Svět v bouři
„Lidé jsou schopní i mnohem horších věcí.“ „Tohle ale neprovedli lidé.“ Na okamžik pocítili stejný zášleh hrůzy. Čím méně o stvůrách, které sužovaly Evropu, věděli, tím víc pracovala jejich představivost. Jako na povel oba otočili hlavu ke strážní věži. Tyčila se nad nimi varovně jako ukazovák – dál už ne, pokud nechcete skončit stejně. Einar po ní sklouzl pohledem a zadíval se do oken pod ní. Představil si, jak vchází, prohledává jednotlivé cely a nalézá u nich další a další těla – rozervané dozorce a napůl sežrané vězně, kteří neměli jak utéct před smrtonosnými vetřelci. Možná jim dozorci odemkli, když se zrůdy dostaly přes plot, aby měli aspoň malou šanci na záchranu, možná se jim společně povedlo schovat se na samotce, možná se dostali až do Eyrarbakki… Einar se ale nemohl zbavit pocitu, že pokud vejdou dovnitř, najdou tam jen jatka. „Ubezpečili mě…,“ začal Styrr, potom zaváhal a začal znovu. „Ubezpečili mě, že Islandu v tomhle směru žádné nebezpečí nehrozí.“ „Kdo?“ zeptal se Einar. Styrr jen zavrtěl hlavou. Znamenalo to, že o tom nechce nebo nesmí mluvit, a Einar ji97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516266
Kristýna Sněgoňová
nou odpověď nepotřeboval. Národní policejní komisař, nebo dokonce sám prezident. „Možná by nebyli tak kategoričtí, kdyby viděli tohle.“ Einar se rozhlédl. „Co budeme dělat?“ Oba se podívali směrem, kterým ležela rybářská osada. Jestli tu bylo dost zrůd na to, aby zmasakrovaly ohradu plnou koní a víc než dvě stě lidí ve věznici, co by jim zabránilo pokračovat do Eyrarbakki? „Vrátíme se k autu,“ rozhodl Styrr. „A co bude…“ „Vrátíme se k autu!“ Einar si přehodil AG3 přes rameno a vrátil se k bráně. Znovu se protáhli kolem mrtvého dozorce – elektrikáře napadlo, že mu zatlačí oči, ale při pohledu na to, které mu viselo na tváři, si to rozmyslel – a zamířili k silnici. Einar se nemohl zbavit hrozného pocitu, že je z věznice něco sleduje, že brána každou chvílí vrzne, že se za nimi ozve sípání… Protože znal zrůdy jen z knih, v jeho představách připomínaly obrovské skvrny, jako by někdo z okolního světa vystříhal kusy oblohy i země a nechal jen díry. Připadalo mu, že už na krku cítí horký dech, ačkoliv si nebyl jistý, čím a jestli vůbec dýchají. Učil se o nich ve 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516266
Svět v bouři
škole, ale jen povrchně, jako o něčem dávno zapomenutém – jako by se zapomenout snažili i učitelé. Nepamatoval si nic, co by mu pomohlo, kdyby se tu náhle objevily, a možná nic takového ani nebylo. „Jdeme k vesnici,“ uvědomil si najednou. „Já vím.“ „Myslel jsem…“ „Musíme se tam podívat.“ Styrr se zhluboka nadechl. „Než se sem vrátím s jednotkou, zabere to přinejmenším dvě a půl hodiny. A za tu dobu už možná nebude komu pomáhat.“ „A co když už tam jsou?“ zeptal se Einar a rukávem si vytřel vodu z očí. „Tohle není tvoje povinnost,“ připomněl Viking. „Můžeš se vrátit k autu a počkat tam na mě. Kód k vratům…“ Elektrikář zavrtěl hlavou. „Zůstanu s tebou.“ „Nejsem v situaci, kdy bych si mohl dovolit odmítnout pomoc, ale…“ „Zůstanu.“ První domy. Bílý plot, zelené obložení, na ulici před nimi ztracená holínka. „Víš, kde bydlí starosta?“ zeptal se Styrr. 99
Ukázka elektronické knihy