98
SHARON KENDRICKOVÁ
Pojala ho do úst těsně předtím, než vyvrcholil. Zapletl jí prsty do vlasů, když zasténal cosi nesrozumitelného v rodné řeči, než se jí uvolnil do úst. Ležela pak a zkoumala jazykem patro úst. Ochutnala jeho esenci a hlavou mu zasněně spočívala na hrudi. Okamžik byl tak dokonalý a celistvý, že si přála, aby se z té postele kouzlem bezpečně přenesla na řeholní matraci nahoře. Do bezpečí, na místo, kde nebudou žádné otázky ani diskuse, které by zničily vzpomínku na to, co se právě událo. Jenže život není nikdy takhle lehký. Po několika minutách ticha se Giacomo pohnul. Zvedl se a přetočil na posteli tak, že na ni viděl. Dostatečně rychle oči neodvrátila a všimla si nově povstalé erekce v jeho slabinách. Při všech problémech s komunikací ovšem nemohl Giacoma nikdo obvinit, že nerozumí řeči těla. Vždy instinktivně věděl, jaké má fyzické potřeby ona. Přimhouřil oči, ebenový pohled pátravý, když ji přejel očima silou laseru. „Ty nechceš plný sex?“ Bylo to bystré, a přesto kruté konstatování. Přála si, aby se vyjádřil jinak. Ale jak? Tohle nebyla věc, kterou můžete zjemnit, nebo pronést romanticky, že? Nemohl vědět, že ji pomyšlení na penetraci děsí. A nejen proto, že se bojí dalšího těhotenství. Obávala se emocionálního dopadu, kdyby byl Giacomo uvnitř ní. I podle omezených zkušeností Louisy měl sex sílu sám o sobě. Cítila se muži podivně blízko. Jako by byli jedna osoba, nikoli dvě, což nebylo nic víc než iluze. Vždy to tak bylo. „Ne,“ skousla si ret. „Ne, nechci.“ Zvedl se na lokti a černé oči se mu leskly, když ji přejel pohledem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517986
CHCI TĚ ZNÁT!
99
„Chceš mi říct proč?“ Jeho slova byla příliš zkoumavá. Příliš strohá. „Ani ne,“ zavrtěla Louisa hlavou. „Jsi si jistá?“ Kdyby nevěděla své, myslela by si, že v hlasu Giacoma rozeznala nádech pochopení. Ale to nebylo víc než zbožné přání. Nejen hloupé, ale v téhle fázi jejich vztahu i naprosto nepodstatné. V jejím životě nebylo místo pro romantické touhy. Žádný prostor pro náhody. Musela být v otázce současnosti a budoucnosti pragmatická. Byla tady na pár dní a jenom v sebeklamu by bláznivě uvěřila, že zase neskončí podobně. Panovala mezi nimi příliš silná sexuální chemie, aby věřila, že prostě vyšumí a zmizí. Nebyla natolik hloupá, aby popírala, že chce víc. Na hledání rozkoše není v zásadě nic špatného. Usoudila ale, že i tohle proběhne podle jejích pravidel. „Fajn. Tak ti povím proč.“ Podepřel se na svalnatém předloktí a tázavě svraštil obočí. „Je to příliš důvěrné,“ sdělila pravdivě a pak pokračovala. „A myslím, že by to bylo příliš smutné.“ „Moc smutné?“ zopakoval. „Zamotá mi to hlavu,“ pokrčila rameny. Nestarala se, že má holá ňadra. Bývala vždy v Giacomově společnosti nahá neuvěřitelně uvolněná. Další důvod, proč potřebovala vyhrknout následující slova, než ji ovine jeho silné charisma jako hedvábná šňůra a zahladí všechny její pochyby a strach. „Bylo by pro to mne těžké, když si vybavím, že jsme na pokraji rozvodu,“ přinutila se usmát. „Což představuje narážku, abych šla nahoru do svého pokoje.“ Na tohle nereagoval. Ale ani ona. Rozhodně se nezdálo, že by se chystala pohnout.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517986
100
SHARON KENDRICKOVÁ
Říkala si, že je stále nasycená z orgasmu a cítí se lenivě. A je jí zde v Giacomově společnosti příliš teplo a pohodlně. Tělem se téměř dotýkal jejího, ale ne úplně. I tak ovšem cítila vřelost, která vyzařovala z jeho silného trupu. Pomyslela si, jak je bizarní, že tu leží spolu v tichu, i když jejich manželství narazí. Nechce se kousek jejího já téhle chvíle držet? Nemá po dlouhé době v tomhle okamžiku nejblíže ke spokojenosti? Po chvíli se dotkl jejích vlasů. Louisa ho nezastavila, když ji začal hladit, jak to dělával. Užívala si rytmické a jemné pohyby jeho prstů. Cítila, jak ji začíná pomalu zalévat teplo, když ji kůže počala pálit. A nejen kůže. Znovu ji začala brnět ňadra a hluboko v sobě vnímala tání. Opět v ní rozkvétala touha a ona uvažovala, k čemu dojde. Zda jeho slova neotřesou neobvyklým pocitem klidu a nevyšlou ji se svištěním do stratosféry. „Když jsme se poprvé setkali, byla jsi panna,“ pronesl pomalu. Tohle bylo konstatování, nikoli otázka. Vyschlo jí v ústech. „Vybavil sis to?“ Namotal si silný pramínek vlasů okolo prstu. „Částečně.“ Pocítila záchvěv strachu. Uvědomila si, jak moc chce zůstat v současnosti a nevracet se do hořké krajiny minulosti. „Jak… jak moc?“ Černé zamlžené oči měl zamyšlené. „Šli jsme do tvého malého bytu. Vybavuju si hluk letadel v pozadí.“ „Nachází se dost blízko letiště. Proto byl tak laciný,“ pronesla uštěpačně. On ale pokračoval, jako by byla nepromluvila. Ukázka elektronické knihy