začátku třetí dekády 21. století i lidé s vysokým ekonomickým kapitálem? Dle průzkumu BBC se ukázalo, že dnes je stejně důležitý jako ekonomický kapitál i kapitál kulturní a sociální. Jinými slovy kulturní orientace prosazuje právní stát, určuje pravidla a sociální kapitál ovlivňuje vkus a známosti, díky kterým se snáze lidé orientují ve světě. Jenže právě kulturní a sociální kapitál je u nás nevyvinutý u řady ekonomicky silných jedinců, kteří cítí, že kvůli nedostatečnému všeobecnému vzdělání, opovrhování pravidly, menšímu kulturnímu rozhledu a omezeným společenským vazbám budou přicházejícími změnami v brzké budoucnosti silně ohroženi. Proto sami zakládají či následují politické subjekty, které šířením strachu vábí dezorientované voliče, a řádnou politikou, která stojí na dodržování práva a silných na sobě nezávislých institucích, opovrhují. Vědí, že myšlení je mravní úkol, který vyžaduje přemáhání lenosti, a toho není moc lidí schopno: minoritní votum je nezajímá. ___ ČT se podle Rady pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) mohla dopustit přestupku tím, že v reportáži pořadu 168 hodin nepodložila tvrzení, že vláda dovedla ČR k nejhorším číslům světa v covidové krizi v době začínající předvolební kampaně. V druhé vlně covidové pandemie jsme, jak bylo oficiálně sděleno, patřili mezi nejvíce postižené státy: dodnes tu zemřelo 36 000 lidí. Když jsem se optal rabína Karola Sidona, proč se lidé i úředníci RRTV nechávají tak snadno napálit, odvětil: „Všichni lidé na celém světě se chovají stejně: vyhoví každému, kdo jim nabízí momentálně nějakou výhodu. Babiš to ví, a kvůli tomu vyhrává. Že je zároveň okrádá, to ani nechtějí slyšet. Nezajímá je to, protože oni taky někde někoho okrádají.“ ___
― 98 ― Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517881
Jakmile se otevřely restaurace a člověk víc brouzdal po městě, nemohl si nevšimnout, že řada podniků zůstala zavřených: výlohy u obchodů zely prázdnotou, rolety zůstávaly stažené a někdy zmizely i vývěsní štíty. Ale teprve když jsem zaplatil za půlku šišky jihočeského chleba na Smíchově místo asi 30 korun rovných čtyřicet, zbystřil jsem a začal hledat na internetu přesnější čísla. Již od 8. března byly zavedeny dva kompenzační programy, podle kterých měli ti zaměstnanci, v jejichž firmách byl dočasně omezen provoz, nárok na 500 korun na den. A firmy, které se ocitly ve ztrátě: pakliže pokles příjmů se jim již v lednu a únoru ve srovnání s rokem 2019 snížil o 50 procent, měli možnost žádat o podporu. Lhůta se později prodloužila do 9. května. Již v únoru však avizovala pětina provozoven a podniků, že je čeká krach, v březnu ohlásilo konec 130 000 živnostníků, ale naopak v červnu počet osob samostatně výdělečně činných vzrostl a je jich nejvíc v historii, něco přes jeden milion. Cena nafty, kterou tankuji, však vzrostla z 27 na 30 korun za litr a přesto že se inflace pohybuje stále kolem 3,8 procent, ceny letí nahoru: podniky dohánějí ztrátu a čekají, že se bude situace na podzim zase zhoršovat. Rok 2021 je zloděj štěstí.
― 99 ― Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517881
30. týden 2021 „Ty devadesátiny mi byl čert dlužen. Měl jsem raději zemřít.“ To byla první slova, která mi řekl Jiří Suchý, když jsem mu v devět hodin zavolal, jak jsme byli domluvení. Ani jsem se nemusel představit, věděl, že tak přesně volám jenom já. Jiří totiž zapíná v devět telefon. Domlouváme se na rozhovoru, kterým bych rád uzavřel naši poslední knihu Jiří Suchý a tingl tangl (jde o souborné vydání všech našich knih, které jsme připravili v posledních třiceti letech) v některém z dalších vydání. Kvůli devadesátinám má tolik úkolů, že ač pracuje denně od devíti do dvanácti či do jedné v noci, nic nestíhá: nic jsme nedomluvili. Chystá podklady na dvě velké výstavy: první bude v Radotíně, druhá v Olomouci. I po hlase bylo cítit, že ho dusí chvat a únava a z blížících se oslav má spíš úzkost. Přál bych mu, aby ho obecenstvo, až zase bude stát po covidové pandemii na jevišti, nabilo energií, jako tomu bylo dříve. Nemohu se ale zbavit myšlenky, že Jiříkovo (říkám mu tak proto, že se známe od mých šestnácti let) neúprosné úsilí je dvojsečné, úpěnlivě se snaží ze všech sil budovat co nejpřesvědčivější obraz, který po něm zůstane, ale protože už žije jen sám v sobě a nemá přímý kontakt s vřením mimo divadlo, svými dnešními výstupy občas vrcholné výkony Semaforu z doby Jonáše a Kytice jen rozmělňuje. Dopracovat se ke slávě je snazší než se s ní rozloučit. Oboje vyžaduje značnou sílu, která se s věkem scvrkává. ___ Premiér Andrej Babiš se nemusí omlouvat české pobočce protikorupční organizace Transparency International (TI) za ― 100 ― Ukázka elektronické knihy