OSMÁ KAPITOLA
Když jsem se vrátila do Thorn Bluffs, ve vzduchu bylo cítit napětí. Na dvoře zůstalo jen pár aut – dodávka elektrikářů, otlučený hnědý pick-up. V domku mě čekalo nevítané překvapení. Postel, kterou jsem nechala rozestlanou, byla nyní ustlaná, nádobí od snídaně z dřezu zmizelo a v kuchyni se všechno jen lesklo. Zdálo se, jako by se tu Annunciata prohnala se svým úklidovým náčiním. Představila jsem si ji, jak myje můj hrnek od kávy a natahuje povlečení na posteli. Co si o tom mám myslet? Ve vzduchu se vznášela kostelní vůně vycházející ze zapálené svíčky na nočním stolku. Svíčky s hispánskou madonou vznášející se na obláčku. Působilo to příšerně pohřebně, takže jsem ji raději sfoukla. Módní časopisy, které jsem nechala ležet vedle postele, byly pryč. Jen proto, aby tu byl pořádek? Nebo abych si je neprohlížela příliš detailně? Nakoupila jsem si nějaké zásoby v lahůdkářství na ulici s půvabným názvem Casanova. Krůtí maso a švýcarský salám, vaničky s různými saláty, jablka, broskve a argentinské víno Malbec z výhodné nabídky. Všechno jsem to nacpala do ledničky, kromě Malbeku. Odšroubovala jsem víčko a sáhla po sklenici. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516755
L I N D S A Y M A RC O T T
Nebyl to dobrý nápad: bylo teprve půl páté a já už vypila půlku sklenky mojita. Místo toho jsem si sedla k notebooku, abych si ověřila věci, které mi řekl Rick McAdams. Loni v létě došlo k zemětřesení, 5,3 na Richterově stupnici poblíž kalifornského Livermoru, které způsobilo velké škody v několika technologických firmách, včetně Evanovy biotechnologické firmy Genovation Technologies. Článek v časopise Bloomberg potvrdil, že o několik měsíců později Evan začal shánět finance s cílem získat 350 milionů dolarů. To už stojí za vraždu, ne? zněla mi hlavou zákeřná slova Ricka McAdamse. Na jednom bulvárním webu jsem našla článek z 26. dubna loňského roku: Supermodelka Beatrice McAdamsová byla ošetřena na pohotovosti v kalifornském Monterey po nehodě, která se jí stala v jejím okouzlujícím sídle v Big Sur.
Nehoda. Žádné náznaky sebepoškozování nebo účasti někoho jiného. Jak to tedy mohu vědět jistě? Představila jsem si Evana Rochestera v jeho nové kanceláři a přemýšlela, jestli ho stále ještě bolí kotník. Myslela jsem na jeho ruku svírající tu mou. Na to elektrické vzrušení, které mnou projelo. Něco podobného jsem zažívala, když mi popisoval nové technologie, které změní pravidla hry. Nadšení, s jakým to vykládal, oživovalo rysy v jeho obličeji. Sociopat. V mysli se mi znovu ozval Rickův úlisný, svůdný hlas. Znovu na mě dolehla pásmová nemoc. Najednou jsem se cítila stejně ztracená a osamělá jako v noci, kdy jsem přiletěla. Schoulila jsem se na ustlané posteli a usnula hlubokým spánkem. 1 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516755
V PŘ ÍBOJ I POCH Y B
Spala jsem několik hodin. Když jsem se probudila, vyšla jsem na terasu, abych si pročistila hlavu. Stále ještě bylo vidět, ale mlha zahalila oceán a útesy do jemného oparu. Zadívala jsem se na tu podivnou středověkou věž – malířský ateliér architekta Jaspera Malloye. V mlze vypadala romanticky. Otis mě varoval, že je tam zakázáno vstupovat. Nikdo do ní nesmí. Proč? Co může skrývat? Za domkem byla vymletá příjezdová cesta, která podle všeho směřovala k věži. Mohla jsem si po ní jít zaběhat. Podívat se k věži a hned se vrátit, dokud je ještě světlo. Najednou jsem měla pocit, že to musím udělat. Vrátila jsem se dovnitř, obula si běžecké boty, přes tílko na jógu jsem si natáhla flísovou bundu a vyběhla po cestě. Velkým obloukem se stáčela k dálnici. Brzy jsem si uvědomila, že běhat po ní je nemožné, protože asfalt byl místy rozježděný a zely v něm hluboké díry. Mohla jsem jít jen svižnou chůzí, a to by trvalo déle, než jsem čekala. Asi po dvaceti minutách se proti mně přiřítil hnědý pick-up. Za volantem seděl Hector Sandoval. Zvedla jsem ruku na pozdrav. Projel kolem, aniž mě vzal na vědomí. Odkud jede? Donutila jsem se jít dál. Přemýšlela jsem, jestli můj cíl není příliš daleko, jestli se nemám raději vrátit. Ale asi po dalších patnácti minutách chůze se cesta stočila zpět k moři a k mé úlevě se přede mnou objevila věž. Zvědavě jsem k ní přistoupila. Stála na ostrohu, menším a nižším, než na jakém byl postaven dům, a zblízka vypadala ještě tajemněji. Její vrchol zdobilo cimbuří se střílnami jako nějaká královská koruna, úzká svislá okna pravděpodobně osvětlovala vnitřní schodiště. Stavební prvky ze sekvojového dřeva byly prohnilé, což způsobovalo, že se celá stavba nakláněla, vrzala a sténala ve větru. Dveře – těžké, dřevěné – nebyly zamčené. Když jsem je otevřela, 99
Ukázka elektronické knihy