LAURA MARTINOVÁ
pomalu a v duchu se mu vybavila příjemná vzpomínka na to, jak společně s matkou a bratry sedí večer u hořícího krbu a hrají si. „Možná se to lépe hraje v rodinném kruhu, ale můžeme to zkusit.“ „Jak se to hraje?“ „Jeden člověk si vybaví nějakou vzpomínku nebo příhodu, která se jim v životě přihodila a druhý má tři otázky na to, aby zjistil, jak starý ten člověk v té době byl. Když neuhádne, musí se vzdát.“ Henrietta naklonila hlavu na stranu a usmála se. „To by mohla být legrace. Začnete?“ Thomas se na chvíli zamyslel a v duchu rychle prošel poslední nešťastná léta svého života a snažil se najít nějaké veselé okamžiky. „Moje první vzpomínka je velice tragická,“ začal. Díval se při tom Henriettě přímo do očí a snažil se neusmívat. „Bylo to, když mně utekla moje myška, můj domácí mazlíček. Vždycky jsme měli strach, že volání divočiny pro ni bude příliš silné, vždyť jsme také žili na venkově.“ „A teď mám tři otázky?“ ujišťovala se Henrietta. „Ano.“ „Byla ta myška vaším prvním mazlíčkem?“ „Ano.“ „Už jste v té době chodil do školy?“ „Dobrá otázka. Ne.“ Henrietta se na chvíli zamyslela a potom položila svou poslední, třetí otázku. „Plakal jste?“ „Ano.“ „Myslím, že vám bylo pět. Byl jste ještě příliš malý na to, abyste se staral o to, co si budou myslet vaši bratři, když budete plakat, a ještě jste nebyl tak starý, aby vás poslali do školy.“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516511
NOC S HRABĚTEM
„Jde vám to výborně, Henrietto.“ „Uhodla jsem?“ „Ano. Teď jste na řadě vy.“ Díval se, jak přemýšlí. Vypadala uvolněně a na tvářích se jí rozhořel ruměnec. Baví se, v jeho společnosti je jí dobře a nebojí se to dát najevo. „Bylo to, když jsem poprvé viděla moře…“ Malinko kriticky se zasmála. „Vlastně to bylo při jedné ze tří příležitostí, kdy jsem viděla moře. Zmínila jsem se o tom, že moji rodiče neradi cestují? Dávali jsme si zmrzlinu v jedné příjemné malé cukrárně přímo na promenádě a na pláži jsme sbírali mušle.“ „Byla jste ještě tak malá, že jste si hrála v písku?“ zeptal se. „Ano, ačkoliv matka si myslela něco jiného.“ „Kdo s vámi na pobřeží byl?“ „Moji rodiče, Caroline a její matka, a naše vychovatelka, slečna Jonesová. S Caroline jsme několik let měli společnou vychovatelku.“ „Dělali jste tam ještě něco jiného?“ „Brouzdali jsme se ve studené vodě a procházeli se po promenádě.“ „Myslím, že vám mohlo být devět.“ „Skoro jste se trefil. Bylo mně deset. Bylo mně deset a byla jsem poprvé u moře.“ Thomas pocítil náhlé nutkání navrhnout jí, aby spolu jeli na výlet na pobřeží. Bylo to naprosto směšné, v tuto roční dobu a v tomto počasí nebylo pobřeží zrovna příjemným místem na výlety. Navíc Henriettu rozhodně nezná tak dobře, aby vůbec mohli zvažovat jakýkoliv výlet na stejné místo ve stejnou dobu. Přesto cítil, že touží po tom procházet se s ní po promenádě, kupovat jí zmrzlinu, sedět na slunci a užívat si 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516511
LAURA MARTINOVÁ
přítomný okamžik. Mohla by si stáhnout punčochy s brouzdat se ve studené vodě. Očima přelétl k jejím nohám, které si položila vedle sebe. Vypadala spokojeně a uvolněně jako doma. Thomas si pomyslel, že přesně takové by to bylo, kdyby měl Henriettu za manželku. Byli by uvolnění, spokojení a šťastní. Nechápal, odkud se mu ta myšlenka vloudila do hlavy a raději ji rychle zahnal. Možná po Henriettě touží a v její společnosti je mu dobře, ale rozhodně si už nehledá manželku. „Mám pokračovat?“ navrhl rychle. Potřeboval myslet na něco jiného, aby mu už myšlenky neproudily tak nepřijatelným směrem. „Ano, prosím, pokračuje. Ta hra se mně moc líbí, Miltone,“ usmála se. Líbilo se mu, jak pronesla jeho jméno. Připadalo mu, že z jejích úst zní tak jemně. Dovedl si představit, jak mu ho šeptá do ucha a při tom se k němu nahá tiskne. Rychle si odkašlal a snažil se skrýt svou reakci na to, co se mu honilo hlavou. Nechápal, odkud se mu tam ta představa vzala a rozhodně potřeboval zahnat veškeré myšlenky na Henriettu ve své ložnici. „Moje první plavba na lodi,“ prohlásil a snažil se soustředit na hru. „Měl jsem velice silnou mořskou nemoc a celou dobu jsem strávil ohnutý přes zábradlí.“ „Kam jste plul?“ „Do Francie.“ „S kým jste tam byl?“ „S jedním ze svých bratrů. S Richardem, tím prostředním,“ vysvětlil. Henrietta se zamračila, jako kdyby nevěděla, jak má s jeho odpověďmi naložit. 100 Ukázka elektronické knihy