Obr. 1: Sekanka – cesta sekaná ve skále, která ze zaniklého městečka „Sekanka“ nad soutokem Vltavy se Sázavou sestupovala k Ostrovskému klášteru. Vzhledem k úpadku významu kláštera po husitských válkách lze komunikaci bez pochyb přisoudit středověké stáří a funkci spojnice Ostrova s jeho hospodářským zázemím na vltavském pravobřeží.
Náročné stavební úpravy v podobě sekání do skály vždy dokládají význam dané komunikace. Specifickým případem je měkký pískovec, v němž lze nalézt hluboce zasekané cesty i v případě lokálních komunikací a u významných tras někdy najdeme skalní koridory o mnohametrové hloubce. Při interpretaci dalšího z uměle zbudovaných pozůstatků cest, mostů, musíme počítat s tím, že stávající stavby mnohdy stojí na místě staršího přechodu, ať již využíval předchozí kamennou či dřevěnou stavbu nebo brod. U náspů, které jsou v kopcovitém terénu středních Čech velmi řídké, lze někdy těžko rozpoznat, zda se jedná o hráz vodní nádrže nebo stavbu určenou pro přechod nivy. Hráze ovšem, zejména u raně novověkých cest, často zastávaly obě funkce naráz. V potočních údolích se přehrazení stavěla v nejužších místech, která ovšem zároveň
96
Krajina jako antropologická čítanka
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516689
také byla nejvhodnějším místem přechodu, a to pro nejmenší mokré území nivy, obecně nejobtížnější překážku staré dopravy. Hráz rybníka často změnila podobu staršího přechodu s brodem a cesta po jejím postavení přecházela přes vodní tok pohodlněji.
Obr. 2: Příklad cesty zařízlé v pískovcovém bloku z okolí Mšena.
Mezi další umělé úpravy patřily například zahloubené cesty v místech stoupání po příliš strmých hřbetech nebo v případě cest zařízlých do bočního svahu. K těmto náročným pracím se ale lidé uchylovali pouze zřídka, když například cesta překonávala strmé údolí a pod inkriminovaným místem byl nejvhodnější brod. Rovněž se budovaly odvodňovací strouhy a patrně se také zpevňoval povrch komunikace. U těchto prací ale někdy nedokážeme rozlišit primárně umělé zásahy od terénních změn způsobených sekundárně následky dávného provozu.
Vliv historických cest na podobu krajiny
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516689
Obr. 3: Choteč – Velmi dobrou představu o raně novověké podobě důležité cesty vedené po hrázi rybníka a využívající k překonání potoka několika obloukový most lze získat v Chotči.
Přejděme ke změnám terénu způsobeným následkem provozu na starých komunikacích. V kronice nazvané editory Vypravování o zlých létech líčící dobu vpádu Braniborů do Čech, zmínka k roku 1281 tento proces velmi ilustrativně dokumentuje: „veřejné cesty a jiné silnice ten déšť svým spádem vymlel a vyhloubil, jako by to byly příkopy kolem hradních zdí, někde v hloubce šesti loket, v šířce dvanácti, a tak tomu bylo všude, tu více a onde méně.“2 Ve středověkých textech z českého prostředí se jedná o zcela ojedinělý údaj, nicméně v této souvislosti máme k dispozici také poměrně běžnou informaci z listin, kde mnohdy čteme o „vyhýbání se“ hlavní trase cesty z důvodu jejího špatného stavu (evitatio mali transitus). Tyto údaje se dochovaly v tzv. imunitních listinách, které poddané velkých klášterů osvobozují od různých pracovních povinností a poplatků, mezi nimi právě i poplatků za sjetí z veřejné cesty, které znamenalo poškození majitelů okolních pozemků.3
2
Vypravování o zlých létech, FRB II., s. 342.
3
Viz např listina vydaná v roce 1256 Přemyslem Otakarem II. pro olomoucké biskupství: „inhibentes fir‑ miter venditionem illam ab hominibus episcopatus exigi, que fieri solet propter vie gravis dispendia, ubi de co‑ mmuni strata digressio fit secus viam propter evitationem mali transitus“ – CDB V/1, č. 84, s. 155.
98
Krajina jako antropologická čítanka
Ukázka elektronické knihy