se do světa. A nesměnil jsem přitom svou výplatu, nýbrž svou svobodu. A co jsem za ni dostal? Směnil jsem svobodu za finanční závazky, abych žil se ženou, se kterou jsem neměl v podstatě nic společného. Směnil jsem všechny otevřené životní cesty tohoto světa za celkem úzký kariérní žebříček, který nikam nevedl. Směnil jsem svou abstraktní představu úspěchu za reálný služební vůz. Směnil jsem svůj tehdejší cit pro spravedlnost za horentní movitost jednoho brutálního zločince. A s každou další směnou jsem čím dál víc zabředal do závislosti na onom zločineckém syndikátu. Všechno, co jsem za svou svobodu dostal, teď leželo v kufru mého Audi A8. A nic to pro mě neznamenalo. Proč tedy právě já považuju Honzu za idiota? Na druhou stranu jsem bez jakéhokoli směňování získal darem domov, o kterém jsem si nikdy nemyslel, že by mohl existovat: Emily. Ta teď ležela tamhle vzadu v domě a znamenala pro mě všechno. Bylo na čase hodit brousek do studny. Ale ne dnes. Nejdřív výlet. Potom práce. Láhev vína byla prázdná a já se vrátil zpátky do domu. Osamělá loď na jezeře tam stále ještě kotvila. Ano: byl jsem šťastný.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517127
11 PROBUZENÍ Všímavost znamená, že úzce zaměříte svůj úhel pohledu. Všímavost neznamená, že zavřete oči. Po době, kdy čerpáte sílu, nastane doba, kdy tuto sílu využijete. Přechod mezi těmito fázemi je jako probuzení. Nebraňte se mu. Nechte dech volně plynout. Nechte věci, ať se dějí. Věnujte se všímavě úkolu, který na vás čeká. Joschka Breitner, Jak zpomalit v rychlém jízdním pruhu — všímavost pro lidi na vedoucích pozicích
SPAL JSEM BEZESNÝM, hlubokým a šťastným spánkem. Jen jednou jsem se vzbudil, neboť mě jeden malý človíček slovy: „Tati, já chci spát ve velké posteli,“ přiměl k tomu, abych ho nechal vlézt k sobě do postele a přitulit se ke mně. Na oplátku mě v neděli ráno vzbudil kopanec do obličeje. Velikost nohy dvacet dva, naboso. Probudila se tím i Emily a rozespale se rozhlížela po pokoji. Když její pohled padl na balkonové dveře a za nimi uviděla jezero, vykulila oči, zhluboka se nadechla a zvolala: „Tati, to jezero tam pořád ještě je!“ Je fantastické, když nám děti jasně ukážou, že krásné věci, které nás obklopují, nejsou samozřejmostí, ba naopak jsou důvodem k radosti.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517127
Jak jsou starosti ve srovnání s tím prchavé. Problémy v práci? Na ně se zapomene tím, že je hned druhý den nahradí nějaké jiné. Jezero zůstává. Jezero tu bude dokonce ještě tehdy, když práce zmizí v propadlišti dějin. Proč by se tedy měl člověk ráno vzbudit a dělat si starosti s nějakou zatracenou prací, když se místo toho může dívat na je zero? Proto jsem se taky zhluboka nadechl a díval se na jezero. Další z cvičení v příručce všímavého prožívání, které funguje. Úspěšně jsem tím potlačil právě vyvstalou myš lenku, že se dnes kdosi z mého pracovního kolektivu, kdo s námi přijel živý k jezeru, poprvé v životě jako každého rána neprobudil. Jenže dnes byl ještě výlet. Nejdřív výlet. Potom práce. Na balkonovou římsu přiletěla straka a vyzývavě se na nás dívala. „Ten pták chce, abychom šli na snídani ven,“ vyložila si Emily její chování. Snídali jsme tedy na terase. Straka nám dělala společnost do té míry, že nám při snídani ukradla dvě lžičky a slánku. Po snídani jsme s Emily vyvezli z loděnice dřevěný motorový člun, abychom se s ním trochu projeli po jezeře. Když jsme se vrátili, uvařil jsem špagety, které jsme snědli na mole, abychom je mohli zároveň používat i k rybaření. Špagety jsou ve své trojjediné rybářské funkci jako udice, lanko i návnada jednoduše nepřekonatelné. Náš pobyt se blížil ke konci. Jelikož hostinské pokoje a kuchyň přijde v týdnu uklidit uklízečka, stačilo jen naložit tašky do auta a odvézt Emily zpátky k mamince. Když jsem v kuchyni balil naše věci, pohled mi padl na moderní infra červený teploměr na poličce. Vyšel jsem s ním k domovním
100 Ukázka elektronické knihy