98
c a t h e r i n e
c o o p e r
·
c o
o d h a l í
b o u ř e
sklenici vína z láhve bez etikety. Vypadá to, že jídlo bude tenhle týden pěkně hnusné, ale na druhou stranu můžeme během večeře vypít tolik vína, kolik chceme, i když za moc nestojí. Dáváme si načas. Adam a Nell vyprávějí o svém dni, pronášejí slova jako prašan, obřák, jízda šusem a další, kterým tak docela nerozumím. Will neříká skoro nic. Přemýšlím, jestli bych se nemohla vytratit do postele, jsem vážně unavená. Doufám, že Will nebude chtít sex. Pořád se na něho zlobím. Moje rozumnější já si uvědomuje, že se mě snažil učit – nemůže za to, že by si raději pořádně zalyžoval, než aby jen postával a snažil se mi pomáhat. Ale na druhou stranu, když o tom přemýšlím, moje méně rozumné já se jen ještě víc naštve. „Louiso? Co si o tom myslíš?“ zeptá se Adam. Nemám tušení, o čem je řeč – vztek na Willa způsobil, že jsem přestala poslouchat. Vím, že bych měla přiznat, že jsem je nevnímala, ale v Adamově vystupování je něco, co mě nutí připadat si jako hloupá malá holka, a jsem si jistá, že on nebo Nell by mě okamžitě setřeli nějakou posměšnou poznámkou, kdybych připustila, že jsem nedávala pozor. „No, hm,“ vyhrknu a cítím, jak rudnu. „To zní jako dobrý plán, co, Louiso?“ připojí se Will. Poprvé za celý večer se usmívá a vypadá optimisticky, a protože nevím, co jiného bych mohla říct, odpovím: „Jasně, super, proč ne?“ „Výborně,“ řekne Adam. „Zítra ráno tě přihlásíme na lekci. Ani se nenaděješ a budeš lyžovat jako profík!“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516394
99
c a t h e r i n e
c o o p e r
·
c o
o d h a l í
b o u ř e
25 Prosinec 1998, La Madière, Francie Will Z dneška jsem přímo nadšený. Počasí není tak dobré jako včera, ale docela ujde a já budu lyžovat CELÝ DEN. Většinou si o bratrovi myslím, že je jenom nafoukaný trouba, ale to, jak přiměl Louisu souhlasit s lekcí lyžování, byl geniální tah. Poznal jsem, že neposlouchala a nevěděla, co říkal. Ale měla to přiznat. A ano, neměl jsem využít její nepozornosti – věděl jsem, že o lekci lyžování nestojí. Nechtěl jsem už zažít den jako včerejšek. Bylo štěstí, že byla tak opilá, jinak by mi za to asi trochu vynadala. Ale takhle ze sebe vypravila jen: „Víš přece, že jsem už nechtěla lyžovat. Proč jsi mě s tím takhle přinutil souhlasit? To není fér,“ a svalila se do postele. Pomohl jsem jí svléknout se a zalhal jsem, že jsem si myslel, že změnila názor. „Bude to super,“ dodal jsem, „nerad to přiznávám, ale Adam měl možná pravdu – bude to pro tebe snazší, když tě bude učit profík.“ A i kdyby ne, instruktor dostane zaplaceno za to, aby poslouchal tvoje fňukání a pláč, takže toho budu ušetřen, pomyslel jsem si. Je mi dokonce jedno, jak moc je pohledný nebo jestli má sexy přízvuk. Nevadí mi, jestli se Louisa na jeden den do někoho neškodně zakouká, hlavně když si budu moct pěkně zalyžovat. „A slibuju, že ať se stane cokoliv,“ pokračoval jsem, „strávím s tebou celé odpoledne a následující den. Budeš moct lyžovat vlastním tempem, nebo se můžeme na lyžování vykašlat úplně a zůstat třeba v posteli nebo tak něco.“ Pohladil jsem ji po tváři. Taky jsem byl trochu opilý. „Miluju tě,“ zašeptal jsem, ale ona už spala.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516394
100
c a t h e r i n e
c o o p e r
·
c o
o d h a l í
b o u ř e
26 Prosinec 1998, La Madière, Francie Louisa
Ukáže se, že Adam měl pravdu – mít instruktora je mnohem lepší než nechat se učit od Willa. K mé úlevě jsme zpátky na dětském svahu, kde jsme včera ráno začali. Jean-Marc dělá pomalu oblouky přede mnou, zatímco trénujeme plužení – nahoru po kouzelném koberci a dolů po krátkém svahu, znovu, znovu a znovu. „Myslím, že to váš přítel trochu uspěchal, když vás vzal na zelenou,“ řekne po možná deseti sjezdech. „Ale myslím, že teď už jste na ni připravená. Ovšem jen jestli chcete.“ Tak se opět přesuneme na zelenou sjezdovku. A okolo poledne jsem vyčerpaná, ale umím trochu lyžovat, a dokonce začínám chápat, co na tom lidi baví. Už se na Willa skoro vůbec nezlobím za to, že na mě tak tlačil a pak mě opustil, takovou mám ze sebe radost. Nemůžu se dočkat, až mu ukážu, co umím. Vyčerpaná, ale nadšená zamířím do restaurace, kde se mám v půl jedné setkat s Willem. Umím už dokonce nést lyže, aniž bych je upustila, protože si Jean-Marc dal tu práci a ukázal mi, že si je mám položit na rameno tak, abych měla vázání za sebou, a ne před sebou, jak jsem to zkoušela předtím. Všechno vypadá dobře. Nakonec to přece jenom zvládnu. Na oslavu si objednám vin chaud a přelétnu pohledem jídelní lístek. Doufám, že si Will užil pěkné dopoledne s Adamem a Nell a že si zalyžoval do sytosti, protože odpoledne chci lyžovat s ním, aniž bych měla pocit, že mi prokazuje
Ukázka elektronické knihy