„No, to já taky,“ řekla Růženka. „Chudák Oskar.“ „Půjdu se podívat, jestli už je v pohodě,“ navrhla Lucinka, „ale je možné, že bude protivný i na mě.“
Když Lucinka dohnala Oskara, byl pořád zamlklý a trošku nevrlý. Mezitím došli na kraj starého lesa, k dalšímu zarostlému poli. „Nevěděla jsem, že toho víš tolik o stromech,“ prohodila Lucinka. „A proč bych neměl?“ odsekl Oskar. Lucinka poznala, že je doopravdy uražený. „Kéž by mě lidi víc poslouchali, místo aby se mi smáli.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517420
Nemám rád jen fotbal – znám i jiné věci. A nejsi jediná, kdo má rád zvířata. Přál bych si, aby to věděli i o mně.“ Lucinka ucítila, jak ji sněžící koule v kapse začala hřát, a sklonila k ní hlavu. „Co to máš v kapse?“ zajímal se Oskar. „Lucko! Ty sis vzala to těžítko s sebou na procházku?“ Znenadání před nimi přes cestu přeběhl malý bílý sobík s jiskřící srstí. Doběhl ke kraji lesa a zmizel ve vysoké trávě před polem. Lucinka měla náhle pocit, že ve vzduchu zahlédla jiskřivou stopu hvězdiček, které se zatřpytily a zase
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517420
Ukázka elektronické knihy