„Tome, ty magore, tohle je blbá legrace. Takovou srandu si ne dělej. Navíc co se týče technologií, neumíš používat ani TikTok. Takže ty to rozhodně nejseš, kámo.“ Max se zahihňá a já se přinutím k úsměvu. „Cool lidi přece TikTok nepoužívaj, Harriet…“ opáčí Tom. „Teď vážně – musí to být někdo, kdo má kolem sebe poměrně slušnou základnu. Možná nějakej oblíbenej student?“ přeruší je Max. „Nevím – oblíbenej student – to je dost okatý. Spíš mě napadlo, že by to mohl být někdo tak trochu mimo hlavní světla reflek torů… Někdo, kdo nebudí přílišný podezření. Třeba nějakej uči tel? Ačkoli tím by teda riskoval okamžitej vyhazov…“ dodám. „To jo, to by měl hodně špatnej začátek kariéry, kdyby na něj přišli. Učitelé, který sem vybíraj, musej bejt mimořádně chytrý. Ty vstupní testy, co dělaj, jsou prej šíleně těžký.“ Tom huhňá, jak se snaží mluvit s plnou pusou. Fuj, pěkně nechutný. „Vy mluvíte o tom podcastu?“ uslyším za sebou hlas, kterej moc dobře znám. Harriet se rozzáří. „To se podívejme, kdo je tady! Bezva, žes přišel. Sedni si k nám!“ Harriet se posune a uvolní tak Teddymu místo vedle sebe. „Díky, ale tahle strana lavičky je o hodně příjemnější,“ prohlásí Tom a významně na ni mrkne. „Sedej,“ rozesměje se Harriet. Teddy se na mě usměje, posadí se vedle Harriet a já se usměju taky, automatický reflex. Proč jen musí být tak strašně roztomilej? Je těžký zůstat netečná. „Jo jo, mluvíme o tom Neznámým hlase,“ přitaká Max. „Bude to nejspíš novinář, ne?“ zauvažuje Teddy. Pokrčím rameny. „Možná. Taky si myslím, že je to nejpravděpo dobnější, ale pořád nemám vůbec žádnou stopu…“ 98
Straky
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516754
„Hele, slyšeli jste, že někdo z kvarty tvrdil, jak v noci slyšel na chodbě budovy Vega nějakej křik?“ zeptá se Harriet a mně přitom přeběhne mráz po zádech. „A někdo jinej povídal, že zaslechl tu písničku, co hrála na pláži, když se objevilo Lolino tělo. Jakže se jmenuje?“ „Nebylo to Pumped Up Kicks?“ otáže se Max. „Pamatuju si, že mě napadlo, jak je to divný. Ta písnička zní děsně radostně, ale když posloucháte text, je to o nějakým teenagerovi, kterej střílí.“ „No jasně! To je ona! Jo, někdo tvrdil, že ji slyšel hrát na chodbě do jídelny! Taková kravina, jako že se tu snad objevují duchové přinášející vzkazy ze záhrobí. Kdyby Lola byla duch, sem by se teda rozhodně nevracela…“ Všichni se snažíme podobný myšlenky zaplašit – duchové, tajemný zvuky, vzpomínky na Lolu… Začíná se mi hůř dýchat… Vtom ucítím na koleni něčí ruku a okamžitě je mi jasný, že je to on, poznám typický Teddův dotek. Propletu si s ním prsty a stisknu je. Vím, že bych ho v takovejch intimnostech po našem posledním rozhovoru neměla podporovat, ale nemůžu si pomoct. Z týhle kon verzace je mi úzko a začínám být nervózní. Teddy hned poznal, že potřebuju podporu, a aniž bych cokoli řekla, poskytl mi ji. „Lidičky, už dost myšlenek na smrt a na duchy. Harriet, jak se má Cassie?“ mění Teddy téma a oplatí mi stisk. „Má se fajn. Říká, že na škole je nuda, ale v areálu jsou prej nějaký starý záchodky, kde se studenti scházej a kouřej… Takže to asi není zas tak špatný!“ zasměje se nahlas Harriet. „Páni, vážně se mi po ní stejská. Bylo fajn vídat se přes léto kaž dej den. Díkybohu za FaceTime! A už aby byly pololetní prázdniny.“ Poslední roky jsem léto trávila společně s Harriet, jezdila jsem za ní domů, abych co nejčastěji vypadla z našeho pidi bytu v Londýně. IVY
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516754
Tohle léto ale bylo jiný. Zaprvé: umřela Lola. A já od sebe všechny odháněla. A zadruhé: Harriet potkala Cassie a bezhlavě se do ní zamilovala. Bylo to první léto, který jsme netrávily neustále spolu. Byla jsem ráda, že Harriet je šťastná, ale zároveň jsem strašně smut nila. Teddy pro mě v tu chvíli znamenal vítanou změnu, vlastně jsem se mu sama vrhala do náruče. Pendlovala jsem mezi mámi ným bytem a Teddyho rodinným sídlem na venkově. Když jsem na nádraží vystupovala z vlaku a nasedala do jednoho z jejich drahých aut, rozdíl mezi námi nemohl být markantnější. Zahlédnu Clover, jak přechází trávník a míří k budově výtvar ných umění. „Už musím běžet. Potřebuju mluvit s Clover kvůli našemu letošnímu duetu.“ Vyskočím z lavičky a na rozloučenou udělám prsty mírový znamení. „Clover! Počkej na mě!“ Ohlédne se a zastaví. „Ahoj Ivy!“ „Tebe teda vážně není snadný zastihnout! Mám pro tebe noty. Podívej se na ně, jestli ti ta vyznačená skladba vyhovuje.“ Otevřu batoh a chvilku v něm lovím, než sešit najdu. „Díky, Ivy! V poslední době jsem moc necvičila, musím začít!“ „Jak to? Plánuješ nějakej další protest? Prosím, řekni mi, že nechceš, aby paní Cranshawová vařila víc veganskejch jídel. Víš přece, že její tofu je naprostá katastrofa.“ „Ne, to ne, mám moc učení. Jak jsi na tom ty a tvá mise?“ zeptá se a nakloní hlavu na stranu. „Ten podcast? Nic novýho. Nezaslechla jsi něco?“ Clover jsem samozřejmě zasvětila taky. Je jako moje mladší sestra, a čím víc uší a očí kolem sebe mám, tím líp. Clover zmlkne a přitiskne si prst na rty. „Ne tak úplně, ale…“ 10 0
Straky
Ukázka elektronické knihy