demie), významná a vysoce kvalitní instituce (řada Ukrajinců ale nadále studovala na ČVUT), a od roku 1923 Ukrajinský vysoký pedagogický institut. Další příliv ukrajinských emigrantů nastal ve 30. letech v důsledku necitlivé politiky vůči tomuto národu v Polsku. Pestrá a problematická byla činnost Ukrajinců v době německé okupace, ale to je již kapitola mimo rámec dějin Velké Prahy.
/14-8/ Dmytro Čyževskyj při přednášce v Halle (1935).
/14-10/ Měsíčník Nova Ukraïna o literatuře, politice a vědě vycházel v Praze v letech 1922 až 1928. Obálka prosincového čísla z roku 1923.
/14-9/ Dmytro Čyževskyj, Poznámky z dějin filosofie na Ukrajině. Kniha vyšla v Praze roku 1931.
Běloruský exil Běloruský exil (méně početný, ale stále třetí největší v ČSR) byl svou povahou zřejmě bližší exilu ukrajinskému než ruskému. Jeho historie stále není dostatečně podchycena a prozkoumána. Na rozdíl od exilu ruského i ukrajinského měl běloruský exil výrazně politický charakter – sídlila zde běloruská exilová vláda včetně dvou presidentů. V roce 1921 navzdory některým výhradám T. G. Masaryka byla uzavřena dohoda o poskytnutí vysokoškolského
stipendia běloruským studentům. V září 1921 se v Praze konal Všeběloruský sjezd. Pozdější oslabení běloruské politické aktivity souviselo s uznáním SSSR (a tím i Běloruské sovětské republiky) Československem. Významnou roli v oblasti vzdělání hrál Svaz běloruských studentských organizací.
Praha kosmopolitní V průběhu 20. let se Praha opět stávala kosmopolitním městem, jak tomu bylo 97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518328
před Velkou válkou. Nikdy nedosáhla ambicí Berlína nebo Paříže, ale jako město na „křižovatce kultur“ si zachovávala svá specifika. Nezažívala „pohyblivý svátek“, cizí umělci, galeristé ap. sem jezdili spíše na krátké návštěvy, i když i v tomto ohledu se názory různí. Ruský lingvista Roman Jakobson zastával dlouhodobě stanovisko, že vnitřním smyslem české kultury je syntéza kultury Západu a Východu. Čechy také opustil oproti většině exulantů až velmi pozdě, v roce 1939 přes Dánsko a Švédsko do USA. Do té doby vedl katedru slovanské filologie na Masarykově universitě v Brně (ruské vědecké instituce již nefungovaly). Prohlašoval, že „Rusko bylo jeho matkou, Čechy milenkou a Amerika sňatkem z rozumu“. Se sympatickým nadhledem a velkým přehledem se dívá na život Velké Prahy a vztahy Němců, Čechů a Židů v evropském kulturním kontextu Frank Warschauer v knize Prag Heute, vydané nakladatelstvím Orbis v roce 1937. Německými a českými přispěvateli této pozoruhodné publikace byli literáti Pavel Eisner, Otokar Fischer, Willy Haas, Ernst Renaud a ilustrátoři Adolf Hoffmeister, Vlastimil Rada, Emil Weiss, Ludwig Wronkow a další. Zcela osobitý sugestivní pohled na atmosféru předválečné, meziválečné i poválečné Prahy (kterou, „čím více chtějí rusifikovat, tím více prorůstá habsburskou plísní“) popisuje ve své knize esejů Magická Praha italský bohemista, překladatel a básník Angelo Maria Ripellino. Italsky
/14-11/ Kosmopolitní charakter meziválečné Prahy se samozřejmě projevoval i ve stylu života, v eleganci a originalitě odívání. Praha samotná měla proslulé krejčovské salony, ale prim samozřejmě udávala pařížská móda, jak ukazuje například jedna z četných ilustrací ženského časopisu Eva (1938).
kniha vyšla roku 1973, česky poprvé v exilovém nakladatelství Index v roce 1978, v Praze v nakladatelství Odeon až v roce 1992. Ripellino byl z Prahy za odsouzení událostí roku 1968 natrvalo vyhoštěn. Široký záběr na kosmopolitní zázemí Prahy v kultuře představuje například pozoruhodná obsáhlá publikace kanadského bohemisty Dereka Sayera Praha, hlavní město 20. století. Surrealistická historie (2013, česky 2021). Prahu chápe jako „město ležící na křižovatce vysněných budoucností, jež se zdály bez hranic, a vysněných minulostí, jež věčně hrozily návratem“. Upo-
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518328
zorňuje mj. na výstavu Poesie 1932 v galerii Mánes (Jindřich Štyrský, Toyen, Vincenc Makovský, Josef Šíma, ale i osobnosti z ciziny – Jean Arp, Salvador Dalí, Giorgio de Chirico, Max Ernest, Paul Klee, Joan Miró, Wolfgang Paalen a Yves Tanguy a další). Dále rozebírá například manifest Surrealismus v ČSR, který byl ohlášen Skupinou surrealistů 21. března 1934 a jenž začíná slovy: „Revoluční Evropou prochází strašidlo /…/ fašismu.“ Další významnou událostí byla v dubnu 1934 První mezinárodní výstava karikatury a humoru (galerie Mánes), jíž se účastnili např. George Grosz, Otto Dix, Jean Cocteau, František Kupka, Josef
Čapek, Adolf Hoffmeister. Její zaměření se mj. silně dotýkalo kritiky fašismu. Německé velvyslanectví bylo rozhořčeno zejména 36 fotomontážemi Johna Heartfielda, například proslulou koláží Adolf, nadčlověk, polyká zlato a žvaní nesmysly. O Praze a jejím osobitém geniu loci píše Derek Sayer i nadále, například v knize Prague: Crossroads of Europe (2018). Nadnárodní charakter měla také například Erotická revue a další časopisy. Kosmopolitní ráz Praze samozřejmě dodával i fenomén Dreivölkerstadt (zvláště aktivní byl Max Brod), ale i aktivity ruského a ukrajinského exilu.
Zdroje Dudák, Vladislav: Biografická hesla ruských a ukrajinských osobností z oblasti kultury. IN: Tomeš, Josef (editor): Český biografický slovník 20. století, 1–3. Paseka, Praha – Litomyšl 1999. Ferenčáková, Dana: Bez porozumění, zato se záští. IN: Proudy. Středoevropský časopis pro vědu a literaturu. Středoevropské centrum slovanských studií a Ústav slavistiky FF MU, Brno, 2017. www.phil.muni.cz/journal/ proudy/revue/ceterum/2020/1/ferencakova_bez_porozumeni.php. Fontaine, Jacqueline: Le Cercle linguistique de Prague au carrefour des cultures. IN: Revue germanique internationale. 1/1994. https://journals.openedition.org/rgi/440. Hauser, Jakub (editor): Zkušenost exilu: Osudy exulantů z území bývalého Ruského impéria v meziválečném Československu. Památník národního písemnictví, Praha, 2017. Hauser, Jakub: Sans retour. Výtvarníci ruské emigrace v meziválečné Praze. Památník národního písemnictví, Praha 2020. kolektiv: Dějiny Prahy, II.: Od sloučení pražských měst v roce 1784 do současnosti. Paseka, Praha – Litomyšl 1998. Kolenovská, Daniela: Běloruská emigrace v Československu (1918–1938). Karolinum, Praha 2017. Kopřivová, Anastasie: Ruští emigranti ve Všenorech, Mokropsech a Černošicích (20. a 30. léta XX. století). Národní knihovna ČR – Slovanská knihovna, Praha 2003. Ledvinka, Václav a Jiří Pešek: Praha. (Edice Dějiny českých měst.) Nakladatelství Lidové noviny, Praha 2000. Nešpor, Zdeněk R. (editor): Ukrajinská svobodná universita v Praze. IN: Sociologická encyklopedie. Sociologický ústav AVČR: https://encyklopedie.soc.cas.cz/w/Ukrajinsk%C3%A1_svobodn%C3%A1_univerzita_v_Praze. Putna, Martin C.: Rusko mimo Rusko. Dějiny a kultura ruské emigrace 1917–1991. Díl 1. Petrov, Brno 1993. Ripellino, Angelo Maria: Praha magická. Index, Kolín nad Rýnem 1978. Rostová, Jana: Cik cak Prahou. Městská knihovna v Praze, 2018. Sayer, Derek: Praha. Hlavní město dvacátého století. Surrealistická historie. Volvox Globator, Praha 2021. Souček, Martin: Ruská emigrace vnější a vnitřní. Nesoustavné dějiny jednoho kulturního fenoménu. Disertační práce. FF UK, Praha 2012. Warschauer, Frank: Prag Heute. Orbis, Praha 1937. Zilynskij, Bohdan: Ukrajinci v Čechách a na Moravě (1894) 1917–1945 (1994). X-EGEM, Praha 1995.
99 Ukázka elektronické knihy