TŘINÁCT OSUDNÝCH DNŮ
radce a experty a usedl uprostřed delší strany stolu. Za ním na stěně mezi okny visel znak prezidenta a dvě vlajky – Spojených států a amerických ozbrojených sil. Před počátkem vlastního jednání pobíhala v místnosti zvědavá prezidentova pětiletá dcerka Caroline, jejíž neposednost dodávala přípravě porady zdánlivě neformální ráz. Předtím, než se ujal slova, ji poslal přes spojovací předpokoj Oválové pracovny ven do růžové zahrady. Tady vyčkávali osobní strážce a podkoní u jejího poníka pojmenovaného Macaroni. Asi před dvěma hodinami Kennedy přijal v zahradě kosmonauta Waltera M. Schirru (1923–2007) s jeho manželkou a dvěma dětmi. Osmiletý Walter a pětiletá Suzanne se svezli na Carolinině koníkovi. Prezident věnoval chlapci pozlacenou filigránskou sponku zpodobňující bojový člun PT-109, jehož byl kapitánem ve válce v Tichomoří. Suzanne poděkovala za stříbrný řetízkový náramek s přívěskem miniaturní podobizny prezidenta. Po odchodu Caroliny klidným, ale energickým hlasem sdělil, že vznikly nové závažné skutečnosti týkající se bezpečnosti země. Vedly ho ke svolání této porady a k rozhodnutí ustavit zvláštní poradní výbor Rada národní bezpečnosti (National Security Council; NSC). Za jeho svolávání a rozhodování přebírá osobní odpovědnost. Zdůraznil, že je nezbytné utlumit zvědavost médií a minimalizovat prosakování neprověřených informací o tom, co se na Kubě a v karibském prostoru děje. „V současné době je pro nás velmi důležité udržovat alespoň do určité doby dojem, že o raketách přepravovaných Sovětským svazem na Kubu americká vláda zatím nic neví…,“ upozornil. „Kdyby se Chruščovovo vedení jakkoli dovědělo, že fakta o dislokaci raket jsou Američanům již známa, mohlo by je přemístit a skrýt, anebo je i odpálit, budou-li již operabilní […] Já sám s ohledem na přísné utajení postupu vlády budu pokračovat v plnění svého běžného pracovního programu, včetně přijímání dohodnutých zahraničních návštěv a osobní účasti v předvolební kampani. Jednání výboru se zúčastním podle svého uvážení…“121 Všem přítomným znovu připomněl zachovávat v naprosté tajnosti veškerá opatření, která budou v příštích dnech provedena. Vybídl je, aby se v této a dalších debatách necítili vázáni formálními ohledy a vyjadřovali svá stanoviska k diskutovaným otázkám bez obalu. Nakonec je vyzval nadále věnovat co největší pozornost zprostředkovávání a podle svých možností MAY, Ernest R. – ZELIKOW, Philip D. (eds.), The Kennedy Tapes, New York 2002, s. 30–32; O´DONNELL, K. P. – POWERS, D. F. – McCARTHY, J., c. d., s. 362–364. 121
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516725
GAMBIT
i získávání dalších věrohodných faktů o rozmísťování sovětských raketových zbraní a systémů, zejména těch, které mají útočný charakter, a rovněž informacím, jež s vyzbrojováním Kuby doma a v zahraničí souvisejí. Později viceprezident Johnson prý kupodivu poznamenal, že „Kennedy byl nejklidnějším mužem v místnosti […] Snad proto, že to byl on, kdo najednou držel prst na atomové spoušti…“ Robert Kennedy ve svých memoárech, v nichž vylíčil tehdejší události a panující atmosféru, uvedl, že poradní skupina byla administrativně ustavena pod názvem Výkonný výbor Rady národní bezpečnosti (Executive Committee of the National Security Council, ExComm). Jeho ustavení bylo zlegalizováno pozdějším příkazem prezidenta č. 196 dne 22. října 1962 s tím, že jednání výboru podléhalo nejvyššímu stupni utajení. Zasvěcenci jej neformálně označovali „skupina“ nebo „válečná rada“ a nejčastěji „výkonný výbor“ (Group, War Council, ExComm).122 Podle Robertových záznamů výbor čítal kromě prezidenta celkem čtrnáct až patnáct statutárních členů.123
Zasedání členů Výkonného výboru Rady národní bezpečnosti ExComm v Cabinet Room v Bílém domě. KENNEDY, R. F., c. d., s. 24–25. Byli to viceprezident Lyndon B. Johnson (Vice President), ministr zahraničních věcí Dean Rusk (Secretary of State), ministr obrany Robert S. McNamara (Secretary of Defense), 122 123
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516725
TŘINÁCT OSUDNÝCH DNŮ
JSOU RAKETY V POHOTOVOSTI? Jackovi velmi záleželo na tom, aby měl k dispozici podrobný zápis přednesených informací, podnětů a návrhů, které by se daly v té či oné míře uplatnit při posuzování možností a variant nejvhodnějšího diplomatického a vojensko-politického postupu a možná i k „oživení“ paměti těch či oněch členů výboru. Uvažoval i o tom, že stane-li se v roce 1964 „nezaměstnaným“ exprezidentem, mohou se pořízené zápisy stát cenným dokumentem k rozboru a reálnému zhodnocení mezinárodní krize, jež teď hrozila, a případně i ke zpracování vlastních memoárů. Měl rovněž za to, že pořízené záznamy by mohly být využity k bádání o různých variantách řešení složitých otázek novodobé historie mezinárodní politiky, o které se již od ukončení univerzit-
ministr spravedlnosti Robert F. Kennedy (Attorney General of the United States), předseda Sboru náčelníků štábů čtyřhvězdičkový generál Maxwell D. Taylor (Chairman of the Joint Chiefs of Staff), ředitel CIA John A. McCone (Director of Central Intelligence Agency), případně jeho zástupce generálporučík Marshall (Pat) S. Carter (Deputy Director of Central Intelligence), ministr financí Douglas C. Dillon (Secretary of the Treasury), zvláštní asistent prezidenta pro národní bezpečnost McGeorge Bundy (Special Assistant for National Security Affairs), zvláštní poradce prezidenta Theodore C. „Ted“ Sorensen (Special Counsel to the President), podtajemník ‒ první náměstek ministra zahraničních věcí George W. Ball (Under Secretary of State), podtajemník, respektive druhý náměstek ministra zahraničních věcí pro politické záležitosti U. Alexis Johnson (Deputy Under Secretary of State for Political Affairs), náměstek ministra zahraničních věcí pro latinskoamerické záležitosti Edwin M. Martin (Assistant Secretary of State for Latin-American Affairs), první náměstek ministra obrany Roswell L. Gilpatric (Deputy Secretary of Defense), náměstek ministra obrany pro záležitosti mezinárodní bezpečnosti Paul H. Nitze (Assistant Secretary of Defense for International Security Affairs). Zpočátku byl členem výboru také Charles „Chip“ E. Bohlen, bývalý velvyslanec v SSSR (od 1953 do 1957) a zvláštní poradce pro sovětské záležitosti na ministerstvu zahraničních věcí (od 1957 do 1962). Když byl v září 1962 jmenován velvyslancem ve Francii a ujal se pak koncem října 1962 řízení zastupitelského úřadu v Paříži, nahradil jej v ExCommu velvyslanec v SSSR (od 1957 do srpna 1962) a sovětolog Llewellyn E. „Tommy“ Thompson jr. (1904–1972). Počátkem září 1962 byl vedením americké ambasády v Moskvě pověřen Foy D. Kohler (1908–1990). Podle povahy projednávaných otázek byli na porady ExCommu zváni členové Sboru náčelníků štábů, zvláštní asistent prezidenta Kenneth P. O´Donnell, bývalý ministr zahraničních věcí Dean Acheson v Trumanově vládě, někdejší ministr obrany a expert pro strategické plánování Robert A. Lovett, velvyslanec a stálý zástupce USA v OSN Adlai E. Stevenson (Permanent Representative to the United Nations), jeho poradce a předseda Koordinačního výboru pro vztahy USA–SSSR k otázce Kuby v OSN John J. J. McCloy, zástupce ředitele USIA (United States Information Agency) Donald Wilson aj.
100 Ukázka elektronické knihy