (KEL) lokalizovaný na chromozomu 7 a jeden vázaný na X chromozom (krátké rameno chromozomu Xp21 – gen se nazývá X1k, jeho produktem je antigen Kx). K0 a Kmod je dán homozygocií či složenou heterozygocií různých četných mutací zahrnující „nonsense“ mutace, bodové delece/inzerce aj.
2.9.4
Chemické složení
Glykoprotein. Antigeny systému Kell jsou neseny glykoproteinem CD238 (membránovou metaloendopeptidázou), který je disulfidickou vazbou spojen s Kx proteinem. Alterace jednoho z proteinů ovlivňuje expresi druhého (K0 × McLeod) (obr. 2.13). Rezistentní vůči papainu, ficinu, trypsinu a a-chymotrypsinu, ale citlivé vůči směsi trypsinu s a-chymotrypsinem a působení EGA a DTT.
Obr. 2.13 Membránové schéma glykoproteinu Kell a lokalizace antigenů systému Kell. Aminokyselinová substituce u antigenů K/k je doprovázena přítomností nebo chyběním glykosylačního řetězce. (upraveno podle: Řeháček V, Masopust J, et al., 2013) 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518617
Krevní skupiny
2.9.5
2
Vývoj
Jsou dobře vyvinuty už od narození (silné již u embrya, případně v rané fázi fetálního vývoje, např. antigen k od 6.–7. týdne, antigen K od 10.–11. týdne).
2.9.6
Protilátky
Protilátky (tab. 2.32) většinou vznikají po opakovaných transfuzích (ale cca 5 % jedinců fenotypu kk může vytvořit anti-Kell již po jedné transfuzi), není jasná imunizace při normálním průběhu těhotenství. Tab. 2.32 Kell systém – protilátky Specificita
Charakteristika
HON
HTR
Poznámka
„Přirozené“ nepravidelné vzácné; příčina neznámá nebo při mikrobiální infekci (např. E. coli, Mycobacterium, Enterococcus faecalis); optimální reakce při ≤ 20 °C anti-K* IgM, méně IgG či IgA ne ? – anti-Kpa, -Jsa IgM/IgG ne ? – Imunní většina; obvykle IgG (IgG1); optimální reakce při 37 °C; neaktivují komplement anti-K IgM, pak IgG (mohou ano pozdní nebo časná; mohou přetrvávat přetrvávat současně) (i těžké) i závažná > 15 let; nejčastější protilátka mimo AB0 a Rh systém anti-k vzácná ano pozdní; i časná (i těžké) závažná a a anti-Kp , -Js vzácná ano, ojediněle těžké pozdní; i závažná anti-Kpb, -Jsb vzácná ano, ojediněle těžké pozdní; i závažná anti-Ku vzácná ano, ojediněle těžké pozdní; i závažná lze podávat jen erytrocyty K0 * Prokázány např. u novorozence, přestože matka ve své plazmě anti-K neměla, u novorozence probíhala enterokolitida způsobená E. coli (bakterie mohou produkovat solubilní substanci podobnou antigenu. K = K-like antigen mikrobiálního původu, proti této substanci se vytvořily protilátky anti-K), po vyléčení infekce protilátky vymizely.
Další protilátky: anti-Kpc, anti-Kw, anti-KL (směs anti-Kx a anti-Km reaguje se všemi erytrocyty kromě vlastních a s McLeodovým fenotypem), anti-Kx (reaguje silněji s K0 a jen stopové reakce s erytrocyty běžného Kell-typu), anti-Ku (reaguje se všemi antigeny systému Kell kromě K0). Poměrně častá bývá kombinace anti-K a anti-E.
Autoprotilátky Napodobující anti-K: u Kell negativních jedinců, lze je adsorbovat na K negativní erytrocyty a eluovat, může být silný PAT, u těchto jedinců nejsou žádné oslabené antigeny systému Kell, mohou způsobit těžkou AIHA. Auto-anti-Kpb: může způsobit AIHA. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518617
2
Praktická imunohematologie – erytrocyty
2.9.7
Význam
Transfuze Anti-K: doporučuje se nepodávat (není-li známo, že je příjemce K pozitivní) K pozitivní erytrocyty dívkám a ženám ve fertilním věku, pacientům s jakýmikoliv klinicky významnými alogenními protilátkami (větší riziko tvorby i anti-K). Chronicky transfundovaní jedinci: vhodné stanovit, zda jsou K pozitivní, nebo negativní; jinak podávat erytrocyty vždy bez antigenu K. Anti-K mohou způsobovat trombocytopenii (vlivem na megakaryocytové prekurzory). Anti-k: je problematické najít kompatibilní erytrocyty, hledá se v registru dárců se vzácnými krevními skupinami. Anti-Jsb, -Kpb, -Ku: je velice obtížné najít kompatibilní erytrocyty. HON Vzácně. Převažuje supresivní efekt protilátek na erytropoézu, hemolýza a hyperbilirubinemie je méně vyjádřena než např. u Rh-HON. Předpokládá se transfuze v anamnéze. Ochranu tvoří inkompatibilita v systému AB0; viz kapitola 8. Choroby a) Chronická granulomatózní choroba (McLeodův fenotyp s delecí XK a CDG /nově CBB/; viz výše). b) AIHA: nepodávat transfuze s antigenem Kell (vysoké riziko tvorby anti-K). c) Sepse způsobená gramnegativními bakteriemi (hlavně E. coli): mohou se prokazovat protilátky anti-K třídy IgM, protože na povrchu některých bakterií mohou být přítomny antigeny Kell nebo „Kell-like“.
Kontrolní otázky (Existuje vždy jedna nebo více správných odpovědí.) 1. Výskyt antigenu Kell v kavkazské populaci je: a) 20–25 % b) 7–9 % c) 50 % d) 99,9 % 2. Antigen KEL4 je také znám jako: a) k (Cellano) b) Rautenberg c) Jsa d) Kpb e) Kpa 3. Antigen KEL1: a) je vysoce imunogenní b) je kodominantně dědičný ve vztahu k antigenu KEL2 c) často se vyskytuje v kavkazské populaci d) jeho výskyt v kavkazské populaci je nižší než 10 %
100 Ukázka elektronické knihy