Každodenní život
Naše kola. K zapáleným cyklistům patřil i Oldřich Hořejší stojící uprostřed (VÚA‑VHA Praha).
V East Wrethamu se jezdilo na kole často. Například na lov bažantů a kachen, což však bylo přísně zakázáno. Alois Šiška popisoval, že chvilka na kole jim dala na okamžik zapomenout na válku, cyklistika fungovala jako terapie: „Rádi a často jsme jezdili na kolech, nejen kvůli sportu. Sotva nás obklopil hackomský les, spadlo z nás všechno napětí. Projížděli jsme mlčky, naslouchali tichu. Dýchali jsme vůni vřesu mateřídoušky a dozrávajících ostružin. Občas bylo slyšet plácnutí, pípnutí ptáka nebo cvrčka. Příroda je konejšivá. Chtělo se nám žít, válka bývala v takových okamžicích daleko. Co se ještě všechno stane? Kdy bude mír? Pohled na strážné kolem letiště a na čnějící hlavně protileteckých kanonů nás vracel do skutečnosti…“405 Zadní střelec Václav Robert Bozděch jezdíval na kole zcela prozaicky na základnu z nedalekého statku, kde byl ubytován.406 Radiotelegrafista Jan Plzák uváděl, že kola sloužila letajícímu i nelétajícímu personálu k povyražení: „Téměř každý vlastnil kolo, neboť k letadlům rozmístěným na okrajích letiště bylo dost daleko. Ale kolo se nepoužívalo jen k takovým obyčejným přesunům: pořádali jsme s ním 405 406
ŠIŠKA, A., c. d., s. 51. ROSS, H., c. d., s. 75.
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516286
Nad mraky
i různé soutěže – jezdili jsme přes úzkou lávku, která vedla přes okraj rybníka: vyhrál ten, kdo tuto dráhu ujel nejpomaleji. O pády samozřejmě nebyla nouze. Další disciplína spočívala v co nejpomalejším přejetí žebříku či prkna opřeného v polovině o sud – když se dojelo do poloviny, prkno se převážilo.“407
Slavnosti Jednou z prvních festivit 311. perutě byla návštěva exilového prezidenta Edvarda Beneše v Honingtonu 6. srpna 1940: „Na hlavním stožáru letí do výše československá vlajka a vlaje nad válečnou leteckou vlajkou Anglie. U vlajkového stožáru stráž. Pan president zastavuje se u sedmi anglických důstojníků, podává každému z nich ruku. To už peruť stojí v bezvadném pozoru.“408 Po přehlídce se Beneš věnoval tři čtvrtě hodiny vyslechnutí stížností, přání a poznámek příslušníků perutě, následně si prohlédl letoun Vickers Wellington. Po slavnostním obědě se uvolil přijmout delegaci z řad poddůstojníků a mužstva, aby následně pokračoval automobilem na základnu Duxford, kde byli umístěni čs. stíhači.409 Prezident Edvard Beneš se u třistajedenáctky vyskytoval poměrně často. Jiná návštěva proběhla 19. června 1941. Návštěva byla zahájena občerstvením a čajem, vždyť prezident dorazil chvilku před pátou hodinou odpolední. Poté si prezident prohlédl základnu a od 19.00 se konala slavnostní večeře pro zvané. V půl deváté večer Beneš pronesl řeč ke shromážděnému mužstvu, poddůstojníkům a důstojníkům.410 K nejvýznačnějším vojenským slavnostem u 311. perutě patřily návštěvy členů britské královské rodiny. Anglického krále Jiřího VI. s chotí přivítali naši letci i pozemní personál v druhé polovině ledna 1941. Král přijel 407 408 409 410
VANČATA, P., Klikař…, s. 56. Válečný deník 311. bomb. perutě, s. 46–48. Tamtéž, s. 48–49. VANČATA, P., Vocelovej…, s. 141.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516286
Každodenní život
Během návštěvy v East Wrethamu v roce 1941 se Edvard Beneš posadil i do kabiny wellingtonu (VÚA‑VHA Praha).
osobně udělit vyznamenání a podle deníků a vzpomínek se zdá, že zanechal zásadně pozitivní dojem.411 Zajímavostí královské návštěvy byla přítomnost německého bombardéru, který kroužil nad nízko visícími mraky a mohl kdykoliv zaútočit. Letci se neshodují, zda byl král natolik statečný, že pokračoval v přehlídce a jejich dekorování i přes hrozbu náletu, nebo zda si neuvědomoval, že motor nad mraky patří nepříteli. Richard Husmann se přikláněl k první variantě: „Náš král neutíkal z boje, anglický také neutíká a mluví s českým velitelem perutě francouzsky. Náš podplukovník začíná být rozčílený, 411
„Nyní král ve stejnokroji maršála letectva, s jedním širokým a čtyřmi úzkými prýmky na náramenících a s bohatě pozlaceným štítkem čepice, stojí osobně před námi, a královna, která dává přednost pastelovým barvám, a hlavně barvě modré – název královnina modř začíná být světově známým pojmem –, čeká ve svém namodralém, od osobního návrháře Normana Hartnella bezvadně vypracovaném plášti opodál.“ JÁNSKÝ, F., Zkouška důvěry, Praha 1985, s. 49.
99 Ukázka elektronické knihy