s ním nedá mluvit a ani se nehejbe. Nejspíš jsme stejně nudný i my pro něho. Když si představím, jak on vidí nás, tak podle něj pořád jen nesmyslně poskakujeme a vydáváme jemu nesrozumitelný zvuky. Je tak jinej než my, že se prostě vzájemně nemůžeme pochopit.“ „Mluv za sebe,“ vybuchla Bětka. „Vejce náhodou není nudný ani trochu! Najít ho bylo to nejlepší, co se nám mohlo stát!“ „Fakt je, že to včerejší nabíjení na Petříně bylo naprosto adrenalinový. Kam se na to hrabou střílečky!“ přidal se Dan zaníceně. „Je celkem jedno, co si o nás myslí meteorit,“ prohlásil rázně Matouš, aby uklidnil situaci. „Držme se faktů. Důležitý je to, co jsme o něm zjistili a co ještě zjistit mů žeme.“ Pak se obrátil k Tomovi: „Tome, je mi to líto, ale do myšlenkovejch pochodů meteoritu se asi nedostaneme. Takže přibrzdi fantazii a nekomplikuj nám tady vědecký bádání.“ Toma to mírně naštvalo a přemýšlel, jestli se nemá urazit. Po zbytek schůzky už raději nepromluvil ani slovo. Když kamarády nezajímaly jeho názory, nechá si je pro sebe. Kolem páté se všichni rozloučili a spěchali do mů. Čekaly je úkoly a rodiče a normální život, tak odliš ný od toho, který prožívali s vejcem. Tom musel pořád myslet na to, co meteorit udělal s jejich partou. Inspiroval se Matoušovým sešitem a začal
102 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518564
si psát vlastní zápisky. Ani ne tak o vejci, jako o sobě a o kamarádech. Z Tomových zápisků: Tohle je tajný a každej, kdo by to chtěl dál číst, ať okamžitě přestane. Nebo ho čeká krutá pomsta! Matouš je vůdce party, teď už je to jasný. Vždycky ví, co zrovna máme udělat. Má spoustu nápadů, který bych já nikdy neměl. Ale kde bere tu jistotu, že to, co dělá, je správný? Když jsem si já něčím docela jistej, tak mi to ostatní většinou vyvrátí. S nápadama je ten problém, že nestačí je mít. Člověk mu sí navíc ostatní přesvědčit o tom, že to je ta nejlepší věc. To je chytrý, to si musím zapamatovat. Tak třeba jsem nedávno zkusil poradit Danovi, že by si měl pořídit psa. Aspoň by nebyl doma sám. Zeptal se mě, jestli bych mu ho chodil venčit. Prej když hraje hry, tak celý hodiny nevnímá, co se kolem něj děje. Pes by mu nejspíš pročůral koberec a rodiče by šíleli. Radit kamarádům je strašně těžký. Společně rozhodujeme, u koho vejce bude. Ještě před pár dny to vypadalo, že se parta kvůli tomu rozpadne, protože ho každej chtěl mít u sebe. Jakmile jsme meteorit nabili,
103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518564
situace se zlepšila. Trochu mě štve jen to, že Matouše všichni poslouchají na slovo. Dokonce i Dan, kterej je teď regulérní člen party. Ze začátku jsem si myslel, že můj starej kámoš bude na mojí straně. A pomůže mi přesvědčit ostatní, že bysme měli dát vejce někomu, kdo meteoritům rozumí. Ale je stejnej blázen jako ostatní. Chce, abysme si ho nechali pro sebe. Dnes odpoledne jako obvykle u Dana. Přijela mu navařit babička. To je hrozný, že ho rodiče nechávají tak dlouho samotnýho. Ale vypadá, že je na to zvyklej. Tvrdí, že by se o sebe postaral i sám. Umí udělat čaj, a když máme hlad, namaže nám chleba. Kdybych byl na jeho místě, tak asi brzo umřu hlady. Neumím udělat ani smažený vajíčka. S tátou jsme totálně závislí na mámě. Dan tvrdí, že se aspoň natrénuje, až se z něj stane vesmírnej průzkumník a bude si muset v kosmický lodi sám vařit. Někdy přemejšlím, co by na to řekli rodiče, kdyby věděli, čím se zabejváme. Jsou rádi, že jsem si našel na gymplu kámoše, a to jim stačí. Teda ne že by se nezajímali o to, co dělám, ale já jim toho moc nevykládám. V každým případě nic o vejci. Už to, že jsem to prozradil Danovi, nemohli Matouš s Bětkou ze začátku vydejchat. A natož aby se to dozvěděl nějakej dospělej! Stejně by tomu rodiče nevěřili, že obyčejnej kámen může mít tak divný schopnosti. My sami
104 Ukázka elektronické knihy