spíš říct měl. Nějak to neodhadl a koupil si půllitrovou, protože Přece nevypije litr kafe, ne? Vrátí mi uzávěr termosky, aniž by se pohledem odpoutal od výhledu. Postavím ji vedle sebe na lavičku a lovím něco k jídlu, když mi položí ruku na záda. Podívám se na něj, ale pořád se dívá před sebe, dlaní mi přejede z lopatky na rameno a lehce mě stiskne. „Děkuju... Tohle rozhodně stálo za to.“ Dívám se na jeho profil, ale po chvilce musím odvrátit pohled. Z místa, kde se mě dotýká, se mi do těla šíří teplo a já musím odolávat pokušení přitisknout tvář k jeho prstům. Jeho ruka zmizí dřív než je mi milé, tak se vrátím k hledání jídla a Kristián mě napodobí. Vytáhne bagetu, což není zrovna ideální doplnění energie při takovémhle výdeji, ale nekomentuju to, jen mu po dojedení nabídnu banán, a když se podiví, stručně mu vysvětlím co jsou to prázdné kalorie, a že cukr z té tyčinky, kterou se chystá sníst, vyprchá dřív, než vyrazíme na cestu a naopak potom bude unavenější. Vezme si ho ode mě, a já si hned nato v duchu vynadám za takovou chybu, protože vidět zrovna jeho jíst banán mě vzruší jako toho nejnadrženějšího puberťáka. Naprosto nevhodné v téhle chvíli, ale teď můžu jen čekat, až to povolí. Chvíli sedíme mlčky a jen se těšíme výhledem, když se Kristián ozve: „V takovéhle chvíli a na takovém místě bych snad i uvěřil v existenci něčeho většího, než jsme my.“ Tak tady se toulají jeho myšlenky...
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517479
„Ale?“ Zhluboka se nadechne chladného vzduchu. „Přemýšlel jsem o tom, co jsi říkal, že všechno zlé je k něčemu dobré... že všechno, co se stane má svůj důvod...“ Podívá se na mě. „Patří tam i smrt?“ Tentokrát jsem to já, kdo se zhluboka nadechne. Je mi jasné, že myslí na Marianu. „Smrt nepatří nikam. Není dobrá ani zlá, prostě jen je.“ Nehodlám předstírat, že nevím, o čem mluví. „Mohl bych říct nějaké fráze o čase, ale když si představím, že Zorka nebo Meda-“ tuhle větu rozhodně nedořeknu, „žádná by mi nepomohla... Smrt tu je a v kontextu toho, na co ses ptal, nemá žádný smysl.“ Podívám se na něj, ale dívá se do údolí naplněného mraky. Sednu si čelem k němu a chvíli ho pozoruju. „Jaká byla?... Mariana,“ dodám, když se na mě otočí. Láskyplně se usměje. „Byla nádherná zvenku i zevnitř. Pořád se usmívala, koukali jsme spolu na filmy... ráda malovala.“ Vzpomenu si na obraz nad jeho psacím stolem. V rohu měl kudrlinkové M jako podpis. „Sbírala z recese kýčové porcelánové slony,“ pokračuje Kristián. „Byla snílek, ale jak dospívala, její sny dospívaly s ní, byly méně fantastické a více reálné. Chtěla dodělat školu a odejít někam, kde nikdo nebude vědět, čí je dcera. Najít si práci, potkat hodnýho chlapa a zamilovat se. Nechtěla totiž, aby ji někdo využil kvůli otcovým penězům. Nestihla to...“ Smutně se pousměje, a po chvilce pokračuje. „Měla příšerný hudební vkus, sladký popík náctiletých a jako
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517479
puberťačka milovala Justina Biebera... Vždycky stála při mně... A většinou věděla, co říct, aby nám rodiče dali pokoj.“ Nějak nevím, co bych na to řekl, tak jen zkonstatuju: „Zdá se, že jste to s rodiči neměli lehký.“ Kristián si promne rukama obličej. „Jednu věc máme společnou. O mně si lidi v okolí taky dělali vlastní závěry... a nejen kvůli vzhledu. Otec je v Táboře známej podnikatel. Když jsem řekl, že hodně vydělává, tak si tu svou představu zdvojnásob, ztrojnásob a stejně to bude málo.“ Takže Kristián je pravý milionářský synek. „Rodiče si potrpí na vysokou životní úroveň a to, jak je lidi vnímají zvenku je pro ně důležitější než co jiného. A toho Mariana dokázala využít, když nás nutili do něčeho, co jsme nechtěli dělat. A samozřejmě teď nemluvím o vynášení odpadků nebo mytí nádobí, na to jsme měli hospodyni... Aniž by se nás ptali, co chceme my, měli přesnou představu o naší budoucnosti, i když musím podotknout, že každý jinou. Matka chtěla, abychom byli slavní umělci,“ při posledním slově naznačí prsty uvozovky, „a moje práce pro agenturu ji měla pomoci,“ zase uvozovky, „i jinak, než jí jen dát možnost chlubit se synem, tím slavným modelem. V Itálii jsem poznal, jak by si to představovala. Jednou večer, když jsem se chystal vyklouznout za Volkanem, viděl jsem ji, jak si vede na pokoj chlapa. Doma si milence dopřát nemohla. Přestože byl otec workoholik, nestrpěl by, kdyby někoho měla, samozřejmě kvůli pověsti, i když kdoví... možná ji měl pořád svým způsobem rád... a mohla by být sebeopatrnější, stejně by se na to jednou přišlo, a tím by
100 Ukázka elektronické knihy