nahoře. V Loosových bytech se instalovala topná tělesa všude, jen ne v místnůstce pro služku: v noci se mohla přikrýt dekou a ve dne se neměla ve svém kamrlíku co vyskytovat, protože pořád pracovala.) 25.–28. 8. Liberec – Mlha. Ještěd Před koncem srpna jsem se ubytoval v secesním hotelu Stadt Wien (Praha), velkém, jen mírně sešlém (fontánka v lobby netryskala, zato mozaika se stále ještě leskla). Recepční mi vydala klíč – a jen jsem si složil v pokoji svá (nepočetná) zavazadla, už jsem vyrazil do ulic za poznáním tajuplného města Liberce, jak jsem si už velmi dlouho přál. Druhý den jsem si v městském informačním středisku (Visit Liberec!) koupil dvě jízdenky na tramvaj (jízda s možností přestupu 6 Kč pro 65+) a vyrazil na výlet na Ještěd. Jaká nádhera! Za dvacet minut jízdy tramvají člověk vidí několik předměstí, v Dolním Hanychově krásný secesně zadaptovaný kostel s klasicizující věží („třetí empír“). V Horním Hanychově už je konečná a dál po osmi stech metrech cesty krásným vysokohorským lesem čeká lanovka, jízdenka nahoru a dolů stojí 170 korun (před slečnou v kase jsem se styděl říct, že jsem „senior“, a raději zaplatil plné jízdné). Hustá mlha mi zakryla celý kraj – ba i sám vrcholek té úžasné stavby, plným právem české „stavby století“, rotačního deltoidu, který opticky a logicky 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517634
doplnil vrchol hory, jako by tam byl odjakživa, jako by sám od sebe vyrostl ze skal. Pršelo a byla zima, i když byl srpen. I lano lanovky bylo zavěšeno do bílé mlhy – musel jsem věřit, že nás, rodinu se dvěma dětmi, průvodčího a mě i s celou kabinou ta mlha unese. – Po stopách Liebiegů A dále za poznáním! V levé ruce výborně napsaný, ale dost nepřesnými mapkami vybavený původce Po stopách Liebiegů a v pravé ruce deštník jsem s velikou zvědavostí a zájmem vyrazil – tedy po stopách Liebiegů. Tvůrců průmyslového i kulturního významu Liberce. Ano, Liebiegové jsou liberecký fenomén, liberecký fenomén všech fenoménů. Roku 1818 přišel do Liberce první z nich Johann Liebieg starší (1802–1870). Rodák z Broumova v severovýchodních Čechách. Učedník u mistra soukeníka – dělník – pak obchodník – pak podnikatel. Textilky, lomy, sklárny, cukrovary. Jeden z nejbohatších lidí v Čechách. V roce 1868 byl povýšen na barona. Druhá generace Johannovy větve: Johann mladší, Heinrich a Theodor starší (1836–1917); z nich Heinrich baron von Liebieg (1839–1904) byl velký mecenáš, budovatel Liberce, sběratel umění; darem více než dvou set uměleckých děl vytvořil základ liberecké galerie. Třetí generace: Theodor baron von Liebieg mladší (1872–1939), asi nejvýznamnější příslušník Liebiegovského rodu, největší budovatel a podnikatel. Druhou větev založil starší bratr Johanna staršího, Franz starší (1799–1878); podílel se na bratrově 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517634
podnikání, pro nemoc z bratrova podniku odešel a po uzdravení si založil vlastní podnik. Jeho syn Franz mladší dal veliké peníze na vybudování liberecké radnice. Při návštěvě liberecké galerie jsem mohl na celé stěně obdivovat pečlivě, až řekl bych s láskou vypracovaný rodokmen všech Liebigů, i s podobenkami, dovedený až do současnosti (pečlivě zaznamenával i děti, které se nedožily dospělosti). Dnes žije více než dvacet příslušníků rodu. Teprve při této návštěvě Liberce jsem se dozvěděl, že roku 1906 uspořádali sudetští Němci reprezentativní výstavu, jež měla překonat obdobné výstavy Čechů a ukázat hospodářský a kulturní rozmach Němců v českých zemích... Neměl jsem o takové výstavě ani tušení. Nedozvěděl jsem se o ní ani při studiu historie na univerzitě (pravda, za bolševika), ani při četbě stovek českých knih o historii; může být lepší důkaz toho, jak o českých Němcích stále nic nevíme, jak je – ignorujeme? Ta výstava ovšem nemálo přispěla k rozvoji „hlavního města Němců v Čechách“ a na její stopy v Liberci narážíme dodnes. Takže první památka ve stopách Liebiegů, „vzorový dům pro zaměstnance“ jako exponát výstavy stojící mimo výstaviště – a je to prostě jedna z velkých secesních vil ve čtvrti secesních vil; autoři průvodce museli dodat, čemuž bych jinak neuvěřil, že po skončení výstavy se do exponátu skutečně nastěhovali úředníci Liebiegovy továrny (ovšem ne dělníci). Člověk si vzpomene na kolonii Nový dům pod Wilsonovým lesem v čase konání jubilejní výstavy 1928 v Brně. 100
Ukázka elektronické knihy