hřiště, a pak se na mě vrhly. Téměř okamžitě mi podrazily nohy a strhly mě na zem. Bez ohledu na to, jak jsou děti malé, když vám jich na hrudi, rukou a obličeji sedí asi deset, tak se nezvednete. Zkusil jsem to ten den ještě třikrát a ani jednou se mi nepodařilo uniknout. Vlastně jsem byl rád, že jsem hru opustil jen s natrženým rukávem a uchem. A takových her se hrálo víc, dodnes, když si vzpomenu na král vysílá své vojsko, tak mě rozbolí ruce. Vlastně nechápu, jak je možné, že se hra obešla bez jakékoliv zlomeniny. Večer jsem byl z celodenního hraní s dětmi naprosto vyřízený a bolavé tělo bych nejraději vyměnil za jiné. Nejvíc jsem cítil otisk dětských zubů v lýtku, některé děti prostě při hutututu neznají bratra. Předpokládal jsem, že vedoucí budou podobně unavení jako já sám a že se tudíž bude večer méně pít, ale opět jsem se mýlil. Ráno jsem se probudil ve stanu jednoho vedoucího. Na lůžku jsme spali tři chlapci a ani jeden nebyl majitelem stanu. Naštěstí jsem byl oblečen, a navíc zabalen ve vlajce oddílu bobrů. Matně si pamatuji, že předtím byla na stožáru hned vedle vlajky oddílu netopýrů. Ten den probíhala celotáborová hra, kdy jednotlivé oddíly měly chodit po lese, plnit úkoly a luštit šifry, aby dorazily do cíle. Já měl nejprve rozvěsit nějaké fáborky a následně hlídkovat, aby některé z dětí nesešlo z cesty a nezabloudilo. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517947
Jelikož jsem okolní les příliš neznal, tak jsem nakonec zabloudil já, ale naštěstí jsem pozdě odpoledne narazil na skupinu dětí, kterou jsem pak nenápadně sledoval až do tábora. Po celodenním běhání po lese jsem byl utahaný jako pivovarský valach, ale už jsem pozbyl naději, že se večer bude méně pít, a nemýlil jsem se. Potěšilo mě, že toho dne jsem konečně v noci našel svůj stan. Bohužel jsem k němu přišel zezadu a neobjevil vchod, tudíž jsem se snažil podhrabat, což nebylo možné, neboť stan měl podlážku. Ustlal jsem si tedy v menší vlastnoručně vyhrabané noře. Když jsem se ráno celý rozlámaný dobelhal na snídani, zjistil jsem, že mám službu v kuchyni. Dostal jsem za úkol připravit brambory. Pak se na mě snažili hodit vinu za zpožděný oběd, ale pokud někomu dáte za úkol oškrábat dvacet kilo brambor, máte se ho nejdříve zeptat, zda už to někdy v životě dělal, jinak je to zjevně vaše chyba. A že se úplně nepovedly, také nebylo mou vinou, stačilo, aby mi k informaci, že k nim mám přidat kmín, tento také ukázali. Ve škole jsme nikdy neprobírali, že kmín není červený. A pokud někdo trvá na tom, že děti nemají jíst ostré, tak prostě nemá chilli mezi koření vůbec dávat. Oběd byl sice později, ale o to dřív se začalo pít, protože alkohol prý zahání pálivé. No, minimálně pak nevnímáte vůbec nic. Potěšilo mě, že 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517947
jsem se ráno probudil ve svém stanu. Přestože jsem ležel na podlážce, pokrok to byl. Toho dne se odehrávala celotáborová hra, která skončila všeobecnou šiškovou bitvou. Zprvu to bylo zábavné, dokonce jsem dokázal trefit hlavního vedoucího, ale pak jsem dostal šiškou strašlivou ránu přímo pod oko, až mi kolem hlavy začaly poletovat různobarevné hvězdičky. Naštěstí se začalo brzo pít, což bolest poněkud zmírnilo. Ráno jsem se probudil ve své posteli ovázaný fáčem jako mumie. Zřejmě se mi někdo večer pokoušel ošetřit oko. Nevím, jestli to pomohlo, ale měl jsem tvář fialovou jako dobře uzrálá švestka. Naštěstí den byl poměrně klidný, protože se chystala noční bojovka. Očekával jsem, že před noční bojovkou se bude méně pít, ale to jsem se mýlil. Nu což, alespoň to člověku v temném lese dodá odvahy. Byla už tma jako v pytli, když jsem nafasoval prostěradlo a měl se ukrýt v lese a strašit děti chodící okolo. Udělal jsem, jak mi bylo řečeno a našel si úkryt v lese. Nejspíš jsem ale zabloudil, protože jsem celou dobu žádné dítě nepotkal, a když jsem si v noční tmě spletl cestu s potokem, usoudil jsem, že ráno je moudřejší večera a ustlal si v krmelci, na který jsem čirou náhodou narazil. Po rozednění jsem už do tábora trefil a kupodivu mě nikdo nepostrádal. Každého zajímalo 100 Ukázka elektronické knihy