KATHRYN HUGHESOVÁ
Vyveze mě na chodbu. Jedno kolo vozíku hrozně skřípe, a když zrychlíme, skřípot ještě zesílí. „Dnes má Beau první koncert v Lemon Tree,“ nadhodí Candice. „Moc se těším.“ „O tom nepochybuji,“ odvětím. „A určitě se vám budou hodit i peníze, které za něj dostane.“ Zastaví vozík v zimní zahradě a nedůvěřivě si mě přeměří. „Dělá, co může. Není jeho chyba, že nedostává víc nabídek na živá vystoupení.“ „A čí je to tedy chyba?“ Candice zesmutní. Uvědomím si, že jsem to trochu přehnala, a tak ji chytím za ruku. „Promiň, zlatíčko, nechtěla jsem tě zarmoutit. Jen mě mrzí, když vidím, jak se dennodenně dřeš, zatímco on… dělá to, co dělá.“ „Mně to nevadí. Ráda sem chodím, práce mě baví. Kromě toho tady nezůstanu navždy. Jednoho dne si otevřu kosmetický salon.“ Palcem ji pohladím po popraskaných rukou. „Candice, kdy jsi byla naposledy na dovolené?“ „Na dovolené?“ zopakuje, jako by ani netušila, co to je. „Kdy jsi měla naposledy volno,“ objasním. „Do Itálie poletíme až za několik měsíců. Myslím, že ještě předtím by ti prospěl krátký odpočinek.“ Odtáhne ruku. „Nepotřebuji odpočívat. Je mi dobře.“ Sedne si do křesla naproti mně a promne si spánky. „Candice?“ Zvedne hlavu. „Prosím?“ „Tajíš přede mnou něco?“ „Co myslíš?“ „Nevím. Vypadáš unaveně a tak nějak… podrážděně. Už se Beau smířil s myšlenkou, že odjedeš na týden do zahraničí?“ Zkrabatí čelo. „Víš, jak to chodí. Je smutný, protože mu budu chybět. Od té doby, co jsme se poznali, spolu trávíme téměř veš98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516328
KRABIČKA VZPOMÍNEK
kerý čas. Nebude to jednoduché.“ Vstane, opráší se. „Fajn, dost bylo řečí. Paní Culpepperová mi nabodne hlavu na kůl, jestliže co nejdřív nepřipravím stoly na odpolední čaj.“ „Nezhubla jsi náhodou?“ Dlaněmi si bezděčně sevře pas. „Cože? Ne… Ale minule Beau nadhodil, že bych mohla pár kilo shodit. Říká, že jsem jeho boubelka.“ Zasměje se, ale vidím na ní, že se jí to dotklo. „Boubelka?“ „Je to jen přezdívka. Nechce mě tím urazit.“ Přemýšlím, jak je možné, že Beaua nesnáším, ačkoli jsme se nikdy nesetkali. „Neposlouchej ho, Candice. Jsi krásná taková, jaká jsi.“ Pochybovačně se na mě usměje a odběhne. Výlet do Itálie bude mít katarzní účinek především na mě, ale postarám se, aby se i Candice cítila dobře. Zaslouží si to.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516328
16 Candice se pomalu ploužila po chodníku a deštník držela před sebou jako štít. Existuje horší počasí než nárazový vítr s kroupami? Autobus měl zpoždění, což znamenalo, že na Mauldeth Road musela dojít pěšky, a než dorazila před Lemon Tree, sotva popadala dech a leskla se jí tvář. Jemně zatřásla deštníkem a nesměle zamířila ke vchodu, před kterým stál vyhazovač. Svalnaté ruce měl překřížené na hrudi. „Dovolíte, prosím?“ zeptala se. „Vstupenku.“ „Cože? Odkdy je třeba do baru vstupenka?“ Zevnitř se tlumeně ozývala hudba, populární taneční hity provázely barevné záblesky reflektorů. „Podívejte, dneska večer tady hraje můj přítel. Snad mi nechcete tvrdit, že potřebuji vstupenku, abych si mohla poslechnout jeho vystoupení?“ Vytáhl psací podložku a přeletěl prstem po seznamu. „Jméno?“ „Candice Barnesová.“ Sloužilo mu ke cti, že seznam dvakrát zkontroloval, až poté podložku znovu odložil. „Je mi líto, ale nejste na seznamu. Vstupné je deset liber.“ „Myslíte to vážně?“ Zaštípalo ji v očích. „Nemám u sebe tolik peněz a přítel nezmiňoval, že budu muset platit.“ Ustoupil ode dveří, gestem naznačil, aby popošla blíž, a ukázal na malé pódium v koutě. „Tamhleto je váš přítel? Co se tváří, jako by byl Jon Bon Jovi?“ 100 Ukázka elektronické knihy