VELKÝ PTÁK DOKÁŽE DIVY
První dny školy prozatím přeskočím. Radši ano, teď chybí nálada. Důležitá událost, která nastartovala další neuvěřitelný děj, se stala začátkem října. Vcelku se ochladilo. Hromotluk Brázda tedy tvrdil, že se obrátily na druhý bok mrtvoly na blízkém hřbitově, ale nějak jsem mu nevěřil. Že by ony mohly za ledový vítr a občasný bodavý déšť? Na nedělním posezeníčku vládla dobrá nálada a začalo se probírat tajemství, které nebylo určené mým uším. Karbaníci zatoužili po úplném soukromí a otec mě odeslal seškrábnout a spláchnout sajrajt z betonu na dvorku. Setmělo se a i Lucifer zalezl za patnáctkou slepic do ložnice. Kolikrát jen jsem otci připomínal, aby spravil dvířka od kurníku. Marně. Vždy mi namáhavě předvedl, že když se chce, všechno jde. Pomáhal si tedy kopanci, ale to není důležité. Dvorek byl pustý, zaslechl jsem pouze občasný výbuch smíchu z otcova pokoje a domluvu slepic na další den. Vzal jsem malý vojenský rýč a začal jsem jím škrtat o beton. Stál jsem čelem ke dveřím domu, protože nad nimi nástup tmy krásně rozpouštělo oslnivé světlo stovky žárovky, kterou si otec vypůjčil od požární zbrojnice. Byl ovšem uvědomělý a poctivý a našrouboval místo ní bludičku čtyřicítku. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516448
Netrvalo to dlouho. Zezadu jsem ucítil prudký náraz. Nezadržitelně jsem padal vpřed. Obličej jsem vtiskl do hromádky seškrábaného sajrajtu. Pozdní výkřik umlčely slepičince a kohoutince. I do nosu jsem nabral neskutečně zapáchající lepkavou hmotu. V životě jsem v ústech neměl odpornější věc. Převrácený žaludek ovšem znamenal nejmenší problém. Zarytí pařátů přes hustý svetřík do kůže se také dalo přežít. Nebyl jsem z cukru. Otcova tvrdá výchova za pomoci škrábanců mě zocelila. Ale ten ostrý zobák. Neuvěřitelně rychlý. Pomstychtivý. Odplata Lucifera za všechen posměch a věznění pod škopkem. Prokloval se přes pletený svetr a košili až na holé tělo. Záda mi hořela. Hlavou mi blesklo: zemřu. V pouhých šesti letech naposled vydechnu do slepičinců a kohoutinců. Hrozná představa! Nestvůra nade mnou nepolevovala. Za chvíli mě celého rozcupuje na nejmenší kousíčky. Vnímal jsem, jak stéká horká krev. Moje vlastní! Nadzvedl jsem hlavu. Namáhavě jsem vykašlal nálož hoven z úst. Tlumeně jsem křikl: „Pomóc!“ Bohužel slabý hlásek neznačil možnou budoucí záchranu. Vyplivnul jsem zbytek hnusu. Lucifer snad zvýšil tempo klování. Cítil jsem se jako kacíř, pod nímž zapálili hranici. Plameny ďábla mě olizovaly. „Pomóc!“ zahulákal jsem. Ne! Krom zuřivosti Lucifera jsem zaslechl z pokoje mariášníků hlasitý smích. Já umřu a chlapi se řehtají. „Pomóc, pomóc!“ „Ticho!“ zvolal mužský hlas. Hlas naděje patřící zcela jistě docentu Chytrému. * Řvoucí auto. Těžká noha na plynu. Svíravá bolest mi uvěznila oči pod víčky. Křikem jsem přehlušoval hluk motoru. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516448
Zpět na dvorek. Prudké otevření dveří a zahulákání „Hajzle jeden!“ donutilo kohouta seskočit z mých zad a odkráčet pyšně do bezpečí kurníku. Poprvé po uvědomění vlastního života jsem se ocitl v otcově náručí. Sebral mě z prochladlého betonu jako uhynulou zvěř. „Krvácí!“ zvolal docent Chytrý. „Tak to tento!“ radil zedník samice Šufan. „Kurva jedna kohoutí,“ okomentoval hromotluk Brázda. Na ráně mi skončilo poskládané tričko. Zasukovaný smradlavý ručník jistil tlak na zranění. Spěchali jsme do vesnice. Já se tedy nechal odnášet. První dlouhý dům po pravé straně. Z deseti oken svítilo jediné. Otec na starobylé dubové dveře prudce zabouchal. Musel pěst použít ještě třikrát, než se konečně zjevila mohutná postava faráře Pištura. „Velebnosti, Gabriel krvácí, musí do špitálu.“ „Probůh, Anatole, co se nevinnému dítěti stalo?“ zamumlal Pištur řečí, jíž v Holoubkově rozuměl snad pouze otec. „Zaútočil na něj dravý pták.“ „Síly pekelné útočí. Paní Prášilová promlouvá ze záhrobí.“ „Do prdele, velebnosti, nakopněte auto a jedeme. Musím mu držet ránu, aby nevykrvácel,“ vypálil otec a v náručí si mě nadhodil. „Já? Já již ochutnal malinko vína.“ „Jde o záchranu života, za volant můžete.“ Uběhlo deset minut, než se otevřela obří vrata a ven vystřelil šedivý sršeň, který za sebou nechával mohutný oblak dýmu. Auto před námi smykem zastavilo, farář Pištur velice namáhavě vylezl, aby otevřel dveře spolujezdce. Bakelitová nádhera, komunistická pomsta církvi, spokojeně brblala a netušila, co zažije. Dusil mě venkovní smrad, ale i ve stísněné kabince jsem si myslel, že jsem se ocitl poblíž rozpáraného tchoře. Pištur se nesnadně nasoukal dovnitř. Hlavu umístil do vybouchaného důlku 100
Ukázka elektronické knihy