K A P I T O L A PAT N Á C T Londýn červenec 1921
Když se čtveřice přítelkyň blížila k závěru své druhé sezony, Maudini rodiče souhlasili, že pro mládež uspořádají večírek ve svém domě v Hampsteadu. Eve se rozhodla, že je to dobrá příležitost splnit slib, který dala Betty Beauchampové, a vylákat Brogravea do společnosti. Pozvánka byla odeslána a o dva dny později jí přišla omluvná odpověď. Psal, že se nebude moci zúčastnit, ale žádný důvod neuvedl. Eve byla odhodlaná nedovolit mu, aby z toho vyklouzl tak snadno. Požádala telefonistku o spojení do domu jeho rodiny v jiholondýnském Putney a dovolala se Betty. „Myslím, že má obavu, že tam nebude nikoho znát,“ svěřila jí Betty. „Možná by ho přesvědčilo, kdyby si s sebou mohl vzít nějakého kamaráda?“ „Samozřejmě, že si může přivést kamaráda!“ vykřikla Eve. „Vím, že to můžu říct za hostitelku, je to moje nejmilejší kamarádka. Můžete mu to prosím vyřídit?“ Slavnostní plesy jejich společenský okruh považoval za naprosto nemoderní, a tak bylo rozhodnuto, že tématem Maudina večírku bude „zábava a hry“, budou tam karetní stoly, ruleta a dětinské aktivity jako „připni oslu ocas“. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518387
Eve se zrovna docela dařilo v ruletě, když tu vzhlédla a všimla si, že přišel Brograve s dalším mužem, který byl stejně vysoký jako on. Maude klábosila s jeho přítelem a Brograve se držel v pozadí a vypadal nesvůj. Eve posbírala žetony, strčila si je do kabelky a spěchala za nimi. „Ty jsi přišel!“ zavolala na Brogravea. „Zázraky se dějí!“ „A přivedl s sebou kamaráda Cuthberta Delauneyho,“ řekla jí Maude. Eve si s oběma muži potřásla rukou a obrátila se na Brogravea. „Vydržíte tu chvíli, nebo už vymýšlíte únikovou výmluvu?“ Brograve se uchechtl. „To jsem tak průhledný? Vůbec neumím mluvit tím způsobem, jak to lidé na večírcích zřejmě dělávají. Připadám si, jako by se mi zamotal jazyk, a toužebně myslím na knížku, kterou bych si mohl číst doma na zahradě.“ „Právě proto je ideální tento typ večírku,“ přesvědčovala ho Eve. „Mluvit není potřeba. Prostě jen hrajeme hry.“ Maude byla zcela ponořená do rozhovoru s Cuthbertem, a tak Eve Brogravea zavedla do prosluněného salonku s francouzskými okny vedoucími do zahrady. „Pojďme se podívat, co tu vyvádějí za lumpárny.“ Okolo karetního stolku se s halasným smíchem shlukla veselá skupinka. „Pojďte se k nám přidat,“ vyzval je nějaký mladík. „Hrajeme ‚pravdu, nebo úkol‘.“ „To zní děsivě.“ Eve vrhla letmý pohled na Brogravea. „Střídáme se v házení kostkou, a komu padne šestka, vybere si otázku tady z klobouku.“ Mladík ukázal na cylindr plný složených papírků. „Když na otázku odmítne odpovědět, musí vykonat úkol vybraný z druhého klobouku.“ Byl to hnědý diplomat, který Eve připomínal pokrývku hlavy, již často nosíval Howard Carter. „Možná se budeme nejdřív chvíli dívat,“ navrhla s obavou, že by to Brograve mohl považovat za příliš velké 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518387
narušení svého klidu. „Ráda bych viděla, jaké úkoly tam máte, než se do toho pustím.“ „Buď do toho jdete, nebo ne,“ řekl muž. „Žádné polovičatosti. Jste lvice, nebo myš?“ Brograve a Eve se na sebe podívali. Čekal, až rozhodne ona. „Dáme tomu pět minut?“ zeptala se a on souhlasil. Kostky šly z ruky do ruky a na každého přišla řada. Eve se ulevilo, když jí padla čtyřka, ale Brograve vzápětí hodil šestku. „Hned prvním hodem. Takové já mám štěstí!“ „Vezměte si otázku!“ přikázal mu mladík a dva další účastníci skandovali: „O-táz-ku! O-táz-ku!“ Brograve ponořil ruku do klobouku a vytáhl otázku. Eve ho pozorovala a mohla by přísahat, že při jejím čtení zbledl. „Přečtěte ji nahlas!“ nařídil mladík. „Za co se nejvíc stydíš?“ Zhluboka se nadechl. „Jak říkají Američané, odvolávám se na pátý dodatek a radši se vydám na pospas vašemu úkolu.“ Sáhl do diplomatu, jeden si vytáhl a přečetl ho. „Zdá se, že bych měl zazpívat národní hymnu ve stylu, který si sám zvolím,“ ohlásil společnosti s nesmělým úsměvem. Eve si vzpomněla, jak zpíval v Káhiře, a dostala strach, že se všichni budou smát jeho příšerně monotónnímu hlasu. Ví vůbec, že nemá sluch? Tehdy se jí nezdálo, že by to věděl. Brograve se postavil, pravou ruku si položil na srdce a začal zpívat po způsobu operního zpěváka „God Save Our Gracious King…“ v jediném barytonovém tónu. Levou rukou dramaticky gestikuloval, ale jeho zpěvu naprosto scházela melodie. Hosté kolem stolu se po sobě pobaveně dívali, pak se jedna dívka zasmála, po ní druhá a brzy se všichni váleli smíchy. Eve si nemohla pomoct a přidala se k nim. 100
Ukázka elektronické knihy