Foto: archiv autora Foto: archiv autora
V Braníku žilo v roce 1922 více než 3 000 obyvatel. Bylo zde divadlo, dvě kina, nádraží, kostel, pivovar, lékárna i malá továrna na těstoviny. Branické ledárny zásobovaly vltavským ledem většinu hospod a krámů v Praze a okolí.
Holešovický meandr s novostavbou Libeňského mostu, rok 1928. V roce 1928 byl v místě dřívějšího provizorního mostu vystavěn Libeňský most. Během stavby mostu byla zregulována Vltava v oblasti Manin, takže se některé pilíře mostu mohly stavět na suchu, než bylo nové říční koryto zaplaveno vodou. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517606
ZAPOMENUTÁ tajemství Prahy
Foto: archiv autora
Foto: archiv autora
Takto vypadal Braník ještě v roce 1927. Řeka měla nezpevněné břehy. Území dominovala budova restaurace U Bláhů. V domě bývala výletní restaurce pro hosty nedalekých Žlutých a Modrých lázní a lázní Na Mlejnku. Za komunismu sloužila budova jako školka. Po roce 1989 se proslavila Zmzlinárnou Braník.
Pohled na Libeň z vrchu Vítkova, rok 1900. První náznaky proměny Libně z romantické venkovské krajiny na průmyslové předměstí Prahy lze zaznamenat už na začátku 19. století, kdy se v Libni začaly objevovat první továrny: ve 20. letech kartounka Antonína Gottlase a později strojírna Rustonka. Následovaly tkalcovny, továrna na voskovaná plátna, pivovar a lihovar. Velký rozvoj Libni přinesla železniční trať, která ji protnula v 70. letech 19. století. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517606
Foto: archiv autora Foto: archiv autora
Strašnice v roce 1927 s pastvinami a pasáčkem. Při sloučení s Prahou 1. ledna 1922 měly Strašnice 4 800 obyvatel. Původně slovo „Strašnice“ znamenalo „ves lidí Strašnových“ – od osobního jména Strašen (toto jméno mělo od nositele odhánět – „odstrašovat“ – zlé démony).
Pohled na Vršovice z vrchu Bohdalec v roce 1927 – tou dobrou byly Vršovice už pět let součástí Prahy. 100 Ukázka elektronické knihy