L E P ŠÍ K R E V
kolonizovala, která jim ukradla jejich půdu. Byl to zcela dobrovolný prapor; branná povinnost se na Maory nevztahovala. Přesto se ale mladí muži, jako byl její prastrýc, nedali odradit a houfně se do praporu hlásili. Britští velitelé běžně posílali osmadvacítku do každé konfrontace jako první. Potrava pro děla. Kolonizátorovi můžete vzít jeho kolonii, ale nikdy se nepokoušejte brát mu jeho způsob myšlení. Není překvapením, že počet obětí maorského praporu byl katastrofálně vysoký, ale jeho neohroženost se stala legendární a jeho statečnost měnila průběh jedné bitvy za druhou. Ti mladí vojáci ve skutečnosti nebojovali ani tak za krále a za vlast. To nebyl důvod, proč muži jako Hanin prastrýc narukovali. Přihlásili se, aby prožili největší dobrodružství svého života. Aby se dostali na druhý konec světa a mohli udělat něco vzrušujícího a výjimečného. Bojovali za své kamarády a za své whānau; bojovali za lidi, které nacisté vyhlazovali. Bojovali proti těm nejhorším zlosynům. Když Hana začala vážně přemýšlet o tom, co chce dělat, práce u policie se zdála být naprosto jasnou volbou. Kariéra, která si žádá fyzičku, nervy i mozek. K policii se přihlásila hned, jakmile jí bylo osmnáct, tedy jen o pár měsíců víc, než je teď Addison. Byla to ideální práce pro někoho, jako je ona, pro někoho, kdo se nezdráhá slézt v noci do příkopu, aby zachránil nějakého pitomého opilce před udušením vlastními zvratky. Pro někoho, kdo pochopil, že je nezbytné zabránit všem zlým parchantům v tom, co dělají. Hana políbí Addison na hlavu. Prstem obkresluje rýhy a linie dceřiny lebky, kde se pod hladce oholenou kůží rýsuje struktura kostí. „Tvoje nádherné vlasy. Necháš si je ještě někdy narůst?“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS517109