MAISEY YATESOVÁ
nechtěl, aby moje máma věděla, jak je to pro mě těžké, že onemocněla. Tak jsem to skrýval, protože jsem musel být silný.“ Chtěl si s ní povídat, a to toho nikdy s nikým moc nenapovídal. Ale možná šlo o to, že už nechtěl, aby mezi nimi byla nějaká nedorozumění, takže si přál najít cesty, jak se jim vyhnout. Přikývla. „Možná to tak je. Zvykla jsem si skrývat to, co chci, protože toho bylo hodně, co mi táta nemohl dát. A já jsem nechtěla, aby byl kvůli tomu smutný. Takže jsem prostě… Bezstarostně jsem poskakovala kolem a předstírala, že je všechno v nejlepším pořádku, i když to v pořádku ani trochu nebylo.“ „Ještě není pozdě,“ řekl. „Ale určitě je už vyloučeno, abys jela za tím Donovanem.“ „Vzala jsem u něj práci, Jericho. Potřebuje přinejmenším nějakou dobu na to, aby si za mě našel náhradu.“ „Ale ani se ho nedotkneš.“ Vypadala šokovaně. „To je snad samozřejmé.“ Neměl na takovou poznámku žádné právo. Ne, když tohle mezi nimi mělo trvat jen po dobu bouřky. Přesto ale nedokázal tu představu vůbec unést, vlastně při ní viděl doslova rudě. „Jsem ochotný prodat ti část vinic.“ A budou s tím komplikace, to je jasné. Ale tohle… tohle mezi nimi je přece jen na tu dobu, než skončí blizard. „To bys udělal?“ „Jo,“ odpověděl. Někdy během posledních dní ten důvod, proč o ty vinice tolik stál, i ta zoufalá touha upevnit si v údolí a v rodině svou pozici trochu vybledly. Vnímal teď víc, že Honey si přála vlastně úplně totéž. A on jí to nechtěl odepřít. Před tím, by to udělal, protože mu jeho potřeby připadaly důležitější. Ale teď už to tak nebylo. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517993
PRVNÍ OBJETÍ
„To bych byla ráda. Mám peníze. Z toho prodeje. Prostě bychom si je tak nějak předávali sem a tam.“ „Klidně můžeš koupit větší část vinice, jestli chceš. Za normálních okolností bys dostala pětinu.“ „Uvážím to. Koupím pětinu a pak se uvidí. Kdybych chtěla vlastnit větší část, udělám to pak.“ „To zní jako skvělý plán.“ „Můžeme teď skočit pro vánoční stromek?“ „Jasně,“ řekl a usmál se. „Ale pořádně se nabal, abys mi nezmrzla. Jdeme pro něj.“ Než vylezli z vany a oblékli se, padl soumrak. Jen tenhle jediný den Honey připadal jako čtyři a cítila se tak trochu jako v mlze. Byl to ale ten příjemný typ mlhy. To, že s ním byla, pro ni znamenalo… transformaci. Přerod. Nechtěla mu to říkat, protože měl ego zdravé až moc a nebylo třeba ho přiživovat. Byla to ale čirá pravda. Nemuseli chodit daleko do lesa; krásný stromek našli kousek od srubu. Jericho ho uřízl, přehodil si ho přes rameno a vraceli se. Jak šel, padaly z větviček ledové krystalky a tu a tam některá zasáhla Honey do tváře, ale jí to vůbec nevadilo. Připadala si… celá jakoby obnovená. Bude si moct koupit kus vinice. Ona a Jericho budou… Stáhl se jí žaludek. Nic. Nic nebudou. Jistě. Tohle je jen způsob, jak přečkat tenhle blizard. Sníh se trochu umoudřil. Už nepadal tak hustě a nezvětšoval už tak vysoké závěje. Pořád bylo ale velice chladno, takže bylo jasné, že jen tak neroztaje. Než se vrátili do srubu, zašel Jericho k dodávce a zkontroloval, jestli je pořád zapadlá. Když pak vzal stromek a na verandě s ním zatřásl, radostně se rozesmála. V pokoji ho opřeli o stěnu, protože samozřejmě neměli žádný stojan. Honey našla provázek a nějaké staré balíčky popcornu, který přivedla k životu na pánvi, a pak jednotlivá zrnka 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517993
MAISEY YATESOVÁ
s Jerichem navlékali u světla lucerny. To pak vedlo k tomu, že začali soutěžit, kdo najde další nejvhodnější věci, které by se na provázek mohly ještě navázat, takže nakonec skončili s řetězem z popcornu, několika keramickými soškami a velkou staniolovou hvězdou na vrcholku stromku. Asi nejbizarnějších bylo pár starých lahviček od parfémů, které přivázali na provázek a pověsili na silnější větve místo baněk. Mihotavé světlo z krbu a luceren se od nich odráželo a dodávalo celému tomu výtvoru zvláštní kouzlo. „Tak tohle je bezpochyby ten nejdivnější vánoční stromek, jaký jsem kdy viděl,“ řekl Jericho, o krok ustoupil a objal ji kolem pasu. Ten neformální dotek byl tak… zvláštní. Všechno to bylo zvláštní. Tolik let spolu žili v prostoru, kde byli jakoby odděleni nějakou cihlovou zdí, a teď se najednou spolu koupali a on se jí dotýká, jako by byla jeho… Není jeho nic! Je prostě jen Honey. Podívala se na něj, na jeho ostře řezanou tvář, kterou osvětlovaly plameny. Tmavé oči mu jiskřily a na tvářích a na bradě měl stín zítřejšího strniště. A jeho rty… teď už věděla, jak chutnají. A jaké to je, když ji líbá a laská… Jak by se mohla vrátit do doby, kdy tohle všechno nevěděla? Jak by si mohla představit den, kdy už nebude její? Kdy se ho nebude moci dotýkat tak, jak by si přála? Jak by něco takového vůbec mohla unést? Už jsi v životě unesla hodně věcí, takže budeš muset unést i tuhle. Uvědomovala si, že teď má daleko víc, než když se na tuto cestu vydala. Ano, ztratila panenství a práci, kterou si zajistila. To neplánovala, ale získala něco mnohem lepšího. Dostala přesně to, co chtěla: Jericha. A pokud ji teď myšlenka na to bolí, je to jen a jen její vlastní problém. Docela určitě není jeho. 100 Ukázka elektronické knihy