a vykoukla z okna ven. Nevěřila vlastním očím. Od radosti zatajila dech a usmívala se od ucha k uchu. Dole před okny na zahrádce totiž stál Tobík a dával různé pokyny bílému pořádně chlupatému psovi. Rychle seběhla po schodech dolů a proběhla kuchyní, kde stáli dědeček s babičkou. O něčem se vážně bavili a Lála kolem nich jen tak v pyžamu vyběhla na zahradu. „My máme pejska?“ volala zvesela a už se k tomu chlupáči tulila. „Ty jsi krásný!“ Tobík ji hned začal tahat za ruku pryč. „Co děláš? Vždyť ho teď učím povel ‚sedniʻ.“ Lála tedy poodstoupila a zvědavě pozorovala Tobíka, jak se toho psa snaží přimět, aby si sednul, lehnul a dal pac. Pejsek byl celkem chytrý, protože po chvilce začal na povely docela správně reagovat. Lála výskala radostí a utíkala do kuchyně pro misku s vodou, aby tomu krásnému pejskovi mohla dát napít. „Musí mít určitě žízeň,“ říkala si pro sebe. V kuchyni opět narazila na babičku s dědou. „My máme pejska?“ ptala se znovu. Dědeček si ji posadil na klín a povídá: „Kdepak, děvče! To je nějaký zatoulaný pes. Bohužel ale nemá žádný obojek ani
- 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516288
známku, tak nevím, komu patří. Budu se muset projít po vesnici a zeptat se, zda si někdo nepořídil nového psa. Určitě ho budou hledat.“ Lála posmutněla. „A nemůžeme si ho nechat? Prosím, prosím!“ žadonila.
- 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516288
„To nejde, Lálo,“ přidala se babička. „Ten pejsek někomu patří a zatoulal se. Musíme ho vrátit jeho páníčkovi.“ Lála začala natahovat a vyběhla ven na zahradu. Pejsek k ní přiběhl a začal jí olizovat slzy, které jí tekly po tváři. „Musíme tě vrátit,“ šeptala mu do ouška, „ale já bych byla radši, kdybys zůstal s námi.“ Mezitím se vydali dědeček s Tobíkem po okolních staveních, aby zjistili, komu že ten chlupáč utekl. Netrvalo dlouho a soused ob jednu chalupu jim potvrdil, že se mu v noci zaběhl pes. A tak milého chlupáče odvedli zpátky domů. S touto novinkou běžela Lála k prasátkům. Kulíšek s Boubelínkem právě vstávali. Noční záchrana pejska je natolik zmohla, že zaspali ráno a probudili se až v poledne. Proto, když slyšeli Lálin příběh o zatoulaném sousedovic pejskovi, bylo jim hned jasné, že to bude ten samý, kterého v noci osvobodili. „No, a teď už je zase uvázaný u boudy,“ fňukala Lála a popíjela čaj, který jí Kulíšek připravil. „Třeba se mu zase podaří utéct,“ řekl Boubelínek s nadějí v hlase a významně mrkl na Kulíška.
- 100 Ukázka elektronické knihy