Ptáš se, milý Waltře, zda příští rok přijedu. Chci přijet, jenže já už jsem toho v životě tolik chtěl, co jsem pak nemohl uskutečnit, že už vůbec s ničím napevno nepočítám. Že by mě potěšilo, a ne málo, spatřit opět své staré známé, to mi můžete věřit. Jisté je, že to pevné odhodlání jet mám. Výstřižek z novin nebyl přiložen, asi jste na to zapomněli? Po obchodní stránce si nemohu stěžovat, po zdravotní vlastně také ne. Člověk ovšem stárne a ty poslední roky taky neproběhly jen tak. Potěší mě, když toho o Vás zase co nejdřív a co nejvíc uslyším. Zdraví Vás co nejsrdečněji Váš Karl
13.
17. února 1948
Milá Mizzi, před hodinou přišlo Tvé milé psaní z 5. I., ostatně současně s dopisem od Friedla R., Teisse a Dr. Liebschera. Moje žena odjela se svou sestrou a maminkou do Toronta, a tak jsem doma zas jednou úplně sám. Měl bych vyřídit spoustu obchodní korespondence, ale jak jsem zahlédl Tvůj dopis, nechal jsem všechno ostatní být, zahloubal jsem se do Tvých milých řádků a nyní se okamžitě pouštím do odpovědi. Především tedy mnohokrát děkuji za Tvé srdečné řádky! Víš, Ty jsi jediná moje přítelkyně z mládí, se kterou jsem ještě aspoň v písemném kontaktu. Škoda, že mi nedošly Tvé dopisy, snad bys mi mohla ještě jednou poslat aspoň básně: „Vzpomínka“ a „Projížďka na saních“. Popisuješ mi poměry u Vás tak názorně, že si připadám, jako bych se ocital přímo uprostřed nich. Postrádám jen bližší popis toho, co děláš, čím se zabýváš. Jak se Ti vede zdravotně? Kolik jsi shodila? Že v myšlenkách tolik prodléváš v tom kdysi tak krásném společném domově, mi připadá velmi přirozené, sám jsem na tom podobně. I mně tane na mysli tolik událostí z doby před třiceti a pětatřiceti lety, jako kdyby to bylo včera! I já si vzpomínám na pohřeb Tvé dobré maminky, na naše vyjížďky na kole, vzpomínám si dokonce ještě na leccos, o čem jsme tehdy hovořili. Stále mám živě před očima mířkovskou školní budo( 98 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516248
vu, ještě bych se v ní vyznal i poslepu, dokonce i králíkárnu bych našel. Tak tedy milá Mizzi, Ty věříš v příští život! To je tedy moc moc moc hezké, já to bohužel nedokážu. Věříš i v návrat domů. Ani tomu nemohu uvěřit. Co má, či nemá smysl, to nemá vůbec nic společného s tvrdými skutečnostmi. Jen si uvědom, že jednání naprosté většiny lidí je diktováno výlučně vlastním prospěchem – nenávistí – sadismem. Však jsi studovala historii, jen se podívej, co si lidé neustále vzájemně způsobovali. Člověk se od zvířat liší jen svou inteligencí, a ta z něho činí bytost jen ještě špatnější a nebezpečnější. Co tady můžeš čekat? Život má jistě smysl pro toho, kdo ho má rád takový, jaký je. To je a vždycky bylo za daných okolností neskonale těžké, ale několik málo lidí to přece jenom dokáže. Já k těmto umělcům bohužel také nepatřím, ale s danými skutečnostmi se přece jen smiřuji. Já sám jsem zažil nenávist bližních měrou vrchovatou, takových bližních, které jsem měl rád. Vzpomínám si, jak jsem každému ze svých zaměstnanců záviděl, že může zůstat ve vlasti. Jak se mě dotýkala škodolibost, kterou jsem četl z nejedné tváře, jak uboze jsem si v těch situacích připadal! A přece jsem si musel pořád říkat: Nepřispěl jsi k této reakci, byť nevědomky, svým chováním? Nevím samozřejmě, zda bych býval byl lepší, kdybych žil život těchto lidí. To, že se mi vždycky vedlo lépe než většině mého okolí, mi srdce těchto lidí jistě nenaklonilo. A konečně, neměl jsem já víc štěstí než rozumu? Udržel jsem ve zdraví rodinu; sám jsem byl v té šťastné situaci, že jsem mohl trochu přispět k tomu, co mi pro zbytek života skýtá pocit uspokojení a zadostiučinění. Bude Tě možná zajímat, že se mi podařilo pomoci víc než padesáti rodinám přesunout se z Evropy sem. Leckdo z těchto lidí to dokonce oceňuje. Sám jsem zdravý a zachovalý, živím se zase solidně, bohužel většině lidí z mého okolí se vede opět méně dobře než mně. Dělám dnes vědomě tutéž chybu, nebráním se tomu, aby se mi vedlo lépe. Nedopouštím se tu opět křivdy? I Ty, milá Mizzi, patříš k těm šťastným. I Ty jsi uchovala svou rodinu pohromadě. Při té příležitosti děkuji Vám, milý Waltře a Milto, za Vaše pozdravy a přání. Ty, milý Waltře, bys neměl hořekovat, máš celý život před sebou a v dohledné době se ještě lecjak převrátí. Doufám, žes dorazil domů zdráv, tj. předpokládám to, a pokud tomu tak je, máš už hodně důvodů být spokojen. ( 99 )
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516248
Sem během posledních dvou let přibylo několik tisícovek lidí z různých táborů pro displaced persons.91 To jsou nešťastní lidé! Většina z nich přišla o všechno, co jim bylo milé a drahé, a zachránili si holý život, který už téměř nestojí za to žít. Mnoho z těchto lidí nemá ponětí o nějakých závazcích vůči okolnímu světu. Seznámil jsem se s jedním pánem, který prožil téměř dva roky ve Varšavě v kanálech. Chodil jsem s tím mužem několik hodin sem a tam, abych mu sehnal nějaké místo. Nedokázal pochopit, proč to dělám. Když jsem mu chtěl vysvětlit, že to dělám z čistého zájmu o bližního, udiveně na mne pohlédl s otázkou, jestli něco takového existuje, a pokud něco takového existuje, že nechají takového bláznivého člověka běhat po svobodě. Takový je dnes svět, resp. většina jeho obyvatel. Rád bych si s Tebou povídal ještě mnohem déle, ale musím utíkat na poradu. Rád bych letos za Vámi přijel. Moc si nemyslím, že pojedu do ČSR, protože mě z různých stran varují ohledně mé osobní bezpečnosti. Doufám, že o Vás zase brzy uslyším. Pro dnešek srdečné pozdravy všem Vám třem od Vašeho starého Karla Abelese
14.
19. července 1948
Milá Mizzi, tak tedy opět jednou známka života!92 Z 19. 6. žádný dopis nepřišel. Jste tedy zdrávi, a to je zřejmě maximum, čeho lze dnes v Německu dosáhnout. Z toho, že Walterl může studovat, mám velkou radost, ten to bude mít jednou jistě lepší. Pokud ne – ale doufejme v nejlepší! U nás jsme všichni zcela zdrávi, a to je i zde to nejdůležitější, o čem Ti mohu podat zprávu. To, že letos nepřijedu do Německa, jsi bohužel uhádla. Těšil jsem se nemálo, ale věci se vyvíjejí jinak, než člověk plánuje. Před několika měsíci jsem koupil větší 91) Tábory v poválečné americké, britské a francouzské zóně Německa pro tzv. přemístěné osoby. 92) Rukou připsáno: z 12. 7.
( 100 ) Ukázka elektronické knihy