„Ano, slečno Lindo. Čekám na vás před školou!“ Úplně jsem na něj zapomněla. V tuhle dobu už na mě pokaždé čekal na školním parkovišti. „Thome, já nejsem ve škole, jela jsem taxíkem do květinářství. Mohl bys pro mě přijet?“ Věděla jsem, že mě neodmítne, ale taky jsem věděla, že než dorazím domů, tak už to všichni budou vědět. Thom mi pomohl všechny květiny donést až k jejímu pomníku. „Prosím, můžeš na mě počkat v autě?“ požádala jsem ho. Jen přikývl a usmál se na mě. Koupila jsem všechny druhy, které mě napadly. Neměla jsme tušení, jaké květiny měla ráda. Vše jsem upravila na prázdný pomník a květinu, která tam ležela opuštěná, jsem vložila do vázičky. Fotografie, na které byla Mattova máma, mě uchvátila. Byla tak nádherná. Srdce se mi svíralo urputnou bolestí. Neuměla jsem si představit život bez své mámy. „Omlouvám se,“ zašeptala jsem. „Za co se jí omlouváš?“ Škubla jsem sebou, až mi z ruky vypadla poslední květina. Překvapeně i poníženě jsem se otočila. Nechtěla jsem, aby věděl, že jsem to byla já. A už vůbec ne, aby mě tady viděl. „Matte?“ zahanbeně jsem zašeptala. „Co tu vyvádíš?“ jeho hlas byl stejně překvapený jako můj. „Jen jsem se chtěla omluvit,“ špitla jsem. A čekala, kdy na mne začne řvát. „Ale jí jsi přece nic neudělala?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516289
Matt měl pravdu, ale ublížila jsem jejímu synovi. A proč o své mámě pořád mluví jako jí, nebo ona? „Já vím, že ne, ale připadalo mi to správné,“ odpověděla jsem mu. Přistoupil k pomníku a prohlížel si všechny květiny. Pak se ke mně otočil a usmál se. „Děkuju, Lindo.“ Tohle mě úplně omráčilo. Bez rozmýšlení jsem se mu vrhla do náruče. „Promiň mi, Matte, všechno, co jsem ti kdy řekla,“ slzy mi vytryskly tak rychle, že už jsem je nestačila zastavit. Bylo toho na mě příliš. Robert, mamka, jeho dcera a Matt. Už jsem nedokázala být dokonalá. Ne před ním ani před mojí mámou. Byla jsem to já, Linda Marsová, která vyrůstala v chudé čtvrti jen se svojí mámou. Zvedla jsem hlavu k Mattovi, ale nepustila jsem ho ze svého sevření. „Odpustíš mi, Matte?“ Jen se usmál a snažil se jemně dostat z mého sevření. Cítila jsem, jak mu je nepříjemné, když ho objímám. Okamžitě jsem ho pustila a odtáhla se od něj. „Promiň,“ rozpačitě jsem zašeptala. Nebylo mi vůbec dobře. Nechtěla jsem po něm, aby mi vše odpustil hned a tady, ale vůbec by mě nenapadlo, že mu bude vadit neškodné obejmutí. „Já už raději půjdu,“ zakřehotala jsem. „Thomas na mě čeká.“ Jen přikývl a nechal mě beze slova odejít. Ten kluk pro mě byl jedno velké tabu. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516289
Skoro nic jsem o něm nevěděla, jen že mu před rokem zemřela máma, je chudej a bydlí s nějakým Ralfem. I přes tak málo informací mi byl ze všech lidí z Kalifornie nejblíž. Nasedla jsem k Thomasovi do auta a snažila se vytěsnit všechny emoce, které se mnou v tuhle chvíli cloumaly.
100 Ukázka elektronické knihy