Dva páni „inženýři“, vychovatel a jeden lékař Abychom ukázali, že všichni Řekové nebyli pouze bojovně naladění a rozhádaní, připomeneme si, co prospěšného nabídli světu někteří z nich.
Archimédés ze Syrakus nedal lidstvu pouze zákon o tělese nořícím se do kapaliny Tento řecký matematik, fyzik, filozof, vynálezce a astronom (* 287 př. n. l., † 212 př. n. l.) se narodil ve městě Syrakusy, které sice leží na východním břehu Sicílie, ale svého času patřilo Řecku. Je zajímavé, že vymyslel řadu zbraní, ale tvrdil, že ho zajímá pouze vlastní technické řešení a nemyslí na to, že jeho vynálezy budou zabíjet a ničit. Podstatu Archimédova zákona jistě znáte z hodin fyziky, ale třeba někdo z vás neví, že při studiu rovnováhy přišel na páku. Zjistil, že páka, na jejímž rameni (zvaném silové) visí 1 kg a na druhém rameni (zvaném zátěžové) visí 5 kg, bude v rovnováze tehdy, když silové rameno bude 5krát delší než rameno zátěžové. To byl samozřejmě praktický dárek i pro civilisty. S Archimédém je spojováno i šnekové či šroubové čerpadlo, určené ke zdvihání vody do určité výšky, k němuž se inspiroval v Egyptě, kde lidé pumpovali tamní bahnitou vodu podobným způsobem. Jeho čerpadlo se skládalo z dřevěného pouzdra válcového tvaru a ze spirálovitých listů umístěných uvnitř. Při práci byl dolní konec čerpadla ponořen do vody, kterou odčerpávalo, a protože válec pracoval v šikmé poloze, čerpadlo se nezanášelo ani tehdy, když byla voda plná nečistot. Voda byla v „kapsách“ tvořených závity držena gravitací a čerpání bylo prováděno otáčením hřídele. Archimédův šroub byl důležitým zařízením k odstraňování odpadní vody a používá se dodnes.
Archimédovo šnekové či šroubové čerpadlo. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517663
Převratnou novinkou se stal Archimédův dráp. Ten navrhl za druhé punské války (218–201 př. n. l.) k obraně rodných Syrakus před nepřátelskými římskými loděmi, které se dostaly natolik blízko hradeb, že už je nebylo možné zasáhnout katapulty. Šlo v podstatě o speciální jeřáb, na němž byl připevněn kovový hák, který zachytil příď lodi, zdvihl ji nad hladinu (celé plavidlo vyzvednout nedokázal), převrátil ji a pustil do vody, kde se roztříštila. Na závěr jen dodám, že známá historka spojovaná s Archimédovou koupelí a následným pobíháním po městě za volání „Heuréka!“ neboli „Nalezl jsem!“ se prý neobjevuje v žádném z dochovaných Archimédových děl.
ARCHIMÉDŮV DRÁP patřil k vynálezům, které umožnily Syrakusám odolávat Římanům dlouhé dva roky – od roku 214 do roku 212 př. n. l. Bohužel 212 př. n. l. Syrakusané ponechali své skvělé drápy jistý čas bez obsluhy a obléhatelé město dobyli. Současné pokusy potvrdily, že Archimédův dráp byl skutečně zbraní výjimečně účinnou a Římany děsil i ve spánku. Proto jakmile zahlédli před hradbami některého jimi obléhaného města lana či trámy, zděšeně volali, že Archimédés opět vynalezl něco, čím by je mohl zničit.
Herón Alexandrijský a jeho „zázraky“ Herón byl druhým starověkým „inženýrem“ (* 10, † 70), který prý byl velmi dobře honorován kněžími a vždy se snažil, aby jeho vynálezy byly využitelné v praxi. Zaměřil se například na výpočty míst k sezení v divadlech, na to, kolik amfor lze uložit do podpalubí té které lodi, nebo určil, kolik střešních tašek bude zapotřebí pro různé domy. Jeho vynálezy se nedochovaly, ale naštěstí mají historici k dispozici kopie knih, v nichž je popisoval. Začneme něčím opravdu neobvyklým – „zázračným“ mechanickým otevíráním chrámových dveří, které mělo utvrdit obyčejné lidi, že bohové jsou opravdu mocní.
Takto fungovaly „zázračné“ Herónovy dveře. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517663
Ono otevírání začínalo tím, že kněz obřadně zapálil na oltáři před vysokými dveřmi chrámu oheň. Příchozí však neměli nejmenší tušení, že v oltáři byla zabudována nádrž, která obsahovala pouze vzduch a byla spojena s kulovitou nádobou obsahující vodu. Oheň ohřál vzduch v nádrži, jenž se rozpínal, vyvíjel tlak na vodní hladinu v kulové nádobě a tím se voda z ní přečerpala do nádržky zavěšené na laně vedeném přes kladku a ovinuté kolem os obou půlek chrámových dveří. Váha nádržky se tím zvýšila, nádržka klesla dolů a tahem za lano způsobila otevření dveří. Když oheň na oltáři zhasl, vzduch se přestal rozpínat a voda se ze zavěšené nádržky přelila zpět do nádržky kulovité. Váha zavěšené nádržky se zmenšila a závaží zavěšené na druhé straně lana pod dveřmi dveře zavřelo.
Herónův „kouzelný“ míč.
Další jeho vynález bývá označován za první parní stroj. Tvořila ho spodní nádoba a horní kulovitá nádoba, která měla na protilehlých stranách zahnuté trysky. Když se ve spodní nádobě uvedla voda do varu, vznikající pára začala unikat z kulovité nádoby ven, což způsobilo její rotaci opačným směrem.
Ctitelem tělocviku byl Aristotelés, vychovatel Alexandra III. Velikého Tento řecký filozof (* 384 př. n. l., † 322 př. n. l.) požadoval, aby tělesná výchova mládeže byla nařízena zákonem, ovšem nelíbil se mu způsob, jak probíhala ve Spartě. Vysvětloval, že péče o fyzičku prospívá vzhledu, ovšem nemělo jít o to, že by žáci podstupovali tvrdý výcvik pod dohledem atletů, protože dril „škodí tvaru a vzrůstu tělesnému“. Doporučoval spíše lehké cviky, které neublíží, TVRDÝ VÝCVIK vedl často k tomu, že ale příjemně protáhnou tělo. profesionální řečtí boxeři mívali zjizvený obličej, deformované uši a často přeražený nos. Nebylo divu, protože všichni nosívali rukavice sahající až k předloktí, které byly na prstních kloubech vyztužené kovovými destičkami.
ARISTOTELÉS například správně tvrdil, že ryby nejsou němé, a ve své knize Historia Animalium (Dějiny zvířat) psal o třech konkrétních druzích ryb žijících v západořecké řece Achelóos, které podle něj vydávají zvuky. Proto bývá označován za prvního bioakustika.
Vzhledem ke své profesi filozofa Aristotelés nezapomínal na využívání volného času, který člověku zbude po splnění pracovních povinností. Volný čas považoval za dobu „bez práce, bez starostí a bez strastí, dobu příjemného kulturního života, dobu vhodnou k získání vzdělání a k rozvinutí duševních stránek jednotlivce“. Tato náplň volného času měla být důležitým doplňkem tělocviku. Aristotelés se stal vychovatelem Alexandra III. (336–
323 př. n. l.) proto, že si makedonský královský otec Filip nevěděl s princem rady. Mladík byl ctižádostivý, paličatý, prchlivý a odvážný a bavilo ho jen jezdit na
100 Ukázka elektronické knihy