„Jo, to by šlo,“ uculil se Olšík a mrknul na Vrběnku. „Ano, to bychom rádi,“ souhlasila víla. Oba tedy nasedli na Fouse. Ten s nimi plul. Nejprve pomalu, aby se nebáli. Potom rychleji. A ještě o něco rychleji. „Fousi, to je krása!“ jásal Olšík a šklebil se od ucha k uchu. „Bezva jízda!“ těšila se i Vrběnka. „A teď nadechnout!“ zavelel Fous a začal klesat ke dnu rybníka. Olšík s Vrběnkou se ještě stačili zhluboka nadechnout. Fous s nimi klesl. Skřítek i víla si užívali jízdu pod vodou. Po chvíli se Fous s oběma kamarády začal vynořovat. Tak se ocitli znovu nad hladinou. Ve vodě společně všichni tři řádili až do samého večera. „Ach jo, stmívá se. Budeme muset domů,“ zesmutnil Olšík. „Máš pravdu,“ kývla Vrběnka. Fous oba naposledy povozil a řekl: „Zítra přijďte zas. Budeme pokračovat v krasojízdě.“ Vrběnka i Olšík na sebe mrkli a současně kývli: „Přijdeme! Přijdeme hned ráno! To je přece jasné!“ Všichni se pak rozloučili. Fous sebou dvakrát mrskl a zmizel pod hladinou. Vrběnka vstoupila do vrby, kde měla svůj malý byteček. Zalehla do postýlky a nechala si zdát sny o společném řádění v rybníku.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516782
Olšík se vydal domů. Do olše. Nebyla to dlouhá cesta. Svůj strom si totiž před lety zasadil v blízkosti potůčku Bubláčku, který protékal nedaleko. Cestou se brodil potůčkem a blaženě se usmíval. Zítra si budou všichni tři zase celý den společně hrát. Budou plavat, skákat do vody, dělat kotrmelce, cákat po sobě a kdovíco ještě. I tu stojku ve vodě se Olšík určitě zítra naučí. A co víc. Fous je jistojistě zase povozí. Od těch dob rostou olše v mokřinách, v blízkosti potůčků, řek nebo rybníků. To proto, aby to Olšík nikdy neměl daleko k vodě a ke svým nejlepším kamarádům Vrběnce a Fousovi.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516782
Letíme! Anička, Hanička, Lenička i Emička jsou pilné žačky. Poletují tak, jak jim maminka ukázala. Chtějí být brzy užitečné a nápomocné. Tak jako jejich rodiče. A také je to v hnízdečku už moc nebaví. V posledních dnech se před lekcemi v létání jen povalovaly, vrtěly, netrpělivě čekaly a kontrolovaly, zda už mohou vylétnout z hnízda. Hodiny létání se staly pro malá strakapoudí děvčátka příjemnou zábavou. „Maminko, podívej,“ ukazuje Anička své letecké umění. Lenička se také chlubí: „Maminko, letím!“ „Maminko, koukej,“ nechce se nechat zahanbit Hanička. I Emička předvádí svoje umění. „Maminko, dívej!“
100
Ukázka elektronické knihy