Je z nějaké malé vesnice na břehu velké řeky, předpokládám, že Nilu. Její první vzpomínky, které jsem objevila, jsou někdy z jejích tří až pěti let. Už tehdy byla jiná než ostatní. Její schopnosti se u ní projevily mnohem dříve než u tebe, Marku. Sešla se v ní výjimečná kombinace genů a odmalička se odlišovala od ostatních. Viděli to děti i dospělí, protože své schopnosti nemaskovala. Myslím, že od prvopočátku se považovala za nadřazenou ostatním, možná i za bohyni. Se svými schopnostmi si tak musela připadat. Skončilo to tak, že její matku ukamenovali, viděla jsem ten výjev a ji jako malou holčičku vyhnali kamením z vesnice. O jejím otci nevím nic, asi ho neznala. Schytala několik zásahů, ale utekla jim a zahojila si přeražené kosti. A pomstila se. Schovala se ve skalách a každou noc chodila do vesnice a někoho zabila. Zabíjela dospělé i děti. Zbytek vesničanů nakonec uprchl a opustil vesnici. Zůstala tam sama. Vyhýbala se lidem a ti se vyhýbali té vesnici. Nudila se a procházela okolí. Zatoulávala se pořád dál a dál. Pozorovala zvířata. Krokodýly, šakaly, lvy, ptáky. Byla zvídavá. Omračovala je a zkoumala, proč se vzájemně od sebe i od člověka odlišují. Nevěděla nic o genetice, ale znala své tělo zevnitř a všechno porovnávala s jinými živočišnými druhy. Po několika letech, to už z ní byla velká holka, se odhodlala vyhledat lidi. Myslím, že se prostě nudila. Nepochybovala o své nadřazenosti a taky se tak chovala. Dorazila do nějaké vesnice, oznámila jim, že je bohyně a že bude žít nějaký čas mezi nimi a oni ji za to budou živit. Vybrala si nejlepší dům a několik mladíků na potěšení. Vesničané se jí vysmáli, ale ona zabila několik z nich podobným nervovým úderem, jaký ovládáme my. To je přesvědčilo. Zvěst o ní se zřejmě rozkřikla a přivábila pozornost vládnoucích vrstev. Dorazil nějaký pohlavár, nepochopila jsem, co vlastně chtěl a Eset ho zabila. Vydala se do města, odkud přišel a postupovala tam stejným způsobem. Jenže narazila na Rudého. Skončilo to konfliktem. Eset se podařilo ho zabít a spolu s ním několik likvidátorů. Stáhla se. Tehdy si poprvé uvědomila, že asi není bohyní, za kterou se sama považovala. Že jsou tu i jiní s podobnými schopnostmi. Vrátila se do skal a začala na sobě pracovat. Přeměnila se do podoby, ve které jste mě viděli. Žena s hlavou s kočičími rysy a zlatorusými vlasy. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516949
Poté začala pracovat se zvířaty. Měnila jejich genetický kód a snažila se je polidštit. To se jí ale nedařilo. Vycházely z toho různé příšerky bez lidského intelektu. Pochopila, že tudy cesta nevede a vrátila se k lidem. Vybrala si jedno menší město a vyhlásila v něm svoji vládu. Nesetkala se s žádným odporem. Vypadala určitě impozantně a obyvatelé ji museli považovat skutečně za bohyni. To se jim nevyplatilo. Eset je použila jako materiál pro své pokusy. Ty nejbližší k ní, kteří ji naprosto poslouchali, ponechala v lidské podobě. Ostatním změnila genetický kód. Měnila pouze muže, ženy nechala na pokoji. Vytvořila několik kast – krokodýlí muže, muže se šakalími rysy a s rysy dravého ptáka. Zajímavé, že se vyhnula lvům a velkým kočkám. Tu výlučnost si nechala sama pro sebe. A přišel první velký konflikt. Několik obyvatel uteklo a varovalo okolí, co se v jejich městě děje. Přitáhl nějaký vojevůdce nebo král s malou armádou a Eset proti ní vypustila svoje monstra. Obyčejní lidé jim silou ani obratností nedokázali konkurovat a byli zmasakrováni. Eset si vytvořila skupinku jí fanaticky oddaných žen a předala jim část svých schopností. Především tu, měnit lidi. Rychle tak začala rozšiřovat počet svých vojáků. Do druhého konfliktu se už zamotali Rudí, ale byli poraženi. Jejich armáda z obyčejných lidí nedokázala odolat náporu Esetina vojska. Eset vyhlásila vládu nad rozsáhlým územím, všude rozeslala své družky a rychle budovala armádu. Následovala další bitva, která už neměla tak jednoznačný průběh. Rudí povolali spoustu likvidátorů a správců, kteří se silou Esetiným monstrům takřka vyrovnali. Eset zvítězila, ale ztratila hodně vojáků. Zjistila, že svět je větší, než si myslela a že ovládnout ho, nebude tak jednoduché.“ Irena se odmlčela. „Až sem mi to je jasné a dokážu rekonstruovat průběh událostí. Dál v tom mám trochu zmatek a spíše se dohaduji, co se vlastně událo,“ přiznala. „Zdá se, že Eset na čas opustila své věrné a vytvořila na odlehlém místě své druhé království, kam s ní odešla část jejích vojáků. Vybudovala tam pevnost a často cestovala mezi oběma říšemi. Snažila 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516949
se zastavit Rudé v jejich snaze ji vojensky zničit a to se jí dařilo. Svedla řadu bitev a nikdy neprohrála i když některé z nich podle mého skončily nerozhodně s velkými ztrátami na obou stranách. Zdá se, že Eset byla schopna doplňovat stavy svých vojsk rychleji než protistrana. Vedla ale výboje i ze svého druhého království. Snažila se dobýt nějakou říši. A tam tvrdě narazila. V armádě, kterou proti ní ta říše postavila, byli darkové a další bytosti nepodobné lidem. Prohrála. Cizí vojska ji pronásledovala do její pevnosti a rozbořila ji. Musela ustoupit a vrátit se do své první říše. To ji ale nezachránilo. Ta cizí armáda šla pořád za ní. Eset se dostala do kleští mezi Rudé a cizince a pokusila se uprchnout ze sevření. Zvolila si cestu přes Rudé, těch se obávala méně, ale ti vyrazili po její stopě a nakonec ji uštvali. Ve chvíli, kdy jí bylo jasné, že neunikne, stvořila svůj odkaz. Dál nevím nic. Tou událostí její paměť zaznamenaná v séru končí,“ sdělila jim. Alan s Markem mlčeli a vstřebávali její příběh. Alan si uvědomoval spojitost, o které Irena nemohla vědět a cítil, že Marek uvažuje stejným směrem. „Předala svým kněžkám pouze nádobky s krví?“ zeptal se. Irena mu oplatila jeho otázku zkoumavým pohledem. „Jak to mám vědět? Poslední vzpomínku, kterou jsem z ní vydolovala, bylo vyloučení toho séra. Kromě její paměti přenesené do něj nemám nic. Ty víš něco víc?“ „Nasťa mi ukázala obsah svého trezoru a ukázala mi dva předměty, které byly ve schránce spolu s nádobkami. Byla tam tyčka, kterou nám popsal Cruz a také papyrusová mapa,“ řekl. „A?“ „Mapa ukazuje shodnou oblast vyobrazenou na ukradené mapě a disku z Cruzova archivu. Je o několik tisíc let starší, ale podrobnější. Uvádí i jméno Esetiny pevnosti – Sach-met. Možná to bylo její skutečné jméno, než z ní dějiny udělaly Eset. Musím přiznat, že stejně jako Cruz jsem nebyl úspěšný s lokalizací míst zobrazených na mapě. Snažil jsem se je napasovat na různá místa v Egyptě, Libyi i v Súdánu, ale nenašel jsem shodu. Je to záhada. Neznám samozřejmě měřítko, ale to by neměla být nepřekonatelná překážka.“ 100 Ukázka elektronické knihy