že až se napiji pomerančového džusu v hotelu a pokusím se něco sníst, uleví se mi. Na jídlo jsem však neměl ani pomyšlení. Všichni na mě pohlíželi jako na strašáka. V třesoucích se rukou jsem svíral kelímek s džusem. Napil jsem se, ale nepomáhalo to. Nedokázal jsem polknout jediný doušek. Musel jsem se jít vyzvracet ještě předtím, než jsem se převlékl. Místo snídaně a cigarety jsem tak bezmocně seděl jako hromádka neštěstí na záchodě a zvracel. Bylo mi stále stejně špatně, ne-li hůř. Oděl jsem se a jako mrtvola pohlížel na pobíhající písmenka a čísílka na seznamu pokojů. Ten den mi byla přidělena supervisorka Fantomas! To mi ještě ke všemu scházelo, klel jsem. A aby toho nebylo málo, byl „čekautový“ den a já jako bonus dostal apartmánovou stranu. Doplazil jsem se k prvnímu pokoji a hned vtrhl na záchod, kde jsem zvracel, znovu a znovu. Už nebylo co zvracet, a tak jsem jen pokašlával a civěl na spouštějící se lepkavé sliny promísené s žaludečními šťávami. Pak jsem uzřel svůj zbědovaný výraz v zrcadle. Měl jsem zcela červený obličej a krvavé bělmo v očích. Vypouklé oči se leskly jako zrcadla. Odkašlával jsem, avšak břicho se neustále zmítalo v křečích a vyžadovalo si další shyb nad mísu. Objímal jsem její obrubu, bědoval a nedokázal pochopit, jak jsem se dokázal takto zřídit. Hlava bolela jako střep a měl jsem horečku. Celý jsem se chvěl a jakýkoliv pohyb mi způsoboval nesmírnou trýzeň. Uklízel jsem to nejdůležitější a každou chvíli si sedal na křeslo a pokoušel se usnout. Přemáhal jsem se, jak jen to šlo. Říkal jsem si, že zamhouřím oka toliko na okamžik. Ne! Už jsem z chodby slyšel hlasy. Volá mě. Fantomas mě volá!!! Byla tu. Táhla mě za ruku jako marionetu a ptala 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518584
se, proč se v pokoji zdržuji tak dlouho. Byla honička, musel jsem dělat! „Čik, čak! Jala, jala!“ Já ti dám „čik, čak“, pomyslel jsem si a byl jsem rád, že se udržím na vlastních nohou. Neměla slitování, přestože viděla, že se mnou nic nezmůže. Začala mi pomáhat, ale neskutečně nadávala. Pomýšlel jsem na to, že to vzdám. Chtěl jsem jít dolů a jednoduše říct, že je mi špatně. Na druhou stranu jsem věděl, že mě neuvolní a já potřeboval každý šekel pro cestu na sever. Nutil jsem se, abych to vydržel a dodával si odvahu. Fantomas odešla, já se v dalším pokoji usadil do křesla a na mžik jsem zdřímnul. Pak jsem se rozběhl k míse. Modlil jsem se, aby už přišel oběd. Myslel jsem si, že se najím a vše se spraví. Jenže při obědě mi bylo ještě hůř než ráno. Ani teď jsem nic nepojedl a vypil jen trochu džusu. Na patře mě potkal Onďa a řekl mi, že vypadám strašně. Vnímal jsem ho jen z poloviny. Cožpak bylo možné, aby mi bylo špatně tak dlouho? Náhle se mi vybavila ta hrozná chuť sladkého a hustého nápoje červené barvy. Vrhl jsem se znovu na toaletu. To snad není možné! spílal jsem. V hlavě se mi honily vzpomínky na nedopalky v lahvi, z níž jsem se napil. Vybavil jsem si, že jsem všechno rozlil a do toho se ještě na podlahu pozvracel. Jenže ráno jsem si ničeho nevšiml. Ale tehdy jsem vnímal jen zčásti. A tak mě přepadla obava, jak bude vypadat náš apartmán po návratu z práce. Dočkal jsem se. Ke konci dne mě již jen bolela hlava a já se konečně navečeřel. Když jsem se vrátil do našeho pokoje, v apartmánu bylo vše v pořádku. Zbavil jsem se kabelu jakožto
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518584
vzpomínky na onu strašnou noc a slastně zalehl do postele. Právě jsem přečkal svou nejstrašnější kocovinu. Od té doby jsem na Unplugged zanevřel nadobro. Naším novým klubem se stala Taverna. Byla to vinárnička nedaleko Undergroundu a Unpluggedu. Nabízela dobré posezení, které se poněkud podobalo české hospůdce. Obsluhovala tu Češka a prostředí se mi velice zamlouvalo. Součástí Taverny byl i obtloustlý a naprosto pasívní pes, který celé hodiny jen ležel a civěl. Každý jej tu znal pod přízviskem Buřt. Mezi plakáty polepenými na zdech se nacházela i karikatura českého zpěváka s včelkou Májou. Kdyby nebylo bývalo pivo v Taverně tak drahé, jistě bychom chodívali jen sem a na Izidor bychom zapomněli. Jenže Taverna měla pečeť nóbl podniku a ten si takovéto ceny neodpustil. Mnohdy sem přicházeli i námořníci, pro které se Eilat stával jednou z mnoha zastávek na jejich dlouhé plavbě.
100 Ukázka elektronické knihy