A zjistí, že dobrý učitel musí věci opakovat a být důsledný. Potlačí proto svoje osobní hodnoty ve jménu hodnot důležitých pro svou práci. „Velká“ životní rozhodnutí se vyznačují mimo jiné tím, že s nimi osobně nemáme častou zkušenost. Manželský poradce nashromáždí za rok své praxe mnohonásobně více zkušeností s manželskými konflikty a krizemi než ve svém soukromém životě za mnoho let. Jenže ve svém vlastním životě se nerozhoduje jako poradce, ač je svou pracovní zkušeností jistě – a někdy neblaze – ovlivněn. Podobně je tomu například při rozhodování o zdraví. Zdálo by se, že pacienty a zdravotníky spojuje hodnota zdraví. Jenže: Zdravotníci doporučují preventivní prohlídky, a někteří z nich na ně nechodí. Jiní odmítají prášky, očkování či transfuzi podobně jako jejich pacienti. I ve své profesní roli si zdravotníci „stále více uvědomují, že mnohá rozhodnutí o léčbě nejsou prostá zdravotní rozhodnutí o léčbě, ale že závisí na tom, čemu pacient dává přednost“.174 Pacienti se mnohdy rozhodnou nepostupovat podle léčebného plánu. Platí to zvláště v situaci chronických onemocnění, s nimiž lidé žijí dlouhodobě. A chtějí žít, nikoli se jen léčit. Pacient se srdečním selháním se např. rozhodne, že si před celodenní cestou nevezme diuretika175 nebo při slavnostním obědě neomezí příjem soli. A to „navzdory tomu, že souhlasil s plánem léčby a ví o pravděpodobném výsledku své volby – což je zhoršení příznaků a případná hospitalizace“.176 Pro pacienta je v tu chvíli důležitější, že celodenní cestu zvládne bez obtěžujících zastávek na močení. Nebo že při slavnostním obědě nebude dělat problémy a říkat, že chce jídlo připravené jinak, než jak ho mají ostatní. Pacientovy volby se tak snadno mohou dostat do rozporu s tím, co je u něj z hlediska zdravotníků považováno za úspěch léčby (např. snížení krevního tlaku či hladiny cukru v krvi). Nebo s tím, co se v současné době většinově považuje za chování podporující zdraví. Zásada „vycházet z pacientových preferencí“ platí pro praxi založenou na důkazech stejně jako pro péči zaměřenou na člověka. Znamená to být otevřen různým možnostem. Příkladem různých možností může
174 Peter A. Ubel: Beyond Costs and Benefits: Understanding How Patients Make Health Care Decisions. The Oncologist 15, suppl 1 (2010), s. 9. 175 Léky zvyšující tvorbu a vylučování moči, používají se při vysokém krevním tlaku a otocích působených např. srdečním selháním; nepříznivým vedlejším účinkem mohou být obtíže s ovládáním močení. 176 Lars Sandman – Bradi B. Granger – Inger Ekman – Christian Munthe: Adherence, shared decision-making and patient autonomy. Medicine, Health Care and Philosophy 15 (2012), s. 120.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518120
být volba místa, které si žena vybere pro porod.177 Rodit v nemocničním prostředí chtějí ženy, které spoléhají na vysoké standardy nemocniční péče, dobrá hodnocení vybrané nemocnice na internetu, dobře zpracované informace na webu atp. Přednost porodu mimo nemocnici dávají ženy, pro něž je důležitá rodinná atmosféra při porodu, přátelskost zdravotnického personálu a ohled na to, co si žena přeje. Rozhodování o volbě místa pro porod se v českých podmínkách stalo náplní vzrušených argumentací a debat. Zrovna zde přitom platí, že řada odborných polemik „nebyla – nebo alespoň ne především – vyřešena vědeckým objevem či odhalením, nýbrž spíše politickým aktivismem a mimovědeckými činiteli“.178 Diskuse o místě porodu odrážejí konflikt hodnot. Vědeckými či jinými argumenty se nedají vyřešit. Lze jen uznat hodnoty obou stran a vyjít v praxi vstříc rozmanitosti a osobní svobodné volbě.
5.3.2 Vůle: svébytnost, svoboda, sebeovládání, sebeřízení, sebeurčení Vůle je schopnost chtít, rozhodovat se a uskutečnit svoje rozhodnutí navzdory překážkám. Svou vůli projevujeme a prosazujeme. Odmala je slyšet naše „Ne“ a „Já chci“. A co chci, udělám. Nebo jinak dosáhnu. Díky vůli cílevědomě řídíme svoje počínání. Vědomě se rozhodujeme. Když uplatňuji svoji vůli, prožívám svoje „já“. Já si volím, já jednám.179 Základem svébytnosti (autonomie) je pravděpodobně právě prožitek sebe jako toho, kdo něco chce a o to, co chce, usiluje.
177 Citovaný výzkum se uskutečnil v Německu, kde porody doma nebo v malých centrech vedených porodními sestrami jsou považovány za rovnocenné s porody v nemocničních porodnicích. (Srov. Anja Broda – Juliane Krüger – Stephanie Schinke – Andreas Weber: Determinants of choice of delivery place: Testing rational choice theory and habitus theory. Midwifery 63 /2018/, s. 33–38.) 178 Sharon Schwartz: The role of values in the nature/nurture debate about psychiatric disorders. Social Psychiatry and Psychiatric Epidemiology 33 (1998), s. 357. 179 Srov. Milan Brichcín: Vůle a sebekontrola. Teorie, metody, experimenty. Praha: Karolinum 1999. Karel Balcar: Psychologická encyklopedie, díl Obecná psychologie. Heslo Vůle. Nevydáno.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518120
Sebeovládání, sebeřízení a sebeurčení: vůle v konkrétní situaci, vůle na životní cestě Vytrváme-li v činnosti navzdory překážkám, projevíme sílu vůle. V síle vůle se liší již čtyřleté děti a tento rozdíl je zřejmě provází celý život.180 Sílu vůle neboli sebeovládání můžeme vymezit též jako možnost a schopnost usměrňovat vlastní pozornost, prožívání a chování za přítomnosti pokušení. Při sebekontrole zápasí spontánní chuť na bezprostřední konkrétní odměnu s promýšlením vzdálených abstraktních cílů. Prováděcí složka našeho mozku rozhodne, která z tendencí převládne. Podle toho se zaměříme na informaci, která je v dané situaci důležitá pro naše cíle nebo pro situační okolnosti.181 Sebeovládání souvisí s pracovní pamětí našich mozků. Zdá se, že čím větší kapacita pracovní paměti, tím větší sebekontrola. Pracovní (provozní, krátkodobá) paměť je to, co máme v hlavě právě teď. Což jsou nejvíce zhruba čtyři myšlenky. Pracovní paměť je řízena neustálou pozorností k tomu, co vnímáme, a vyhodnocováním významů. Potřebujeme se vyznat v tom, co se děje, a plánovat. K tomu pomáhá reálné vnímání, ale také vnitřní zrak a vnitřní řeč a paměť pro osobně důležité události.182 Vůle znamená vynakládat úsilí. Záměrné úsilí vyžaduje energii i při duševní činnosti. Napínáme svaly, vraštíme čelo. Dostaví se únava, i když člověk chce „jen“ dopsat domácí úkol. Únava zhoršuje výkon. Snižuje sebeovládání i chuť k činnosti. Zvyšuje chuť na sladké, protože při volním úsilí roste spotřeba cukru v nervovém systému.183 180 Schopnost odložit uspokojení se zkoumala na vzorku 4letých dětí. Některé byly schopny odmítnout jednu sušenku, když věděly, že později za to dostanou dvě. Některé ne. Ve 40 letech byla část těchto dětí zkoumána znovu. Lišily se stejně. Magnetická rezonance zobrazovala odlišné vzorce mozkové aktivity zvláště při testech na reaktivní impulzivitu (schopnost zadržet reakci) a na kognitivní kontrolu (schopnost odstranit informaci z pracovní paměti). (Srov. Walter Mischel a John Jonides in J. Jonides: Gaining Control, s. 91.) 181 Srov. M. Brichcín: Vůle a sebekontrola. Dále vymezení uvedená in Marci S. DeCaro – Charles A. Van Stockum Jr.: Ego depletion improves insight. Thinking & Reasoning 24, č. 3 (2018), s. 315 a 317. 182 S inspiracemi v J. Jonides: Gaining Control; F. I. M. Craik: Levels of Processing in Human Memory; A. Baddeley: Working Memory; E. Tulving: Episodic Memory. Všichni in Robert J. Sternberg – Susan T. Fiske – Donald J. Foss (ed.): Scientists Making a Difference. New York: Cambridge University Press 2016. 183 D. Kahneman: Myšlení, rychlé a pomalé, s. 49n. V souvislosti s únavou vůle a únavou z rozhodování se zkoumá domněnka o vyčerpání ega. Znamená, že počáteční sebekontrola může oslabit schopnost nebo ochotu ukáznit se i v dalších činnostech. V důsledku počátečního sebeovládání zeslábne následné úsilí i výkon. – Výsledky zkoumání jsou rozporuplné. Například se ukazuje, že účinek mírného vyčerpání
100 Ukázka elektronické knihy