98
m a r y
h i g g i n s
c l a r k
•
a l a f a i r
b u r k e
•
n e p a t ř í m
t i
děti přijdou o tátu tímhle způsobem, a vy jim to nemáte jak vysvětlit.“ To bohužel dokážu, pomyslela si Laurie. Pak pozorně naslouchala, jak Caroline vypráví o té noci, kdy byl Martin Bell zabit. Ozval se zvuk otvíraných garážových vrat a tři hlasité rány. Běžela ven, našla smrtelně zraněného Martina. Zavolala záchranku a pak se Kendru snažila probudit ze spánku, jak to taktně nazvala. „A kde v tu chvíli byly děti?“ „Řekla jsem jim, že to byly petardy, a poslala je do jejich pokoje. Ale jakmile se Kendra probudila a konečně pochopila, co se děje, odvedla jsem je k sousedům ve vedlejším bloku na takovou dětskou party s přespáním. Byly překvapené a nadšené. Napadlo mě, že si zaslouží ještě jednu normální noc, než se jim život obrátí naruby.“ „O tom jste rozhodla vy?“ zeptala se Laurie. „Ne jejich matka?“ Caroline stiskla rty a zadívala se na stůl. „Jak už jsem řekla policii, nebyla v tu chvíli docela při smyslech.“ „Byla v takovém stavu často?“ „Procházela těžkým obdobím. Myslím, že už vám řekla, že to byla poporodní deprese.“ „No ano, řekla, ale ráda bych slyšela, jak jste to vnímala vy.“ Caroline pokrčila rameny. „Když mě doktor Bell najímal, řekl, že se jeho žena necítí dobře po narození dětí, zvlášť po Mindy. Napadlo mě, že jde o deprese. Už jsem se s tím u novopečených matek setkala.“ Laurie poznala, že se Caroline chystá říct víc, ale pak se zarazila. „Kendřin případ byl jiný?“ zeptala se. Caroline pomalu přikývla. „Vypadala jako zombie. Jako by pořád napůl spala. Je možné, že to byl jen velmi těžký poporodní stav, ale…“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517206
99
m a r y
h i g g i n s
c l a r k
•
a l a f a i r
b u r k e
•
n e p a t ř í m
t i
Nebylo třeba říkat víc. Bylo jasné, že Caroline má pochybnosti. „Martinovi rodiče si myslí, že tajíte něco, co by jim pomohlo získat děti do péče. Ale taky věří, že vám na Bobbym a Mindy velmi záleží…“ „Samozřejmě. Jako by byly moje vlastní.“ Laurie v jejích očích zahlédla zoufalství a pochopila, že podezření Bellových je správné. Chůva něco tají. „Zeptám se teď zcela důvěrně, Caroline, ale jste si stoprocentně jistá, že je Kendra nevinná?“ Z její tváře se vytratila barva, do očí stouply slzy a pak zakroutila hlavou. „Máte pochybnosti…,“ vyslovila Laurie to, co Caroline nedokázala. Chůva zaváhala, pak přikývla a rukávem si utřela slzy. Laurie se jemně dotkla její druhé ruky. „Jestli máte pochybnosti vy, děti je nakonec budou mít taky,“ řekla a upřeně se na Caroline zadívala. „Ještě jsou malé a vy se je snažíte chránit, podobně jako té strašné noci. Ale až povyrostou, budou si klást stejné otázky, s nimiž si ostatní lámou hlavu celých pět let. Budou se dívat na matku a přemýšlet, jestli žena, která je vychovala, zabila otce, kterého si sotva pamatují. Takhle se nedá žít, Caroline. Taková tajemství v průběhu let obludně narůstají. Je lepší, když pravda vyjde najevo hned.“ Caroline si vzdychla a odtáhla ruku. „Viděla jsem ty peníze,“ zašeptala. „Ty výběry, na které se ptala policie. V zásuvce na ponožky a za botami ve skříni. Nacházela jsem svázané bankovky, padesátky, stovky, možná tisíce dolarů celkem. A pak byly najednou všechny pryč.“ Byla to zajímavá informace, ale Kendra se už přiznala, že občas nesmyslně utrácela. Snad v podvědomé touze pomstít se Martinovi za jeho aférku.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517206
100
m a r y
h i g g i n s
c l a r k
•
a l a f a i r
b u r k e
•
n e p a t ř í m
t i
Vzápětí se Caroline zatvrdila. „Kendra už vytrpěla dost,“ vybuchla. „Konečně začala trochu normálně žít. Má práci, která ji baví. Je jasné, že doktor, pro kterého pracuje, je do ní blázen.“ „Jenže já cítím,“ ozvala se Laurie co nejjemněji, „že jste mi něco neřekla, Caroline. A jestli to vyjde najevo během natáčení, bude to mnohem horší, než kdybychom to věděli předem.“ Caroline si založila ruce na prsou a zadívala se skrze Laurie kamsi do jiné dimenze. „Tu noc,“ řekla zamyšleně, „jsem Kendrou třásla tak silně, až jsem se bála, že jí ublížím. Pořád dokola jsem křičela, že Martina někdo zavraždil. A pak se zdálo, že už konečně vnímá. Zvedla se a – na to nikdy nezapomenu – řekla: Tak jsem se ho přece zbavila? Jsem volná? Znělo to vystrašeně, jenže zároveň tak nějak… šťastně.“ Laurie měla pocit, jako by pod ní někdo podpálil židli. Ať už bylo to manželství jakkoli zlé, nedokázala si představit, že by se nějaká žena radovala z vraždy otce svých dětí. Caroline se opět soustředila na Laurie a snažila se vysvětlit, co tím Kendra podle ní mohla myslet. „Nevěřím, že to udělala,“ řekla. „Myslím, že to byla jen prvotní zmatená reakce. Byla prostě moc nešťastná. To přece není přiznání nebo tak něco.“ „Rozumím,“ odpověděla Laurie. „Ale je dobře, že o tom víme. Ještě něco?“ Nechala otázku viset ve vzduchu, protože tušila, že chůva stále něco tají. Pak Caroline dodala: „Je tu ještě jedna věc. To hromadění peněz, o kterém jsem se zmínila? Pořád to dělá. A ty částky se zvýšily.“
Ukázka elektronické knihy