se, Joe Hawkinsi, protože jsi, mrtvý člověk!” Joe se otočil a chtěl se chytit své zbraně, ale nebylo to nic platné. Tom Sco stál a mířil na něho derringerem; na bílé tváři měl úsměv, ale v očích mu zářil samotný ďábel. “Ne že by mě stará země převálcovala,” povídá, “ale nikdo přede mnou ji nebude hanět, a pak zůstane naživu.” Na vteřinu nebo dvě jsem viděl, jak se mu prst napíná kolem spouště, pak se rozesmál a hodil pistoli na zem. “Ne,” řekl, “nemůžu zastřelit napůl opilého člověka. Zachovám ti ten tvůj špinavý život, Joe, a použij ho líp než dosud. Dnes v noci jsi byl blíž hrobu, než budeš, dokud nepřijde tvůj čas. Myslím, že bys teď měl jít po svých. Nikdy se na mě nedívej jako čert, člověče; nebojím se tě. Tyran je skoro vždycky zbabělec.” Pohrdavě se otočil a znovu si zapálil zpola vykouřenou dýmku, zatímco Alabama se vytratil z baru a v uších mu zněl smích Britů. Viděl jsem jeho tvář, když mě míjel, a viděl jsem v ní vraždu, pánové – vraždu, tak jasnou, jako jsem nikdy v životě nic neviděl. Po té hádce jsem zůstal v baru a sledoval Toma Sco a, jak si potřásá rukou s okolními muži. Připadalo mi to trochu divné, když jsem ho viděl usměvavého a veselého; znal jsem totiž Joeovu krvelačnou mysl a věděl jsem, že ten Angličan má jen malou šanci, že se dočká rána. Bydlel na odlehlém místě, víte, úplně mimo stezku, a musel projít Mucholapkovou roklí, aby se k ní dostal. Tahle rokle byla bažinaté ponuré místo, dost osamělé i ve dne, a vždycky nahánělo hrůzu, v noci tu nikdy nebyla živá duše. Některé části bažiny byly tak měkké a hluboké, že tělo, které by tam někdo hodil, bylo by do rána pryč. Viděl jsem Alabamu Joea, jak se krčí pod listím velkého muchovníku v nejtemnější části rokle, s mračícím se obličejem a revolverem v ruce; viděl jsem to, pánové, na vlastní oči.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518086
Kolem půlnoci Simpson zavřel svůj bar, takže jsme museli jít ven. Tom Sco se vydal na tříkilometrovou procházku svižným tempem. Jen jsem mu něco naznačil, když mě míjel, protože se mi ten chlapík docela líbil. “Nechte si svůj derringer volně za opaskem, pane,” říkám, “protože by se vám mohl hodit.” Podíval se na mě se svým klidným úsměvem a pak jsem ho v šeru ztratil z dohledu. Nikdy jsem si nemyslel, že ho ještě uvidím. Sotva odešel, přišel ke mně Simpson a povídá: “V Mucholapkové rokli bude dneska večer pěkné dusno, Jeffe; kluci říkají, že Hawkins před půl hodinou vyrazil, aby si počkal na Sco a a zastřelil ho až se potkají. Počítám, že zítra bude potřeba koroner.” Co se té noci stalo v rokli? To byla otázka, kterou si příští ráno kladli docela všichni. Po rozednění byl ve Fergusonově obchodě nějaký míšenec a řekl, že se náhodou kolem jedné hodiny ranní ocitl poblíž rokle. Nebylo snadné se od něho něco dozvědět, vypadal tak neobyčejně vyděšeně, ale nakonec nám řekl, že v nočním tichu slyšel ty nejděsivější výkřiky. Nebyly to žádné výstřely, říkal, ale křik – strašný křik, trochu tlumený, jako když má člověk na hlavě peřinu a má smrtelné bolesti. Abner Brandon a já a ještě několik dalších lidí jsme v té době byli v obchodě, a tak jsme nasedli na koně a vyjeli ke Sco ovu domu, cestou jsme projížděli soutěskou. Nebylo tam nic zvláštního k vidění – žádná krev ani stopy po boji, nic; a když jsme dojeli ke Sco ovu domu, vyšel nám vstříc svěží jako skřivánek. “Ahoj, Jeffe!” povídá, “pistole nakonec nejsou potřeba. Pojďte dál a dejte si koktejl, hoši.” “Neviděl jste nebo neslyšel nic, když jste se včera v noci vracel domů?” ptám se. “Ne,” říká, “všude byl klid. “V Mucholapce houkala sova, to bylo všechno. Pojďte a dejte si skleničku.”
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS518086
“Děkuji,” říká Abner. Pak jsme vyrazili a Tom Sco jel s námi do osady, jak jsme se vraceli. Když jsme vjížděli na Hlavní ulici, byl tam pořádný rozruch. Zdálo se, že merikánská strana se úplně zbláznila. Alabama Joe byl pryč. Od té doby, co odešel do rokle, ho nikdo neviděl. Když jsme sesedli z koní, byl před Simpsonovým domem značný shluk lidí a na Toma Sco a se mstivě dívalo několik lidí, to vám můžu říct. Ozývalo se cvakání pistolí a viděl jsem, že Sco má taky ruku na spoušti. Nebyl tam jediný anglický obličej. “Ustup, Jeffe Adamsi,” povídá Zebb Humphrey, největší darebák, jaký kdy žil, “ty v téhle hře nemáš prsty. Řekněte, chlapci, to nás, svobodné Američany, bude vraždit nějaký zatracený Brit?” To bylo to nejrychlejší, co jsem kdy viděl. Ozvala se rána a prasknutí; Zebb byl na zemi se Sco ovou koulí ve stehně a Sco sám ležel na zemi a držel ho tucet mužů. Nemělo smysl se bránit, a tak zůstal ležet v klidu. Nejdřív se zdálo, že trochu nevědí, co s ním mají dělat, ale pak je jeden z Alabamových kamarádů navedl, aby to udělali. “Joe je pryč,” řekl, “nic není jistějšího než tohle, a tady leží ten, kdo ho zabil. Někdo z vás ví, že Joe šel včera v noci do rokle; už se nevrátil. Ten Brit tudy procházel, když odešel; pohádali se, mezi velkými mucholapkami byl slyšet křik. Říkám, že si s chudákem Joem pohrál a hodil ho do bažiny. Není divu, že je jeho tělo pryč. Ale máme se dívat, jak Angličané vraždí naše kamarády? To asi ne. Ať ho soudí soudce Lynch, to říkám já.” “Lynčovat!” křičelo spoustu rozzlobených hlasů – protože v té době už byla kolem nás celá osada. “Tady, hoši, přinesli provaz. Pověste ho! Nahoru nad Simpsonovy dveře.” “Podívejte se,” říká další, který přicházel, “pověsíme ho na tu velkou mucholapku v
Ukázka elektronické knihy