ČTRNÁCTÁ KAPITOLA Moře bylo po ránu neklidnější než obvykle. Silný vítr hnal k břehu vlny korunované bílými čepicemi pěny a nad obzorem se sbíraly břidlicově šedé mraky. Počasí jí připomnělo bouřlivý den u Ženevského jezera, kdy seděla v matčině pokoji a oknem sledovala, jak hustý déšť prudce a nemilosrdně bičuje jeho hladinu. Utekly se tehdy s Johannou do bezpečí matčiny ložnice už při prvním zaburácení hromu. Matka ten den nevstala z postele a působila jaksi… průsvitně, jako by pod tenkou kůží byly vidět i její kosti. Johanna si za ní vlezla do postele a přitiskla se k jejímu zesláblému tělu. Calandra, která se nedovedla smířit s myšlenkou, že matka chřadne jen kvůli zlomenému srdci, se mlčky odebrala k židli u okna, položila tvář na sklo a jen nevidoucíma očima sledovala, jak venku prší. „Calandro…,“ zašeptala konečně matka. Obrátila se k ní a spočinula pohledem na tmavých vlasech rozhozených po polštáři. Matka byla tak bledá, že i když se usmála, působilo to jaksi… nezemsky, snad až přízračně. Slova, která následovala, určila celý její následující život. Jsi silná. Přemýšlela, jestli v ní chmurné vzpomínky vyvolalo jen mrzuté počasí, nebo zda bylo jejich příčinou i její chování předchozího večera. Když se vrátili do
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517990
TÝDEN VE FRANCII
přístavu, zavolal jí Alejandro limuzínu a nechal ji odvézt do vily. Nedoprovodil ji. Dobrou hodinu pak bezcílně přecházela sem a tam po apartmá. V duchu si připravila snad tucet vět, jimiž by vysvětlila svoje chování, nakonec ale usoudila, že by alespoň pro jednou mohla nechat věcem volný průběh a spolehnout se na to, co ji napadne, až se Alejandro vrátí. Nevrátil se. Až do jedné po půlnoci oknem vyhlížela světla jeho vozu. S každým cuknutím ručičky na hodinách v ní sílila nejistota a pochyby. Nevěděla, jestli chce přemýšlet nad tím, kde teď Alejandro je a s kým, nechtěla cítit žárlivost při představě, že si možná už stačil nalézt milenku na jednu noc. Znovu a znovu se utvrzovala v přesvědčení, že nejsou partneři a že její chování k otci dítěte, které už teď milovala, nebylo kruté. Nechtěla znovu prožívat žárlivost, která se jí zmocnila, když na přední straně jakéhosi bulvárního plátku spatřila jeho fotografii. Byl na ní v doprovodu nádherné herečky, která na něj upírala nezastřeně postelový pohled. Uslyšela první zahřmění. Zvuk přicházel od moře a nebyl nijak hlasitý, jí ale připadlo, jako by ji rozechvěl až do morku kostí. Kupodivu to byl vcelku příjemný pocit. Ucítila, jak jí povolují křečovitě napjaté svaly. Ochable se opřela o područky křesla a vychutnávala si nečekaný pocit naprostého uvolnění. Z chvilky klidu a míru ji vytrhl Alejandrův rozezlený hlas. Prudce se napřímila a cukla hlavou. Ode dveří na terasu k ní doléhaly zvuky zlostné hádky vedené ve španělštině. Když jej pak spatřila, uvízl jí dech v hrdle. Vlhké vlasy měl sčesané z čela, široká ramena mu halila šedá rozepnutá košile. Džíny mu jen taktak visely hluboko pod pasem a byl naboso. Jeho nedbalý vzhled v ní probudil touhu, od které jako by ji v posledních dnech vždy dělil jen vlásek. Očarovaně sledovala pevnost 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517990
EMMY GRAYSONOVÁ
jeho brady a horečný hněv v jeho očích, s nímž bouřil do telefonu. „Terminamos está conversación adiós.“ Zhroutil se na židli přímo proti ní. Zamrkal a podíval se na ni, jako by si teprve teď uvědomil její přítomnost. Hněv z jeho tváře vyprchal a nahradil jej pokřivený úsměv. Všimla si, že se usmívá jen rty, jako by úsměv neměl dost sil, aby dorazil až k očím. „Rodiče,“ prohodil ironicky. „Doufám, že si jednou v roli otce povedu daleko líp.“ Pochopila, že to měl být jen vtip, jeho slova ji ale i tak zaujala. „Nebyl ti dobrým otcem?“ Stejně jako předchozího večera, i teď z jeho tváře zmizel veškerý výraz. Vzal si z košíku s ovocem pomeranč a předstíral, že se musí soustředit na jeho loupání. „Řekněme, že tu existuje prostor pro zlepšení. Jak se dnes ráno cítíš?“ Jako způsob změny tématu jí jeho slova připadala neumělá, přistoupila ale na jeho hru. „Celkem dobře.“ Zhluboka se nadechla a usoudila, že je nejvyšší čas na omluvu. Slova jí ale uvízla v hrdle, jakmile Alejandro zaťal zuby do pomeranče a po bradě mu stekla oranžová šťáva. Setřel si ji a olízl ze špičky prstů. Zrychlil se jí tep a ihned si vzpomněla, jak včera večer dráždil špičky jejích vzrušených ňader, těsně předtím, než rty a rukama sklouzl… „Calandro?“ „Pardon.“ Potřásla hlavou a zadívala se mu do pobavených očí. Ihned si domyslela, že Alejandro přesně ví, co se jí právě honí hlavou. „Cos to povídal?“ „Oznámil jsem posádce změnu dodavatele občerstvení. Jsou rádi, že to bude právě Suzie a její lidé.“ Sotva jí jeho slova pronikla omámenou myslí, zmocnilo se jí nečekané vzrušení. „Opravdu?“ „Ano. Jídlo bylo vynikající, obsluha bez jediné chyby.“ Pokrčil rameny. „Nečekal jsem to, ale opravdu 100 Ukázka elektronické knihy