98
Linda Howard & Linda Jones • Po západu slunce
důležitý, ať už by měl jakoukoliv informační hodnotu. Žili v izolaci, odstřiženi od aktuálních zpráv, od přátel a rodin. S takovou situací se nikdy předtím nesetkali, a tudíž se na ni nemohli připravit. Stanice se ohlásila. „Hlásí se vám Robert Keller.“ Sela moderátora znala. Obvykle vítal posluchače s humorem a drzými připomínkami, dnes si však zachovával vážný tón. „Guvernér poslal spojku se zprávou, že národní armáda v Tennessee dělá, co může, aby hlavní město Nashville zabezpečila. Všichni zúčastnění se však potýkají s rychle se snižujícími zásobami paliv. Dostalo se nám také množství nepotvrzených zvěstí, týkajících se plošného rabování a několika smrtelných přestřelek. Za další – nouzové infrastruktury nejsou v tuto chvíli v provozu, proto je nezbytné, aby každý se svými zásobami hospodařil co nejrozumněji.“ Hlas se mu zachvěl, potom si odkašlal a pokračoval. „Místní supermarkety jsou prázdné, ale občané Knoxvillu kritickou situaci zvládají. Starejte se o své bližní a dávejte na sebe pozor. Další aktuální informace přineseme zítra v devět hodin ráno.“ Nastalé ticho jako první prolomila Barb. „Zajímalo by mě, jestli se všem studentům podařilo dostat domů.“ „Doufám,“ odpověděl Mike. „Neumím si představit, že by se město dovedlo postarat o dvacet osm tisíc hladových děcek.“ Krátký přehled zpráv sice nebyl zalitý sluncem, alespoň se však nenaplnily jejich nejčernější scénáře. Samotný poslech vysílání působil jako náplast na duši. Nějaká technologie stále fungovala, alespoň pro tuto chvíli. Následující ráno se před Caroliným domem shromáždil dvojnásobný počet lidí. Sela dorazila s vycházejícím sluncem, a když o něco později vyhlédla z okna, polekala se. „Budeš si muset pořídit větší dvorek,“ okomentovala. Carol jí koukla přes rameno a vykulila oči. „Pro Kristovy rány! Musíme změnit místo setkávání.“ Už skoro nastal čas, proto sebrala rádio, vyšla ven a položila zařízení na připravený skládací stolek. Dobrovolníci zbě-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516392
99
Linda Howard & Linda Jones • Po západu slunce
sile točili kličkou, aby jim baterka vydržela co nejdéle. Možná dnes vysílání potrvá déle, poskytne více informací. „Hlásí se vám Robert Keller. V severním Knoxvillu včera večer došlo k rozsáhlému rabování. Máme svědectví několika občanů, že po mezistátní dálnici do města přijížděli lidé z nejrůznějších lokalit. Naši policisté předvedli heroickou práci a díky nim je nyní v ulicích klid. Nemocnice nepřijímají kritické případy – zásoby léků a dalších zdravotnických potřeb se rychle tenčí, proto je potřeba s nimi nakládat uvážlivě, aby byla zajištěna péče pro co největší množství obyvatel.“ Dále moderátor vyjmenoval adresy otevřených azylových domů, uvedl, v jakém čase a na jakém místě budou rozdávány příděly jídla a vody, a k tomu připojil varování, že „o pořádek se postarají ozbrojení strážníci“. Pak se rozloučil a připomenul čas dalšího vysílání. Nato kdosi zamručel: „Ještěže bydlíme tady.“ Zatímco občané Wears Valley se spojili, ve větších městech lidé podléhali panice. Jenže do nejbližšího města to měli dál než padesát kilometrů. Sela nepochybovala, že podobné zprávy znějí po celé zemi, nebo alespoň tam, kde mají přístup k rádiovému vysílání. Venkovské oblasti byly od okolního světa odstřiženy úplně. Údolí si vedlo dobře. Poslední dny byly sice stresující a z každého úhlu podivné, ale ne nezvladatelné. Nefungovala televize, ani mobilní telefony, neexistovala možnost, jak se spojit s okolními městy. Sela se ani neobtěžovala chodit do krámku, jelikož doma měly vše, co potřebovaly. Sousedé si navzájem pomáhali a obdělávali zahrádky ve snaze vyprodukovat co nejvíc plodin. Jediný skleník široko daleko jim poskytoval zeleninu, která v nadcházejících měsících přijde vhod. Pracovali, pomáhali si. Vládla poklidná atmosféra a počasí jim přálo. Ale jak se bude situace vyvíjet dál? Kdoví… Selu představa dlouhodobého výpadku elektřiny děsit nepřestala, ale už si nedělala plané naděje. Celý svět zhasl a podle Bena potrvá měsíce, možná roky, než se vše podaří znovu
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516392
100
Linda Howard & Linda Jones • Po západu slunce
nahodit. Obyvatelstvu nezbylo nic jiného než skutečnost přijmout a připravit se na nejhorší. Barb s Olivií měly oči zalité slzami. Pláč nezpůsobil smutek, ale obyčejný strach. Knoxville ležel nedaleko a vandalství, ke kterému tam docházelo, se jich přímo dotýkalo. Carol spráskla ruce a zvolala: „Představení je u konce, vraťme se do práce. Zítra se sejdeme na velkém poli, abychom se tolik nemačkali.“ Sela se zadívala na odcházející dav a žasla nad tím, jak rychle se jejich životy obrátily vzhůru nohama. S Carol a Barb měly v plánu půl dne věnovat šití přikrývek na zimu. Olivia s kamarádkou zase pomáhaly staršímu páru se zahrádkou. Mladá děvčata si bez chytrých mobilů nevěděla rady, fyzická aktivita jim jenom prospěje. Sela dokonce Olivii jednou nebo dvakrát načapala s knihou. Také zkusila vzít do ruky jehlu a nit, ale na ruční práce neměla trpělivost. Sela na tom byla podobně, ale nedalo se nic dělat – přikrývky se samy neušijí. Pustily se do práce, a jak Sela vyšívala jeden steh za druhým, vzpomněla si na Bena. Bude se mít v zimě čím zahřát? Vzápětí se sama sobě vysmála. Samozřejmě že ano. Ze všech lidí, co znala, byl nejlépe připravený. Nic mu nechybělo. Žádný zloděj by si na něj netroufl, a pokud ano, špatně by skončil. Jenže to ještě neznamená, že má vše, co potřebuje. Sousedé se s ním nedělili o zásoby, nevyměňovali si s ním čerstvá rajčata za zmrzlé kuře, neměl se komu svěřit – i když si jej ve zranitelné pozici neuměla představit. Ale stejně. Být odkázán jen sám na sebe bylo těžké. Co když se zraní? Žil daleko od lidí, a kdyby si přivodil úraz a potřeboval pomoc, nikdo by se o tom nedozvěděl. Nedivila by se, kdyby byl schopen sám se operovat. Místo toho, aby ji ta myšlenka uklidnila, se jí do očí nahrnuly slzy. Rychle sklonila hlavu, aby si toho ostatní nevšimly. Kéž by se o něj zajímala už dřív, i když on se k ní nikdy příliš nehlásil. Za všechno mohla její uzavřená povaha. Proč se vedle něj chovala tak nesměle? Proč se na něj jedinkrát neusmála a nezeptala se, jak se mu daří? Pravděpodobně by
Ukázka elektronické knihy