Normálně byl při běhu dost opatrný a dával pozor na každý krok a pohyb. Ale dnes ne. Upaloval, co mu nohy stačily, a panikařil. Dvakrát spadl a jednou vrazil do stromu. Vrány se držely poblíž, varovaly ho, aby si neublížil ještě víc. Na zlobryninu farmu dorazili zmožení a vyčerpaní. „Tady jste,“ přivítala je zlobryně, objala Psa a pevně ho držela. Natáhla ruku, aby na ní mohla přistát vrána. „Povězte mi, co jste na svých toulkách viděli. Řekněte, co jste v lese objevili.“ Pes se otřásl. Vrány se zachvěly. Nechtěli o Věci v lese mluvit. Nechtěli se vracet k blyštivým knoníkům. Nechtěli popisovat bujnou kštici. Nebo jak ležela nařasená na zemi. Bylo to příliš znepokojující. Bylo to příliš zlé. Nemohli jí to říct. „Krá,“ zakrákaly, ale do očí se jí nepodívaly. „Nic. Vůbec nic.“
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518566
16 ítárna
N
a sirotčinec padla tma. Prťata spolu s Dierdre a Eliášem se nahrnuli v salonu kolem Myrona a s nábožným soustředěním naslouchali jeho předčítání, zatímco vychovatelka zpívala batolatům v ložnici ukolébavky. Anthea si zkontrolovala seznam úkolů v účetní knize, kterou stále nosila v kapse. Uhníst těsto na chléb a nechat vykynout. Vysvléknout postele. Pověsit prádlo. Znovu přišít utržený lem. Opravit pumpu (znovu!). Poskládat čisté plenky. Přinutit prťata, aby si vypracovala cvičení z matematiky (tentokrát zkusit nekřičet!). Uspořádat čítárnu. Ujistila se, že jsou všechny položky na seznamu odškrtnuté… až na tu poslední. 101
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518566
Ve skutečnosti to byla onta. V čítárně se nikdy uklízet nemuselo – postarala se o sebe sama. Jakmile byla Anthea hotová s předešlými úkoly, jednoduše nahlas prohlásila, že nemůže nikomu s ničím pomoct, protože má na seznamu ještě jednu položku. A se seznamem nikdo nediskutoval. „Tady se člověk nezastaví,“ vyhrkla a vyrazila nahoru po schodech. „Spousta dětí, spousta práce.“ Zavřela za sebou dveře a s úlevou vydechla. Čítárna a všechny zdejší knihy jako by vydechly spolu s ní. Čítárna v sirotčinci měla široká okna, z nichž byl kdysi výhled na starou knihovnu. Ba co víc, interiér čítárny byl navržený po vzoru knihovny ve zmenšeném měřítku, neboť obě budovy byly postaveny ve stejnou dobu stejným člověkem, který byl přesvědčený, že je důležité, aby děti měly v čase nouze vlastní krásné tiché místo, a zůstaly přitom ve spojení se světem myšlenek stejně jako s duševním životem, který je čeká, až vyrostou. Obě stavby vznikly v době silné občanské zodpovědnosti z hojně dotovaných projektů ve jménu veřejného blaha, kdy lidé často zapisovali velké myšlenky velkými písmeny. Ty časy jsou dávno pryč a nevypadalo to, že by se měly v dohledné době vrátit. Teď byl z oken čítárny výhled na hromadu sutin a popela. Tohle děti ze sirotčince nespojovalo se světem myšlenek, či snad dokonce s duševním životem, naopak jim to připomínalo, co všechno se může rozplynout v kouři – rodiny, města, sny, dokonce i knihovna. Anthea na okamžik zavřela oči a zaposlouchala se do ticha. Police napěchované knihami jako by si špitaly. Stejně jako trámy v klenutém stropě a nadýchané podušky na okenních lavicích. Celá čítárna jako by jiskřila tajemstvími. Což bylo dobré. Anthea po tajemstvích lačnila. 102 Ukázka elektronické knihy