devíti stech kilometrech aljašsko-kanadské dálnice a dalších necelých šesti stech padesáti kilometrech aljašských prašných cest. Kate zavrtěla hlavou. Letos přijeli nějak brzo a vystrnadit šli čím dál hůř – jako by se jim nechtělo pryč, jakmile sem jednou dorazí. Vítejte na Aljašce – a teď se vraťte hezky zase domů. Sklouzla pohledem na auto naproti karavanu. „Zatracený Frank Scully,“ zamumlala bezmyšlenkovitě. Pan Baker si odkašlal. „Kdo je Frank Scully, slečno Shugaková?“ „Přistěhoval se sem vloni z Washingtonu, koupil si srub Grega Migaiola.“ Pan a paní Bakerovi vypadali zvídavě. Kate jim ukázala, co ji nadzdvihlo. „Řídí támhleten cherokee chief a pořád si na něj nedal aljašské značky. To mě strašně štve. Lidi se přistěhují do divočiny a myslí si, že nemusí platit nový řidičák a registraci.“ Zastavili mezi zchátralým černým rancherem a ještě zchátralejším hnědým sedanem Plymouth, kterému chyběly oba nárazníky. Kate zařadila dvojku a vypnula motor. Auto šlapalo dobře, i když dveře na straně řidiče pořád nešly otevřít. „Takže, přátelé, pamatujte na to, co jsem vám řekla. Roadhouse není úplně to, na co jste zvyklí. Jste si jistí, že byste se nechtěli raději vrátit do Niniltny? Moje teta Vi dělá skvělé kakao, nemluvě o smaženém chlebu.“ „Slečno Shugaková,“ promluvil pan Baker s doposud neprojeveným odhodláním, „jestli jste Amandina přítelkyně, zajisté víte, že doma nemá alkohol.“ „Ano,“ odvětila Kate pokorně. „Tedy ne.“ „Inu, poté, čeho jsme dnes odpoledne byli svědky, bych pro drink zabil.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516193
„Já pro dva,“ doplnila paní Bakerová. Usmáli se. Jestli si nedají pozor, tak se ze stereotypů z východního pobřeží stanou opravdovými lidmi ještě před večerem. Kate se zazubila. „Sama bych vraždila pro trochu racionální konverzace. Dobře, ale neříkejte, že jsem vás nevarovala.“ U dveří Roadhousu se však pan Baker zarazil. „Slečno Shugaková…“ „Ano, pane Bakere?“ „Ta žena v dole…“ „Ano?“ „Zabil ji ten náš medvěd? Ten, na kterého jsme narazili cestou?“ Kate chvilku zvažovala, že by mu zalhala, ale rychle tu myšlenku zavrhla. „Pravděpodobně.“ „Měl na čenichu krev.“ „Ano.“ „Krev té ženy.“ „Ano.“ Pan a paní Bakerovi si vyměnili pohledy. „Půjde po tom medvědovi někdo? Pokusí se ho zabít?“ Kate vypadala překvapeně. „Proč?“ Pan Baker zamrkal. „Tedy přirozeně jsem předpokládal… lovil jsem v Africe, slečno Shugaková. Když se ze lva stane zabiják lidí, dá se udělat jediné – zastřelit ho. Jinak bude dál zabíjet lidi.“ Kate si povzdechla. „Pane Bakere, aljašský grizzly sežere všechno, co včas neuhne. Zvíře, zeleninu nebo dřevo. To zahrnuje i brouky, konzervy, čutory, batohy a lidi, stejně jako kterékoli jiné savce, kteří se objeví na scéně. Bílkoviny jsou bílkoviny. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516193
Medvědi jsou chodící apetit a mají velkou výhodu v rychlosti a zbroji. Většinou nechávají člověka být. Občas ale ne.“ Pan Baker si ji zvláštně prohlížel. „Nezdá se, že by vás to nějak rozrušovalo, slečno Shugaková.“ Kate pokrčila rameny a zopakovala, co řekla Danovi, tentokrát však přesvědčivěji. „Je těžké se zlobit, že se medvědi chovají jako medvědi. Je to jejich teritorium. Není to hezký pohled, ale tak to v divočině chodí.“ Jejich rozhovor přerušily dveře Roadhousu, které se prudce otevřely a málem vrazily panu Bakerovi do nosu a Kateiných reflexivně zvednutých rukou. Někdo udělal kotrmelec ven a dolů po schodech a skončil na zádech v bahnité břečce. Ozvala se nezřetelná kletba. Bakerovi si vyhoštěnce bezvýrazně prohlíželi, načež pan Baker sáhl po dveřích, které se začínaly pomalu zavírat, otevřel je a zdvořile sklonil hlavu. Paní Bakerová prošla dovnitř a Kate vstoupila poslední, cítila se přitom jako ten nejméně významný dvořan ve výjimečně honosné družině. Uvnitř bylo narváno, nebyl tam jediný volný stůl a na parketu se mačkali tanečníci ve flanelových košilích, džínách a šněrovacích botách. Muži se lišili od žen jenom vousy. Na čtyřiadvacetipalcové televizní obrazovce v jednom rohu Steven Seagal hasil požár na ropné plošině sérií akcí, které by vystřelily jeho zadek až na oběžnou dráhu, kdyby se nacházel na kterémkoli jiném ropném poli než na tom hollywoodském. Nadšené obecenstvo v čele se starým Samem Dementieffem improvizovalo vlastní dialog. Půltuctu postarších žen sedělo v kruhu kolem prošívané deky, u loktů se jim kouřilo z hrnků s horkým máslovým rumem, teta Vi odhodlaně vedla shromážděné jehly 100
Ukázka elektronické knihy