„Mám ho testnout nebo raději ne? Těžko najdu jinou vhodnou příležitost. To jeho dokonalé sebeovládání …“ Krátce zaváhala. „Přesto bych ráda využila této vzácné příležitosti a probrala s vámi jedno citlivé téma, které se vás dotýká. Pokud byste byl ochoten věnovat mi trochu svého času…“ „Nevím, jak bych mohl strávit zbytek odpoledne lépe, než ve vaší přítomnosti. Mohu vás pozvat do svého sídla nebo to bude jen krátká rozprava?“ „Těžko určit. Může být velmi krátká nebo naopak,“ pousmála se. „Vzbuzujete moji zvědavost. Krátké občerstvení před odletem by vám jistě přišlo vhod. K mému domu to není daleko. Zvu vás,“ řekl Ruzgar. Sešli po schodech. Na nádvoří je čekal béžový rolls royce. Řidič rychle vyhodnotil situaci a otevřel jim zadní dveře po obou stranách. Nastoupila a zabořila se do pohodlného sedadla. Od řidiče je oddělovala průsvitná přepážka. „Je zvukotěsná?“ ujistila se. „Ano. Důležité věci obvykle neřeším v automobilu, ale je to užitečné opatření,“ řekl Ruzgar. „Pak tedy nemusíme čekat, až dorazíme k vám. Odhaduji, že na uspěchaný evropský styl života hledíte s despektem a s moudrostí Východu, ale musím přiznat, že poslední dobou mě různé okolnosti donutily ho na čas přijmout. Doufám, že dneškem toto období pomine,“ řekla. „Nechám to na vás,“ odvětil Ruzgar. „To téma se dotýká vás osobně, proto jsem si dovolila požádat o váš čas. Jak tuším víte, v poslední době došlo k několika vniknutím do osobních sbírek jednotlivých členů Rady. Konkrétně se to dotklo Cruze a Rustase. Oběma bylo odcizeno několik předmětů,“ začala. „O událostech v Rustasově domě jsem informován. Probíraly se i na Radě. O tom, že by něco podobného potkalo i Cruze, nevím nic. Nezmínil se,“ stočil k ní hlavu Ruzgar. „Došlo k tomu před koncem roku. Proto také pozval Alana a mě na jeho závěr do svého sídla v Brazílii. Požádal nás o pomoc při řešení té záležitosti,“ vysvětlila. „A byli jste úspěšní?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516947
„Ano, byli. Vypátrala jsem organizátora těch vloupání. Nicméně jsem se po zjištění jeho pohnutek rozhodla nevměšovat. Důvod, proč nyní s vámi tak otevřeně hovořím na toto téma, je jediný. Chci zabránit vloupání i do vaší sbírky a mám pro vás v tomto směru návrh.“ „Jednáte jako zprostředkovatel?“ „V žádném případě. Je to moje osobní mise. Druhá strana není o mé aktivitě informována.“ „Oč se tedy konkrétně jedná a jaký je váš návrh?“ „Na Paměťnících mi bylo a je sympatické, že se nezabývají pouze architekturou moci, ale také bádáním a odhalováním tajemství minulosti. V tomto směru je tradicí, že každý z rodů má osobní sbírku artefaktů, která mu slouží jako vodítko a inspirace. A některé z těchto sbírek obsahují stejný předmět. Měl ho ve vlastnictví Cruz, Nakzsinski a máte ho i vy. Pozoruhodné je, že s výjimkou Cruze mu nikdo z vás nevěnoval vážnou pozornost. Není také nijak nápadný. Kovová tyčka, asi třicet centimetrů dlouhá,“ řekla. Ruzgar si promnul svůj vous. „Ano, vím, o čem mluvíte. Tento artefakt je opravdu součástí mé sbírky,“ přiznal. „Můj dotaz je prostý. Byl byste ochoten se ho vzdát? A pokud ano, za jakých podmínek?“ „Podmínek? Ty by minimálně zahrnovaly informace o osobě, která po něm tak touží,“ řekl vyhýbavě Ruzgar. „Patří do skupiny, která se považuje za strážce jistého tajemství, ke kterému se onen předmět váže. Chce ho mít pod kontrolou, aby nedošlo k jeho zneužití,“ řekla. „A vy to tajemství znáte také?“ zeptal se Ruzgar. „Stejné jako u Nakzsinski. Zavřel se přede mnou. Žádné emoce,“ pomyslela si. „Ano, znám,“ přiznala. „Znáte tedy i účel toho předmětu a jak se používá?“ „Ano. A vy?“ „Paměť mého rodu je velmi dlouhá. Vážíme si tradic a našich znalostí a předáváme je v desítkách generací novým a novým pokolením. Ano, znám jeho účel. A právě proto ho nikomu nevydám,“ odpověděl Ruzgar. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516947
„Hádám ale, že ho nedokážete použít? Nemáte k tomu potřebné vlastnosti,“ řekla. „Váš dohad je správný. Je mi známo, že k jeho použití se v dotyčném člověku musí spojit několik vzácných schopností. I já si dovolím jeden dohad. Vy takovými schopnostmi disponujete.“ „Ten předmět jsem držela v ruce a umím ho použít,“ přiznala. Zahleděl se na ni. „A použila jste ho?“ „Ano.“ „A?“ „Oboustranné opatrné našlapování v minovém poli,“ pomyslela si. „Dostala jsem se na místo, ke kterému otevírá vstup.“ „Byla jste tam?“ „Ano, byla,“ přiznala. „A dostala jste se ještě dál?“ „Dostala jsem se ještě dál,“ přikývla. Odvrátil hlavu. „Závidím vám,“ řekl. „Není co. Je to umírající svět. Smutný pohled,“ řekla tiše. „I tak. Chtěl bych ho vidět. Vy byste…?“ Sklonila hlavu. „Dva zástupci našeho světa odpálili v Neutrální zóně před třemi dny vodíkovou pumu. Cesta je zničena. Průchod se uzavřel navždy,“ řekla. „Máme své chyby,“ zavrčel, ale jeho sebekontrola nepovolila. „S tím souhlasím,“ přisvědčila. „Na druhou stranu tento krok zabránil možným pokušením,“ dodala. „Jsem vděčný za informace, které jste mi poskytla. V jejich světle ale nechápu důvod, proč mě o ten předmět vůbec žádáte. Jeho důležitost pominula.“ „Jsou i jiné možnosti jeho použití. Pro toho, kdo je schopen ho ovládat. Je to velmi nebezpečný nástroj.“ „Pak je správné ho mít bezpečně uložený a pod kontrolou,“ řekl Ruzgar. „Žádné opatření k jeho zabezpečení není dostatečné,“ namítla. „V mém případě ano,“ ujistil ji Ruzgar. 100 Ukázka elektronické knihy