obyvatelé v okolních domech byli
lítaly ohořelé papírky široko daleko
pohříženi v hluboký spánek. Tepr-
po městě. V prvních hodinách ran-
ve když vyšlehly mocné plameny do
ních panoval tak třeskutý mráz, že
výše, zpozorován byl požár policejní
hasičům namočené pláště zmrzly
hlídkou, Spálenou ulicí z Karlova
a chrastily jako by byly z plechu. Do
náměstí se ubírající a ze strážníků
plamenů bylo ze všech stran chrleno
Slabého a Sýkory sestávající,“ psaly
takové veliké množství vody, která
15. prosince 1899 o děsivé události
za tuhého mrazu mrzla, že v rozkoš-
pro Vilímkovo nakladatelství a tis-
ném sadu před požárem zničenou
kárnu Národní listy a pokračovaly:
budovou povstaly skutečné krápní-
„Dlužno dodati, že z požároviště
ky na stromech a keřích.“
27
29
28 30
27, 28, 29, 30 Z dobového tisku.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517604
10
O řemeslnických dílnách a ukryté zahradě Spálená 9
A hned v sousedství sídla pánů
uliční křižovatky nás čeká, když se
Vilímků je další zajímavý dům
dostaneme za dvoje vstupní dveře
s dalšími zajímavými příběhy. Pa-
tohoto domu. Ocitneme se rázem
trně nejrušnější pražská tramvajo-
v naprostém tichu uzavřeného
vá křižovatka. Tam, kde Lazarská
dvora, kde o rachotícím městě za
ulice ústí do Spálené. Nejrůznější
zády nemáme ani ponětí. „Byl to
zvuky tu tramvaje vyluzují prak-
dvůr, kterej kdysi byl průjezdnej
ticky nepřetržitě. Různé houká-
pro kočáry, uvnitř byly stáje plný
ní, kvílení, zvonění a rachtání se
koní. Škoda že ten život jako dřív
tu nese často až hluboko do noci,
už tu není, třeba slepice by tu moh-
protože právě tady se potkávají
ly po tom dvorku pobíhat, aby to
noční tramvaje na svých poutích
tu bylo opravdu jako na venkově.
Prahou. Popošli jsme jen několik
Jinak tady všichni říkají, jak je
kroků od dávného hájemství ro-
nádhernej, ten dvoreček. Lidi se tu
diny Vilímkových a zastavili se
o to starají,“ to už popisuje nejbliž-
před domem číslo 9 ve Spálené
ší okolí své restaurátorské dílny
ulici. Jakýpak kontrast s lomozem
pan Michal Řičica, mimochodem
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517604
autor obou už zmiňovaných dveří,
je to takové sporadické, těch zákaz-
které z ulice na dvůr vedou. V pří-
níků ubývá, samozřejmě, ti mladí,
padě těch vnitřních se inspiroval
ti si kupují všechno v IKEA, takže ti
podobou vrat, která jen o kus dál
k tomu nemají vztah.“
oddělují původní dvorek od roz-
Oba synové Michala Řičici se vydali jinými cestami než otec
lehlé školkové zahrady. „Stěhoval jsem se postupně po
a všechno vypadalo tak, že jednou
celé Praze 1. Začínal jsem ve Spá-
restaurátor svou dílnu opustí bez
lené 27, to bylo ještě za komunis-
pokračovatele
tů. Pak to zrestituovali, takže mě
práce. Pak ale přišlo jedno náhod-
vyštípali, tak jsem si našel velkou
né vánoční setkání v hospodě, kde
dílnu v Křemencové, kde jsem měl
narazil na Jana Krušinu, který se
zaměstnance a učedníky. Tam jsem
řemeslu také věnoval: „Takže jsme
byl zase pět let, no a pak jsem se
se dali do řeči, Michal říkal, že by
nějak utrhl, že odjedu na chalupu,
k sobě někoho potřeboval, protože
protože už jsem za vodou, že už mě
v jednom je to dost náročná práce,
všichni znají. Tam jsem zjistil po
no a já jsem byl nadšenej, protože
dvou měsících, že na mě všichni za-
jsem se kolem restaurátorství motal
pomněli. Tak jsem se tam rozplakal
už předtím. Pak jsem taky studoval
a okamžitě jsem se z Bořetic vrátil
dějiny umění, takže mi to vlastně
do Prahy.“ Michal Řičica pak vy-
jako obor bylo blízký vždycky.“ Jan
střídal ještě další dvě adresy, než
Krušina k tomu stíhá i druhou prá-
dorazil do Spálené 9. Tady má svou
ci knihkupce.
nikdy
nekončící
dílnu už deset let. Za dobu, kdy se
S prací této restaurátorské dílny,
svému uměleckému řemeslu věnu-
která se jako jedna z mála dokázala
je, se zakázky hodně změnily. Byly
udržet v samotném centru měs-
časy, kdy nedělal nic jiného, než
ta, se můžeme setkat třeba v Čer-
opravy nebo výrobu dveří a vrat:
nínském paláci nebo v Plzni, kam
„Ten začátek těch devadesátých let,
dodala dveře na magistrát. Velkou
tak to byl boom, to se dělaly třeba
zakázku dostala i při několikale-
čtyři komody měsíčně. Pak to usta-
tém náročném restaurování Clam-
lo, někdy kolem toho roku 2000 to
-Gallasova paláce na nároží Mari-
začalo stagnovat, protože všichni ti
ánského náměstí a Husovy ulice.
sběratelé už byli naplnění. No a teď
Vchodových dveří značky Řičica
100 Ukázka elektronické knihy