Čítanka textů z ekologické antropologie: Amerika
Sociální krajiny a lovecko-sběračské adaptace na ostrově Newfoundland (část 2) Ve dvou obdobích během posledních dvou tisíciletí byl ostrov Newfoundland současně obsazen dvěma nebo více různými skupinami. K této situaci došlo na počátku našeho letopočtu, když populace ranně současných Indiánů přišly na ostrov už osídlený Paleoeskymáky. Tato situace rovněž nastala asi o 1500 let později, když evropští rybáři připluli k břehům Newfoundlandu a nalezli ostrov obydlený Beotuky. Podobně ve dvou obdobích během posledních dvou tisíciletí se ostrov zdál být obsazený pouze jednou skupinou. Mezi rokem 800 př. n. l. a 100 n. l. byl zcela ve vlastnictví groswaterských Paleoeskymáků; mezi lety 1100 až 1500 byl primárně v rukou pozdně prehistorických lidí komplexu Little Passage. Ostrovní archeologické doklady naznačují, že lovecko-sběračské skupiny zintenzivnily úsilí k získání a uchování sezónně hojných zdrojů potravy – jako byli tuleni grónští a karibu – během období spolužití (viz obrázek 7). Zdá se, že se to provádělo shromážděním množství pracovních sil na strategických místech s ohledem na zdroje v krajině, což byl způsob, jak zvýšit efektivitu hromadného lovu, pomoc při činnostech zpracování a uchování potravy a při vytváření technologií souvisejících se subsistencí (viz Hayden 1994; Kelly 1992:53–54). Jak už bylo zmíněno výše, se sezónně hojnými zdroji potravy, problémem, kterému severští lovci a sběrači čelili, nebylo nedostatečné množství potravy, ale spíše otázka, jak zajistit dostatečné množství těchto zdrojů během krátkého období, kdy se tyto zdroje stávaly dostupnými. Nejjednodušší řešení bylo zvýšit společné lovecké aktivity zaměřené na využívání sezónně hojných zdrojů potravy. Toto zřejmě byla strategie populací dorsetských Paleoeskymáků – a v menší míře populací raně současných Indiánů – přijatá v prvním tisíciletí n. l. Dorsetští Paleoeskymáci, vycházející z rané přímořské adaptace, zaměřili své intenzifikační úsilí na tuleně grónské. Dorsetské lokality na nechráněném vnějším pobřeží – v místech ideálně vhodných k lovu tuleňů grónských – jsou mnohem větší než lokality raných groswaterských lidí. Poseté velkými polopodzemními obydlími a bohatými úložišti pozůstatků tuleňů grónských byla tato stanoviště místem velkého seskupení lidí a stálého osídlení (Renoufová 2003a). Soudobé populace raně současných Indiánů přijaly méně intenzivní, ale dosti podobnou strategii, třebaže zaměřenou ve větší míře na karibu. Největší naleziště raně současných Indiánů jsou rozdělena mezi nechráněné pobřeží, pravděpodobně kvůli lovu tuleňů grónských nebo alek velkých, a vnitrozemí kvůli lovu karibu (Holly 2002a). Ostrov byl rovněž jevištěm intenzivní spoluexistence od 15. století, kdy byli Beotukové přinuceni „sdílet“ ostrov s evropskými rybáři a osadníky. Jak osídlení a aktivity Evropanů vzrůstaly, Beotukové byli zatlačeni z pobřežních sídlišť do vnitrozemí. Jakmile byli Beotukové omezeni na vnitrozemí, zkusili se vyrovnat s evropským pronikáním zintenzivněním svého úsilí zajistit si karibu a jiné vnitrozemské zdroje. Za tímto účelem se seskupili do malých vesnic podél břehů
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516584
2 Místo „Jiných“ v intenzifikaci lovu a sběru
Obrázek 7 – Obecné trendy v subsistenčních strategiích, typech obydlí, vzorcích osídlení a sociální organizaci od roku 800 př. n. l. do roku 1829 na ostrově Newfoundland. 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516584
Čítanka textů z ekologické antropologie: Amerika
Exploits River, kde společně pronásledovali karibu, budovali kvůli tomu rozsáhlé ohrady a zásobárny a uchovávali velké množství potravin. V jiných dobách se ostrov zdál být převážně v držení jedné dominantní populace. Ačkoli nechci budit dojem, že tyto skupiny byly izolované, nebo že jiní lidé nenavštívili v těchto dobách ostrov, jsou zde jen malé důkazy naznačující, že by tyto návštěvy byly intenzivní, rozšířené nebo trvalé.5 V těchto dobách měly dominantní skupiny ostrov pro všechny účely a záměry převážně pro sebe. Zdá se, že k této situaci došlo během držení ostrova groswaterskými Paleoeskymáky (mezi lety 800 př. n. l. a 100 n. l.) a během pozdní prehistorické fáze osídlení současnými Indiány (mezi lety 1100 až 1500). V těchto dobách usídlené populace lovců a sběračů přijaly adaptaci, která zahrnovala široce založenou subsistenci, častou sídelní mobilitu a roztroušenou strategii usídlení. Důkazy pro existenci obydlí jsou řídké, a pokud byly nalezeny, jen nepatrné. Úložiště odpadků jsou neobvyklá a existují jen malé důkazy pro větší společenská seskupení. Největší naleziště, kterých je málo, se spíše nalézají v oblastech nabízejících přístup jak k pobřeží, tak do vnitrozemí. Pravděpodobně tato sídliště fungovala jako malé základní tábory, možná domov pro jednu nebo dvě rodiny, které využívaly přístup k široké škále zdrojů potravy. Naleziště na nechráněném pobřeží a v hlubokém vnitrozemí jsou naopak obvykle malá a naznačují krátkodobé osídlení založené na zajišťování sezónních zdrojů. Konečně jsou jen malé důkazy naznačující, že sídliště byla scénou hustého, soustředěného a dlouhodobého seskupení lidí, jak tomu bylo u Beotuků a dorsetských lidí.
Závěry: sociální vztahy, populační tlak a lovecko-sběračská intenzifikace Epizody zvýšeného usedlého osídlení na ostrově Newfoundland, sociální seskupení a intenzifikace zdrojů se shodují s obdobími kulturního spolužití. Skutečností se zdá být i opačný stav; v dobách, kdy byl ostrov zcela v držení jedné skupiny, lidé přijali široce založenou subsistenční ekonomii, stávali se pohyblivějšími a tvořili malé sociální skupiny. Byl vysloven názor (Renoufová 1993), že tyto rozdíly, jak se projevovaly mezi Paleoeskymáky, možná vyjadřují kulturní odpovědi na odlišné klimatické podmínky. Například proměnlivé klimatické podmínky během groswaterského osídlení možná měly vliv na velké roční výkyvy v ledovém pokryvu, a tudíž na každoroční dostupnost tuleňů grónských. Priscilla Renoufová uvádí (1993), že lovci a sběrači, pokoušející se vyrovnat se s těmito nepředvídatelnými podmínkami, přijali druh široce založené subsistenční strategie a vzorec pohyblivých sídlišť, 5 Toto zahrnuje návštěvy mnoha domorodých skupin v oblasti (tzn. Mikmaků a Inuitů) a rovněž seveřanské osadníky kolem roku 1000 n. l.
98
Ukázka elektronické knihy