Jakmile to Mechulka dořekla, Sedmikvítkův zamračený výraz byl tentam. Dřevulka na ni mrkla a potichu ji pochválila: „To byl skvělý nápad. Kouzlo funguje na jedničku.“ „Jak jste se sem dostaly? Neměly jste jít jen pro sušené švestky? To koukáte, co?“ smál se Sedmikvítek s už opět dobrou náladou od ucha k uchu. „Tato krajina měla zůstat mým tajemstvím. Ale když už jste tady, něco vám o ní prozradím. Pojďte se posadit támhle na tu dřevěnou lavičku,“ řekl a ukázal směr.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516047
Když se všichni uvelebili na pohodlné lavičce, začal Sedmikvítek vyprávět, jak se ta stará almara dědí v jeho rodině z generace na generaci, že je to tajný vstup do krajiny snů, kde se člověk může setkat se svými představami a může dělat vše, co v normálním světě nelze. „A jak se člověk dostane zpět?“ byla Dřevulka zvědavá. „Vidíte támhletu starou vrbu? Je to jediný stálý bod, který se nemění. Když se jí dotknete, budete zpět v almaře, ze které vyjdete ven,“ vysvětlil vílám. „Slíbil jsi, že nám řekneš ještě nějakou historku z mládí,“ připomenula Mechulka a těšila se s Dřevulkou na Sedmikvítkovy vzpomínky. „Máš pravdu. Tak dobře poslouchejte. Když mě můj strejda Vysmáto učil několik kouzelných triků, jak vždy spolehlivě rozesmát své kamarády, přihodil k tomu navíc i tajné kouzlo, které jsem vám dnes předal. A mně se natolik zalíbilo, že jsem upaloval domů a všem na potkání jsem opakoval dané zaříkávadlo.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS516047
„A to vadí?“ zeptaly se víly. „No, to víte, nic se nesmí přehánět. Strejda Vysmáto zapomněl dodat, že se dané kouzlo může na jednu osobu použít maximálně třikrát za den. Jenže já byl pořádné zlobidlo a neustále vymýšlel kdejaké lumpárny. A tak se na mě každou chvíli někdo mračil. Kouzlo jsem tedy na každého použil několikrát za den. A co se nestalo. Všichni kolem mě se najednou bez ustání usmívali od ucha k uchu. Vůbec nemluvili, jen měli na tvářích přihlouplý výraz jako nějací šašci. Trvalo celý měsíc, než ze všech to očarování vyprchalo. Byl to můj nejhloupější nápad, jaký jsem kdy s kouzlem měl,“ povídal skřítek, zatímco si víly představovaly, jak se všichni obyvatelé Chechtovského lesa tvářili. „A proto s tímto zaříkávadlem zacházejte opatrně. Jinak se může stát, že vaše maminka připálí na plotně guláš, bude se nad tím jen usmívat a vy zůstanete o hladu. Nebo tatínek zapomene nasekat dříví, večer se nad tím usměje, mávne rukou a vy nebudete mít
100 Ukázka elektronické knihy