Život poddaných v 18. století: osud, nebo volba?
připočítat k uvedenému počtu duší asi 20 %, v případě, že byla respektována instrukce o 12. roku věku jako věku, kdy se obvykle přistupuje ke zpovědi, je třeba připočítat až 32,5 %.3 Nabízí se možnost porovnat počty duší, deklarované duchovenským přiznáním, s počty osob, které pro rok 1713 (resp. 1714) udává poddanský seznam, a z rozdílu zjistit, jaké procento osob ve fasích chybí. Umožnilo by to rozhodnout, zda ve far‑ nosti Horní Police byly mezi „duše“ započítány osoby nejméně dvanáctileté anebo i mladší. Jakkoliv je tento postup lákavý, nedovoluje tuto otázku, jak dále uvidíme, jednoznačně rozřešit. Pro tento účel lze použít jen lokality plně patřící do kola‑ tury Horní Police (tedy nikoliv jen z části) a zároveň podchycené v poddanských seznamech: Horní Polici, Dolní Polici, Havraní a Novosedlo. Pro největší, a tedy z hlediska statistického nejreprezentativnější lokalitu, Horní Polici, však platí, že poddaných osob zachycených v seznamech je méně (409) než vykázaných duší (426). Může to být proto, že v místě žila řada osob, jež poddansky nepříslušela pod vrchnostenský úřad v Horní Polici, počínaje úřed‑ níky vrchnostenské kanceláře a konče personálem polických vrchnostenských podniků (pivovar, pila, mlýn). Jistou roli mohli hrát i jedinci osobně svobodní, kteří nebyli ve službách vrchnosti. Pokud by byl tento předpoklad správný, lze na tomto místě dokonce odhadnout početní sílu těchto osob neevidovaných pod‑ danskými seznamy: pokud zvýšíme sumu deklarovaných duší o počet osob od‑ povídající 28 % (střední hodnota mezi uvažovanými 20 % na jedné a 32,5 % na druhé straně), pospějeme k odhadu 546 lidí, jejž v rámci Horní Police spadali pod pastorační péči polického faráře (včetně dětí). Jestliže víme, že 409 osob z toho byly poddaní, zbývá přibližně 130–140 jedinců, kteří nebyly vedeni poddanskými seznamy, ale přijímali v polickém kostele. Snad se jedná právě o vrchnostenské úředníky, resp. zaměstnance a jejich rodinné příslušníky (asi kolem 20 rodin). Druhé, nikoliv nereálné vysvětlení je, že do výkazu duší pro Horní Polici byli zahrnuti i farníci z vísky Stoupno, která samostatně v přehledu polického faráře nefiguruje, přestože určitě musela do kolatury patřit. Této možnosti by nahrávala i skutečnost, že v dalších přípravných materiálech Tereziánského katastru a také v závěrečných elaborátech jsou údaje o obyvatelích Stoupna vždy zahrnuty do součtů pro Horní Polici. Pokud by tedy platilo toto druhé vysvětlení, skrývá se pod 426 vykázanými dušemi nejen část z 409 poddaných z Horní Police, ale rovněž část obyvatel Stoupna, kterých poddanský seznam k roku 1713 (1714) eviduje 157. 3 Otázka podílu dětí předzpovědního věku v populaci byla diskutována obzvláště v souvislosti se Soupisem podle víry z roku 1651. Soupis na řadě panství dětskou složku neeviduje, takže bylo nutné určit, jaké procento populace v těchto případech chybí. Na základě údajů z 11 panství z Loketska, kde byly za chyceny děti již od narození, navrhl R. Schreiber připočítat na děti přezpovědního věku (do 12 let) 28 % ve městě a 32,5 % na venkově. Jeho závěry potvrdil i E. Maur, který měl k dispozici Soupis podle víry z daleko reprezentativnějšího okruhu panství. Srov. Eduard Maur, Problémy demografické struktury Čech v polovině 17. století, Československý časopis historický 19, Praha 1971, s. 839–870, zejména 844–845. Přestože situace po třicetileté válce byla výjimečná a zakládala četná specifika demografické struktury, lze s jistou dávkou opatrnosti předpokládat, že i kolem roku 1713 se podíl dětí do 12 let pohyboval kolem 30–32,5 %.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516520
2. Populační poměry na panství
Podle seznamů tedy žilo v obou lokalitách k roku vyhotovení duchovenské fase dohromady 566 osob; 140 jedinců chybějících do tohoto počtu v přiznání polic‑ kého faráře by pak představovalo 24,7 % osob, což by odpovídalo předpokladu, že v údajích o počtu duší v Tereziánském katastru chybí spíše děti mladší 8 než 12 let. Ale skutečnost bude patrně někde uprostřed: Stoupenští snad do počtu duší v Horní Polici zahrnuti jsou, ale zároveň patrně platí, že část přiznaných farníků mohl představovat i nepoddaný vrchnostenský personál. Okolnost, že v Horní Polici byl s velkou pravděpodobností přítomen přesněji nezjistitelný počet nepod‑ daných osob, nedovoluje tuto lokalitu použít k odhadu, jaký podíl představovaly děti nezahrnuté mezi „duše“. Podobně nepoužitelnou pro tento odhad se zdá být i Dolní Police, kde se na‑ opak rozdíl mezi počtem duší a počtem poddaných jeví nereálně veliký: zatímco duchovenská relace udává v obci 75 duší, seznam z roku 1713 (1714) eviduje 144 poddaných. Rozdíl činí 69 osob, což je téměř 48 % všech seznamem evidovaných oby‑ vatel vesnice. Tento vysoký podíl v seznamu přebývajících osob jistě nelze přičíst na vrub ani dětem do 7, ani dětem do 12 let (ve skutečnosti jich je v seznamu pro Dolní Polici zaznamenáno 27, tj. 18,8 %, resp. 36, tj. 25 %). Těžko vysvětlit, proč je počet duší v duchovenské fasi tak nízký. Zbývají nám tedy dvě drobné vísky: Havraní a Novosedlo. Obě představují tak malý vzorek, že na jeho základě lze stěží činit nějaké závěry. V Havraní udává duchovenské přiznání 33 duší, podle poddanského seznamu zde žilo k roku 1713 rovných 47 osob. Rozdíl 14 osob představuje 29,7 %. Když ovšem zkonfrontuje‑ me tento podíl, který by mohl teoreticky připadat na děti do 12 let, se záznamy poddanského seznamu z roku 1713 (1714), zjistíme, že leží právě kdesi uprostřed mezi podílem dětí ve věku 0–6 let (23,4 %) a podílem dětí ve věku 0–11 let (34 %). Problematické, i když poněkud jinak, je i zjištění stran vesnice Novosedlo. Rozdíl 16 osob, k němuž se dobereme porovnáním počtu duší (30) s počtem poddaných v seznamu (46), představuje 34,7 % zdejšího obyvatelstva, což by ukazovalo na to, že mezi vykázanými dušemi chybí děti do 12 let. Ale poddanský seznam v této lokalitě zachycuje pouze 6 dětí do 7 let (13 %) a 8 dětí do 12 let (17,4 %). Počet dětí předzpovědního věku (do 12 let), k němuž lze dospět prostřednictvím pod‑ danského seznamu, je tedy o polovinu nižší nežli počet osob, které v seznamu ve srovnání s údajem duchovenské fase přebývají. Žily snad v Novosedle v hojnější míře osobně svobodné osoby? Konfrontace duchovenského výkazu o počtu duší v jednotlivých lokalitách s podílem dětí do 7, resp. 12 let v poddanských seznamech tedy neumožnila roz‑ hodnout, zda jsou ve farnosti Horní Police v počtu duší zahrnuty již děti od 7 let nebo až děti od 12 let: rozumné tedy bude uchýlit se ke kompromisu. Pokud by v údaji o duších z duchovenských fasí chyběly děti do 7 let, po připočítání 165 osob (tj. 20 % z deklarovaného počtu duší) dospějeme k celkové sumě 991 farníků. Po‑ kud bychom předpokládali, že přiznání zachycuje pouze osoby starší 12 let, bylo by nutné přidat k uvedenému počtu duší ještě 268 osob: získali bychom pak sumu 1094 osob příslušných k farnosti Horní Police. V obou případech se jedná o krajní 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516520
Život poddaných v 18. století: osud, nebo volba?
odhady, takže je pravděpodobné, že skutečný počet hornopolických farníků ležel k roku 1713 někde mezi uvedenými hodnotami. Předpokládejme tedy, že pod far‑ nost Horní Police spadalo k datu vyhotovení duchovenského přiznání 1043 osob. I když odhlédneme od jisté možnosti, že poličtí farníci nechávali své děti křtít mimo farnost, popř. že ve farnosti byl udílen křest ratolestem osob nepříslušejících do kolatury (tato eventualita se ovšem příliš nepotvrzuje),4 zůstává stále problém proměny počtu farníků během sledovaných dvou dekád. Rozhodla jsem se proto pro každý rok předpokládat jiný celkový počet duší, který lze získat tak, že k sumě stanovené pro předchozí rok se přičte, resp. se od ní odečte rozdíl mezi počtem narozených a počtem zemřelých v předešlém roce (podle toho, zda bilance byla pozitivní či negativní). Základem je zde údaj, k němuž jsme dospěli pro rok 1713: pro rok 1714 tedy přičítám k oněm odhadovaným 1043 duším 16 osob, což je rozdíl mezi 41 narozenými a 25 zemřelými v roce 1713. V dalších letech pak postupuji analogicky. Podobnou metodou dospívám i k údajům o počtu duší před rokem 1713, jen s tím rozdílem, že přírůstek odečítám. Přestože tento postup předpokládá nulovou migraci obyvatelstva, která jistě není příliš nereálná, lze jím vystihnout tendenci k plynulému nárůstu počtu farníků. Od tohoto proměnlivého základu pak odvozuji přirozený přírůstek pro jednotlivé roky (tabulka II.1). Jestliže je uvedený metodický předpoklad oprávněný, lze konstatovat, že mezi lety 1709 a 1729 narostl počet duší příslušných k farnosti Horní Police o 211 osob (tj. o 21,1 %) při průměrném ročním přírůstku 9,2 promile. V rozmezí let 1709–1729 došlo pouze ve třech letech k situaci, kdy počet zemřelých byl vyšší než počet na‑ rozených a populační bilance byla tudíž negativní: jednalo se o roky 1720 (počet zemřelých byl o 6 vyšší než počet narozených), 1721 (zemřelo o 2 osoby více, než se toho roku narodilo) a 1723 (opět bylo zemřelých o 2 osoby více než narozených). V ostatních letech byla bilance mezi počty narozených a zemřelých populačně pří‑ znivá. Ve dvou třetinách sledovaného období vzhledem k počtu farníků dokonce mimořádně příznivá, takže roční přírůstek je vysoce nadprůměrný (v polovině případů se pohybuje nad 10 promile za rok). Přirozený přírůstek pro jednotlivé roky je dosti rozkolísaný, což je jistě do značné míry důsledek skutečnosti, že pracujeme s relativně malým vzorkem po‑ pulace. Tato rozkolísanost ale může – zejména v případě zemřelých – vnucovat otázku, zda byly zápisy do matriky prováděny vždy ve správném chronologickém sledu a se správným datem. V tomto ohledu se však studovaná matrika jeví velmi 4 Podíl novorozeňat narozených polickým farníkům a pokřtěných mimo farnost odhaduji na 8,1 % (viz charakteristika pramenů v příslušné kapitole). Nakolik obvyklým jevem byl křest dětí nepříslušejících do farnosti v polickém kostele, lze odvodit pouze z četnosti matričních zápisů, kdy jsou jako rodiče uvedeny osoby z lokality, která do kolatury nepatřila. Takové případy se ve studované matrice prakticky nevyskytují. A to i přesto, že chrám Navštívení Panny Marie v Horní Polici byl význačným poutním místem, kam u pří ležitosti svátku Navštívení přicházelo několik tisíc poutníků (J. G. Sommer ve své topografii z roku 1833 hovoří o 40 tisících), a dala by se tedy – přinejmenším během hlavní pouti – očekávat řada křtů a svateb osob nepříslušejících do farnosti. Snad pro tyto účely existovala zvláštní matrika, což nám velmi ulehčuje situaci, protože můžeme od migrace odhlédnout.
98
Ukázka elektronické knihy