10 Když vešla do výslechové místnosti, našla tam detektiva Mar keyho, jak si povídá s Vionou Caffreyovou, jako by to byli staří přátelé, kteří se sešli u kávy. Detektiv Markey vstal a přitáhl ke stolu židli, aby se Ka tie mohla posadit. Viona už zdaleka nevypadala tolik zdrceně jako včera. Měla falešné řasy a na víčkách oční stíny, což byl náznak toho, že neočekává pláč. Katie si nemohla nevšimnout, že má dnes jiný kabát — v barvě velbloudí srsti, dvouřadý a s páskem, a jestli Katie hádala správně, byl značky Max Mara a mohl klidně stát stejně jako Vionin růžový kabát, ne-li víc. „Jak se vede, Viono?“ zeptala se jí Katie. „Pořád si nemůžu zvyknout na to, že už Jimmyho nikdy neuvidím,“ odvětila Viona. „Včera večer jsem ležela v posteli a mohla bych přísahat, že jsem ho slyšela, jak se ve vedlejším pokoji směje.“ „Ptala jsem se vás na to včera, Viono, a doufám, že vám nebude vadit, když se budu opakovat, ale kromě různých dárků, které vám kupoval, dával vám Jimmy někdy hoto vost?“ „Nejsem děvka.“ „Tak jsem to nemyslela. Jen jsem si říkala, jestli vás nějak finančně nepodporoval. Někteří bohatí muži to dělají, zvláště v dlouhodobých vztazích. Nemusí to být hotovost, ale třeba kreditní karta. Nebo si možná nechal sjednat pojištění ve váš prospěch v případě, že by se mu něco stalo.“
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517126
„Co mi to tady naznačujete?“ dožadovala se Viona odpovědi agresivním trhnutím hlavy. „Že jsem ho nechala zavraždit kvůli nějaké pojistce? To si myslíte?“ „Jistěže ne, Viono. Ale hledáme důvod, proč by někdo měl chtít Jimmyho zabít, a protože pracoval pro tolik lidí, musíme vzít v úvahu i finanční motiv.“ „Myslet si můžete, co chcete, ale Jimmy mi nikdy žádnou hotovost nedával a žádné pojištění v můj prospěch si nesjed nal. Kdykoli dostal od nějakého klienta peníze, udělal jenom to, že mě vzal na úžasnou večeři a koupil mi, cokoli jsem chtěla.“ „To vám asi bude chybět, stejně jako on.“ „Minulý týden se mi chystal koupit náramek z růžového zla ta s diamanty, který jsem viděla v klenotnictví Keanes. Říkala jsem, že chci něco, co mi ho bude po zbytek života připomínat. Něco jako prsten, víte, až na to, že to byl náramek. Říkal, že budu muset pár dní počkat, protože ta bába, co mu má zapla tit, to ještě neudělala.“ „Aha,“ přikývla Katie. „A nevíte náhodou, kdo tahle ‚bába‘ byla?“ Viona zavrtěla hlavou. „Všichni to byli ‚staříci‘, ti jeho klien ti. Nebo tedy alespoň většina. Všichni seděli na velkých úspo rách z penze, tak mi to říkal, a on za ně ty peníze investoval, aby jenom tak nečinně neležely pod matrací nebo v bance a ne vydělávaly na úrocích prakticky nic.“ „Takže ten náramek, který vám ho měl připomínat, už ne dostanete?“ „Ne,“ odpověděla Viona, cukla hlavou a popotáhla, aby Ka tie ukázala, jak je zdrcená. „A byl tak krásný! Samé diamanty zasazené v růžovém zlatě a kolem nich další maličké kamínky. Říká se tomu Pavee, ale netuším, co to má společného s cikány.“
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517126
„Pavé,“ opravila ji Katie. „S kočovnickou komunitou Pavee to nemá společného nic. Znamená to, že se malé diamanty zasadí tak blízko k sobě, aby do sebe zapadaly jako dlažební kostky.“ „Aha. Ale byl tak krásný! Teď se na něj můžu jen chodit dí vat do výlohy obchodu, tedy dokud ho tam budou mít. Řekla bych, že jim tam nějakou dobu zůstane, a tak jsem si myslela, že bych si s ním mohla udělat selfie. Už jsem si ho zkoušela a možná by mi mohli dovolit si ho zkusit ještě jednou, jen kvůli té fotce.“ „Vy si nemyslíte, že si ho třeba už zítra někdo koupí?“ ze ptala se Katie a snažila se, aby její hlas zněl nenuceně. „Kolik si za něj řekli?“ „To nevím jistě. Nebyl levný. Jimmy říkal, že je pořádně mastný, ale stejně se mi ho chystal koupit.“ „Tak dobře,“ přikývla Katie. „Vraťme se k jeho obchodům, zvláště k Rachmasach Rovers. Včera jste mi říkala, že neměl s nikým ze svých obchodních partnerů žádné potíže — tedy žádné, o kterých byste věděla. Zamyslela jste se nad tím ještě? Možná se s někým pohádal a vy jste na to zapomněla.“ „Ne, vůbec ne. Jak jsem vám už řekla, Jimmy vycházel s kaž dým. Můžu vám s jistotou říct, že když nebylo po jeho, byl jako ostnatý drát, ale v okamžiku to bylo vždycky vyřízené a uza vřené. On nebyl ten typ, který by v sobě živil křivdy, a nenapa dá mě nikdo, kdo by choval zášť zase k němu.“ „A nenašel se nikdo, kdo by mu chtěl dělat potíže kvůli tomu, že Rovers záměrně prohrávali? Tedy domněle záměrně prohrávali.“ „Ne, protože si myslím, že to tak nebylo. Přišli o Con nieho Cadogana, když měl tu pitomou autonehodu a zlo mil si nohu. Bylo to jejich jednoznačně nejlepší levé křídlo.
100
Ukázka elektronické knihy