Proti mně si sedá nějaká mladá žena a čeká na výsledky. Pomalu si zavazuje tkaničky u bot. Když zvedne hlavu, naše pohledy se setkají. Má sice světlé oči, ale nemůžu se zbavit pocitu, že se v něčem podobají černým duhovkám ženy po mé pravici. Neonová světla nemocničních čekáren dokážou v očích zdůraznit stopy strachu. Otec se vrací a má tričko naruby. Je na něm znát úleva: má to za sebou. Ve skutečnosti to je pouze začátek. Mladou ženu s modrýma očima si volá sestra. Neřekla ani na shledanou, zřejmě je už ve stresu z toho, jak jí dopadnou výsledky. Ty otcovy přicházejí vzápětí. S napětím čekám, co nám lékař sdělí, ale ten nám předává složku rozhodující o otcově osudu bez jediného slova. Otec opět aktivuje své imaginární chůdy a já musím skoro běžet, abych jeho tempu stačila. Jakmile vytáhneme paty ze dveří, okamžitě si zapaluje cigaretu a mocně z ní popotáhne. „Tak běž, Padavko, nech mě tady a vrať se do práce.“ „Nepřečteš si výsledky?“ „Myslel jsem, že počkáme až na to sezení u neurologa, ale když jinak nedáš, tak se mrkni.“ Beru si od něj obálku, jež mě tolik napíná. Je v ní několik stránek se snímky jeho mozku. Zajímá mě až ta poslední, obsahující lékařskou zprávu. TECHNIKA Vyšetření provedené bez aplikace kontrastní látky. INDIKACE Kognitivní potíže VÝSLEDKY Difuzní kortikální a subkortikální atrofie s mírnou hypodensitou
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518395
periventrikulární bílé hmoty, spojená s leukoencefalopatií pravděpodobně vaskulárního původu, dále byla zjištěna kalcifikace v oblasti krčních tepen. Středové struktury jsou bez přesunu. „Tak co?“ ptá se mě otec, zatímco potahuje z cigarety. „Ničemu z toho nerozumím.“ „Tak to asi nebude nic vážnýho, Padavko. Pojď, vrátíme se domů.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518395
Kapitola 25
Zadala jsem pojem „leukoencefalopatie“ do Googlu a to, co na mě vyskočilo, se mi vůbec nelíbilo. Ta schůzka na neurologii se měla konat až za tři týdny. Bolí mě břicho. Snědla jsem dvě balení Kinder čokolády. Sestra nepůsobí znepokojeně. Zdá se mi, že jediný, kdo je ochoten si přiznat pravdu, jsem já. Voláme si kvůli těm výsledkům, zapíná si videohovor a obrazovku protíná její úsměv: „Už není nejmladší, jeho mozek taky ne, nezdá se mi to nějak vážné.“ „Díky za diagnózu, paní doktorko.“ Uchechtne se: „Víš, že tomuhle oboru docela rozumím.“ Adèle je hypochondr, takže je pravda, že se v dané problematice celkem vyzná. Sama už si diagnostikovala několik mrtviček, rakovin a roztroušených skleróz. Pokaždé když si objeví novou nemoc, zachvátí ji paralyzující úzkost. Fatalisticky čeká, až si pro ni přijde smrt. Teprve když jí rozbor krve, CT nebo ultrazvuk potvrdí, že je zcela zdravá (ordinace radiologa by se mohla jmenovat po ní), rázem se jí zmocní ohromný životní elán. Banální věci se
100 Ukázka elektronické knihy